Vrací vodu do krajiny a na loukách nechává stromy, keře i tůňky. Když Daniel Pitek spolu se spolupracovníky sečou a sklízí seno na jedné louce, druhá zůstává zarostlá – aby se tam dařilo bylinkám, kvetly rostliny a létali motýli. Poté, co posečená louka zase rozkvete, seče se na té vedlejší. Motýli a čmeláci přelétnou, rozkvetou vzácné květiny, místní fauna se zkrátka přesouvá.
Pestrost. Tak lze jedním slovem charakterizovat okolí Milešovky (837 metrů), nejvyšší hory Českého středohoří. Na loukách vznikají remízky a nejsou likvidovány stromy, které jsme se naučili nazývat nálety. „Je to příroda, ne nálety, patří sem, stromy fungují jako přirozená klimatizace,“ říká Daniel Pitek, který do okolí Milešovky věnuje peníze z podnikání.
Vzácná flóra
Na tamních loukách Daniel vybudoval více než čtyřicet vodních tůněk a nyní má připraven projekt na osmnáct rybníků. Některé louky jsou naopak suché, na každém místě to vypadá trochu jinak, vše s citlivostí k tomu, co je pro daný kousek země vhodné. Rostou zde vzácné druhy květin jako například kosatec sibiřský, záraza tečkovaná, lilie zlatohlavá, upolín evropský či několik druhů stavačů. Občas se vzduchem line i vůně čerstvé máty.
V okolí Milešovky je opravdu živo
Louky spásají ovečky, kterých má Daniel více než tisícovku. Je vidět, že jim je dobře, a když spasou jednu louku, hlavní ovce zavelí a přesouvají se vedle. Slyšet je ptačí zpěv i bzukot čmeláků, vidět jsou motýlí křídla, poblíž tůněk poletují tyrkysové vážky. V přilehlých lesích, které zachránily břízy, se daří javoru a buku, což je prý známka toho, že je zde čistý vzduch. „Daniel zkrátka pečuje o kraj pod Milešovkou tak, jak by měli a mohli mnozí další zemědělci, kdyby chtěli. Cenu Josefa Vavrouška dostal nikoli náhodou ani omylem,“ napsal na sociální síť odborník v oblasti životního prostředí a někdejší ministr životního prostředí Ladislav Miko.
Daniel vybudoval v okolí Milešovky více než 40 tůní.
Louky jako šachovnice
„V červnu nám každoročně začíná důležitá a náročná sezóna, kdy sečeme louky a sušíme na nich seno, které potřebujeme po dobu nevlídných zimních dní ke krmení našich domácích zvířat i divoké zvěře z okolí,“ říká Pitek. Každá louka má přesně svůj stanovený čas, kdy je vhodné ji posekat. „Celková plocha by měla vypadat jako šachovnice, kde se střídají posečené a neposečené plochy. To nám zajišťuje pestrost prostředí pro všechny zdejší žijící druhy rostlin i zvířat. Při sečení luk dáváme samozřejmě pozor na zvířecí mláďátka a už se nám jich podařilo mnoho zachránit. Největší tlak a odpovědnost leží na traktoristech. Mám kvalitní spolupracovníky a tímto jim skládám veřejný hold za jejich výkon,“ zdůrazňuje Daniel.
Chráněná území
Na vrcholu Milešovky, která je evropsky významnou lokalitou soustavy NATURA 2000, se nachází rozhledna, meteorologická stanice a stálé pracoviště Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Pokud chcete horu zdolat, musíte po svých. „To je na Milešovce jedinečné, na plno vrcholů jezdí turisté lanovkou,“ dodává Pitek. České středohoří je bohaté na chráněná území. Velkoplošným chráněným územím je Chráněná krajinná oblast České středohoří, do maloplošného patří pět národních přírodních rezervací, osm národních přírodních památek, jedenáct přírodních rezervací a patnáct přírodních památek.
Kosatec sibiřský je jedním z místních druhů vzácných rostlin.
Hnojení chlévskou mrvou
Nejen proto je nutné pečlivě se starat o okolí. Pitek hnojí zásadně chlévskou mrvou, nepoužívá žádná umělá hnojiva. Stroje pro ulehčení práce používá, ale s mírou a s citlivostí. „Důležité je chovat se zodpovědně. Problém ale je, že dotace jsou zemědělcům poskytovány bez ohledu na to, zdali chrání kvalitu půdy,“ vysvětluje Daniel. Program Greening (dotace na ozelenění) je podle něj málo přísný a nedostatečný. Pitkovi se ale podařilo přispět k tomu, že vláda před pár lety schválila nařízení, aby se malé krajní prvky jako například stromy či mokřady staly součástí půdního bloku. Dřív trval absurdní stav, kdy se od půdního bloku odečítaly a zemědělci, kteří mysleli nejen na zisk, ale i přírodu, přišli zkrátka.
Krajina budoucnosti
Ke krajině se chovají lépe malí rodinní zemědělci než velké aglomerace. „Malí zemědělci myslí na to, aby v místech hospodařili i jejich synové a dcery, velkým jde jen o rychlý zisk bez ohledu na to, zda budou za několik let tato místa mrtvá,“ říká Daniel. Malí zemědělci ale obhospodařují jen 13 % celkové plochy, kdežto ti velcí 87 %. Pitkův národní park rozhodně v budoucnu mrtvým místem nebude. Daří se zdejším rostlinám i zvířatům a lidé chodí tuto krásu obdivovat. Do okolí Milešovky přijíždějí školáci i turisté, na jaře se koná pravidelný úklid, v zimě věšení ptačích budek, nechybí ani akce ke kroužkování opeřenců a mnoho dalších.
foto: Autorka, Daniel Pitek, Milešovka a Shutterstock
