Už jedenáct let si můžete dát něco dobrého k jídlu nebo k pití v Café Therapy. Jedná se o sociální podnik, kde část pracovních míst zaujímají lidé po léčbě z drogové závislosti. Koordinátorka sociálního podnikání Jana Růžičková zdůrazňuje, že v restauraci neusínají na vavřínech, snaží se inovovat nabídku tak, aby tam lidé nechodili jen z „charitativních“ důvodů.
Chutné zeleninové placky se šťouchanými brambory a kuřecí Kung pao s rýží – takové denní menu v kavárně nabízeli, když jsme si tam povídali. Lze si vybrat i ze stálého jídelního a nápojového lístku. „Fungujeme jako sociální podnik. Část zaměstnanců prošla celkovou léčbou v Sananimu, od terénních programů, kontaktních center přes komunity až po doléčovací centrum,“ vysvětluje Jakub Janyška, který má provozně Café Therapy na starosti.
Café Therapy se nachází v samotném centru Prahy ve Školské ulici.
První krok
„Pokud je v Café Therapy volné místo a člověk se chce angažovat v gastronomii, absolvuje běžný pohovor a vstoupí do klasického pracovního poměru. Dotované místo jsme mívali na půl roku, dnes nejsme dotacemi vázáni, klienti tu mohou být, dokud chtějí, respektive dokud si nenajdou jinou práci. Ani tehdy, když místo dotované bylo, to ale nefungovalo tak, že bychom někoho po půl roce vyhodili,“ říká Janyška. Klasický byznys je podle jeho slov vydělat peníze, ten sociální znamená zaměstnat co nejvíce lidí. My pomáháme lidem po drogové léčbě především v tom, že jim ulehčujeme vstup na pracovní trh.
Zvykání si na pracovní režim
„Jinde by měli problém třeba kvůli počátečním absencím, u nás jim vysvětlujeme, že do zaměstnání je třeba chodit včas, ovšem nehrozí jim za to trest. Postupně si na pracovní režim zvykají a mohou nastoupit i jinde. Práce zde jim pomáhá i v tom, že se nikdo neošklíbá nad jejich minulostí, naopak se jim snažíme pomoci ji překonat,“ říká Jana Růžičková. V současné době pracuje v kavárně osm lidí, z toho pět prošlo léčbou.
Sociální podniky pomáhají vyléčeným narkomanům postupně si zvyknout na pracovní proces i reálný život.
Pomocná ruka
Obecně lze říci, že člověk po drogové léčbě to má těžké především v tom, že je často nucen svou minulost tajit, aby vůbec sehnal práci. To mu může způsobovat stres. Následně má obavy, že se to někdo dozví. Pak přijde jednou pozdě, nikdo ho předem neupozorní, v práci má malér, někdy rovnou vyhazov. Proto jsou sociální podniky velmi důležité. Často to totiž bývá začarovaný kruh. Matka se dostane z drogové závislosti, těší se, že zase začne pracovat, začne nový start, začne se opět starat o své dítě... Naráží však na nepochopení, odsudky, což ji uvrhne do pocitů sebeobviňování. Je trestána a přitom si už peklem prošla. Předtím, než si prošla léčbou, už jeden vyhazov z práce proběhl. Při užívání drog totiž byla nesoustředěná, nedbala o sebe, její chování bylo nestandardní... Po výpovědi se cítila zbytečně, padla na dno, začala ztrácet přátele, rodinu... Rozhodla se k léčbě. Po jejím absolvování udělala obrovský krok vpřed. A najednou by měla zase pykat, že část pracovních návyků na určitou dobu ztratila a nepovedlo se jí získat je okamžitě zpět?
Člověk po drogové léčbě potřebuje hlavně pochopení ze strany společnosti i zaměstnavatele. Jen tím, bude-li vůle na všech stranách, nakonec do života zase může zapadnout, byť to chvíli potrvá. Užitek to přinese všem!
foto: Shutterstock, Café Therapy
