Utváříte si svůj život sami? Jestli je vaše odpověď ano, jste si tím skutečně jistí? Realitu většiny z nás vytvářejí naše připoutání – k věcem, názorům a především k našim myšlenkám.
,,Jednou z nejběžnějších připoutaností je názor, který nám říká, že k tomu, abychom byli v životě šťastní, musíme dosáhnout nějakého ideálu nebo dokonalosti. Jde nejen o to, jak vypadáme, ale také o způsob uvažování, filosofii, kterou se řídíme, místo ve společnosti a tak podobně. Všechny tyto věci tvoří podmínky, na jejichž základě se přijímáme," uvádí Don Miguel Ruiz mladší v knize Pět stupňů připoutanosti.
Myšlenky svazují
Naše hlava je plná myšlenek, které diskutují o správnosti či nesprávnosti každého činu, který vykonáme. Tito „komentátoři“ se zmocňují všech informací, jež k nám přicházejí, a překrucují je podle svého. Čím více na svých ideách nebo názorech lpíme, tím méně jsme schopni vidět, kým skutečně jsme. Pak máme také méně svobody, abychom si dokázali zvolit svoji cestu životem. V toltécké tradici, na níž Don Miguel Ruiz navazuje a o které se můžete dozvědět více zde, se tento jev nazývá kouřovým zrcadlem. Jedná se o kouř přesvědčení, která nám nedovolují vnímat naše autentické já.
Naučte se vnímat své autentické já.
Co nás ovládá?
Naše autentické já představuje neomezený potenciál, sílu, která všechno dokáže. Je neustále přítomné, skrývají ho pouze naše představy. Na tomto základním stupni zakoušíme život v jeho nejryzejší podobě, vychutnáváme si vše, co nám přináší. Protipólem je pátý stupeň připoutanosti, fanatismus. Zde jsou naše možnosti naopak velmi zúžené. Profilujeme se striktně například jako právník, vegetarián, člen té či oné náboženské či názorové skupiny. Kdokoliv, kdo má rozdílný pohled na věci, je nám bytostně nepříjemný, včetně členů naší vlastní rodiny.
Mezi těmito dvěma polaritami se nachází stupeň druhý označovaný jako preference. Zde si stále uvědomujeme své autentické já a současně rozpoznáváme schopnost připoutat se k něčemu, čím se právě zabýváme. Například si zvolíme fotbalové družstvo, kterému budeme fandit. Po skončení zápasu necháváme klidně tento zážitek za sebou. Jestli „náš“ tým vyhrál nebo ne, nijak neovlivní naši náladu pro zbytek dne. Na třetím stupni zvaném identita to již svůj vliv mít bude. Ztotožnění se s našimi znalostmi a představami o nás samotných na tomto stupni nabývá na síle. Z prohry „našeho“ týmu budeme rozmrzelí, stále ještě však dokážeme ocenit i pěkný výkon hráčů druhého mužstva. Ještě více připoutanost sílí na čtvrtém stupni nazývaném zvnitřnění. Fotbalový tým se stává skutečně naším týmem se vším všudy, běda každému, kdo o něm nehezky promluví! Na nejvyhrocenějším pátém fanatickém stupni se může prohra rovnat ztrátě smyslu života včetně jeho dobrovolného ukončení.
Jestliže lidem vnucujete vehementně svůj názor, neříkáte jim pravdu, ale pouze sdělujete vlastní stupeň připoutání.
Skutečná pravda nepotřebuje hájit
Dobrou zprávou je, že ať už se pohybujeme na jakémkoliv stupni připoutanosti, naše autentické já je stále přítomno. Zapomínáme na něj, když svoji pozornost věnujeme představám a informacím propůjčeným z vnějšího světa. Autentické já je harmonií mysli, těla i duše. Fanatismus přináší pravý opak. Přistihli jste se v poslední době, jak vehementně obhajujete určitý názor nebo třeba svůj způsob stravování? Tím jste světu nevyjevili pravdu, ale pouze svůj vlastní stupeň připoutání. Skutečná pravda nepotřebuje hájit. Nedovolte, aby nabyté znalosti převzaly vládu nad vaším životem. Tvořte si jej svobodně okamžik od okamžiku ze svého autentického já. Spolehlivým průvodcem a ukazatelem vám bude pocit vnitřní radosti a naplnění.
