Asi třetina psů a koček v USA trpí nadváhou. Američtí domácí mazlíčci jsou stále tlustší. To jsou fakta, s nimiž přichází nejnovější výzkumy zabývající se kondicí domácích zvířat ve Spojených státech amerických.
Podle zprávy vydané Banfieldskou nemocnicí pro domácí zvířata, která provozuje v celé zemi a v Portoriku téměř tisíc veterinárních klinik, se s nadváhou v USA potýká až třetina domácích miláčků. Organizace zjistila, že počet koček s nadváhou se před 10 lety rozšířil o skandálních 169 %, zatímco počet psů s nadváhou vzrostl o 158 %. Tato data Banfieldská nemocnice v roce 2016 získala analýzou návštěv 2,5 milionů psů a 505 tisíc koček.
Je smutné, že naši mazlíčci přebírají náš životní styl.
Vážné zdravotní následky
Tyto údaje jsou skutečně alarmující. Obezita může mít vážné zdravotní následky. Je totiž spojena s dalšími chronickými onemocněními, včetně artritidy a tracheálního kolapsu u psů. „Nadváha zvířat a mnohé další záležitosti, které s ní souvisejí, představují kritické otázky, v nichž se snažíme majitele zvířat vzdělávat. Naším cílem je ukázat jim, jak pomoci zvířatům žít lepší život,“ informuje ve svém prohlášení doktor Daniel Aja, senior viceprezident a vedoucí lékař Banfieldské nemocnice.
Jaký pán, takový pes
Ve zprávě se uvádí, že hlavními faktory ovlivňujícími zvířecí obezitu je přejídání a nedostatek pohybu. Zvířata tak de facto přebírají životní styl svých majitelů, kteří je vychovávají podle svých zaběhlých každodenních stereotypů. Podle Centra Spojených států pro kontrolu a prevenci nemocí totiž obezita postihuje více než třetinu dospělých Američanů.
Nejste si jistí, zdali je váha vašeho mazlíka v normě? Podívejte se na něj shora. Měla by být zřetelně viditelná linie pasu.
Všeho s mírou
Spěch a nezdravá strava tak na scestí svádí nejen dospělé Američany, ale i jejich domácí zvířata. A ačkoliv baculatě zavalitá zvířátka v mnoha případech vypadají roztomile, zvýšené množství tuku může vytvořit životu nebezpečné podmínky. „Domácí mazlíčky začínáme stále častěji považovat za členy rodiny a rádi s nimi komunikujeme a dokazujeme lásku tím, že jim nabízíme různé pamlsky. Je velmi snadné ztratit pojem o množství nabízených pochutin, což se ve vztahu ke zvířecí obezitě stává významným problémem,“ říká doktor Kirk Breuninger z Banfieldské zvířecí nemocnice, který byl v roce 2015 zvolen Pensylvánským veterinářem roku.
Nebezpečná láska
K výše zmíněným rizikovým faktorům ovlivňujícím vznik obezity tak doktor Breuninger přidává ještě měnící se postoj vůči domácím mazlíčkům. Začíná nám na nich více záležet a paradoxem toho je, že jim lásku dokazujeme způsobem, který jim škodí. Přejídáme je stejně, jako se přejídáme my. To je ale problém. Protože stejně jako u lidí, tak i u zvířat může mít zvýšená váha velmi radikální a negativní dopady na celkové zdraví postiženého jedince. „Obvyklým důsledkem nadváhy jsou srdeční a respirační onemocnění. U obézních koček je obvyklá cukrovka typu 2,“ přibližuje doktor Kirk.
Přitom stačí jediné – umožnit zvířatům pravidelný pohyb.
Pohled shora napoví
A jak tedy poznáme, že roztomilá zavalitost začíná přerůstat v nadváhu či obezitu? Doktor Breuninger na to má jednoduchou, ale osvědčenou metodu. Podle něj vše odhalí jediný pohled. Stačí se na svého miláčka podívat shora. Z tohoto úhlu by měla být u psa nebo kočky zřetelně patrná linie pasu. Ze stran by potom při letmém doteku měla být cítit žebra. Ta není třeba vidět, pouze rozpoznat letmým pohmatem.
Lékem je pohyb
„I zvířata potřebují cvičit,“ říká Deborah Montgomeryová z Morris Animal Inn v New Jersey. Jedná se o jakousi verzi zvířecího fitka. Centrum nabízí domácím zvířatům prostor pro provozování sportu – mohou zde plavat, běhat, hrát si apod. K tomu, abychom mazlíčkům zajistili pravidelný pohyb, ale podle Montgomeryové nepotřebujeme mít přístup k takové provozovně. Bohatě postačí pravidelné procházky na čerstvém vzduchu. „I na procházce můžete navázat se svým mazlíčkem kontakt a dodat mu více chuti do aktivního života.“
I doktor Kirk Breuninger tvrdí, že k nápravě stačí poměrně málo. Nejdříve je ale třeba si uvědomit, že každé plemeno psů a koček je jiné a vyžaduje specifické potřeby. „Změnu pohybového stereotypu nebo stravování byste proto vždy měli konzultovat s veterinářem.“ A potom už stačí jediné – věnovat kočce či psovi tolik času, kolik bude potřebovat, a zajistit, že se s ním každý den alespoň jednou dostanete na pořádnou procházku.
foto: Shutterstock, zdroj: Health
