Permakultura je sice možná trochu zvláštní slovo, ale obsahově víc než pozitivní. Jde o regeneraci přírodních zdrojů, o jejich trvalou udržitelnost v přirozených ekosystémech, ale také o šetrné metody přístupu k zemědělství, přírodě a životnímu prostředí.
Jsme v sedmdesátých letech minulého století, umírá Elvis Presley, Margaret Thatcherová se stává premiérkou Velké Británie a mocnosti podepisují Smlouvu o omezení strategických zbraní SALT II. V tu dobu se v Austrálii do dějin zapisují Bill Mollison a David Holmgren, když vydávají v roce 1978 knihu Permaculture I. Nedalo jim spát všeobecně se zhoršující životní prostředí. Definovali stav trvalé udržitelnosti a popsali i existenci lidské společnosti z dlouhodobější perspektivy. Jejich pravidla systémové dynamiky lze s úspěchem aplikovat na dosud trvale neudržitelné systémy od malých území, jako jsou například parky, až po celá města.
Permakultura je zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi.
Trvalá udržitelnost v Česku
„Permakultura je zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi, systém designu založený na ekologických principech, umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy a budování trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou,“ shrnuje zásady permakultury předsedkyně společnosti Permakulturacs Eva Hauserová a dodává: „Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu, tedy účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, která by byla provázaná s prostředím a šetrná vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy.“
Náročná disciplína
Permakulturní projekty se hned od svého začátku zaměřovaly na přirozené životní prostředí, využívání obvyklých metod hospodaření a na návrat k přírodě a jejím zákonitostem. Mnohé z nich nám dávají smysl právě v dnešní době a další jsou už běžnou součástí našich životů. Příkladem může být agrolesnictví, které v duchu permakultury využívá výhod kombinace stromů, jedlých keřů a hospodářské zvěře i jejich vzájemného působení. Permakulturisté mají lesní zahradničení zvlášť v oblibě, dokonce se někteří přiklánění i k budování lesních zahrad.
Agrolesnictví využívá výhod kombinace stromů, jedlých keřů, hospodářské zvěře a jejich vzájemného působení.
Dobře vědí, a to je další z témat permakulturní filozofie, že v zahradách jsou velkou výhodou vyvýšené záhony. Vtip je v tom, že dřevo, které je zahrnuté do záhonu, pomáhá půdě zadržovat vodu. Pod zemí se totiž porézní struktura tohoto materiálu chová přesně jako houba. Nasaje a vypustí, až když je třeba. Není výjimkou, když během deštivého období dřevo v záhonech absorbuje tolik vody, že pohodlně vystačí na následné období sucha.
Permakulkturní hobby v praxi
Jen kousek za Slavkovem u Brna chová Vanda Křivánková kozu, krávu a drůbež a stará se o sad se starými odrůdami stromů. „Pro zvířata pěstuji ve výbězích nebo v jejich blízkosti keře a byliny důležité pro jejich zdraví, ty opticky oddělují výběhy a plody, listí i větvičky slouží k doplnění jejich stravy. Revitalizuji sad, kde v době jeho dostatečné dospělosti budu pást krávu,“ vysvětluje. Kolem celého pozemku roste jedlý živý plot, který dodává plody pro majitelku i pro její zvířata, současně poskytuje ptákům přirozené hnízdiště. „Na našem pozemku máme i kus pořádné divočiny,“ doplňuje chovatelka.
Čtěte také:
Chile vyhlásilo národní park na neuvěřitelných 11 milionech akrů
Lze odvrátit ekologickou katastrofu?
I rostliny mají svoji řeč. Umí si bránit své území, volají o pomoc i odposlouchávají
foto: Pixabay
