Žraloci zabijí přibližně 5 až 15 lidí ročně, oproti tomu kolem 100 milionů těchto paryb zemře rukou člověka, což je přes 11 tisíc každou hodinu. Přesto dodnes existují mýty o vraždících oceánských bestiích. Discovery Channel už 29 let uvádí tyto mýty na pravou míru. Přehlídka pořadů Žraločího týdne poběží od pondělí 24. července a nabídne žraločí menu každý pozdní večer až do neděle 30. července.
Spielbergův film Čelisti výrazně utvářel laické povědomí o žralocích, a po svém uvedení dokonce vyústil ve snížení počtu těchto tvorů u východního pobřeží Severní Ameriky až na polovinu. Poprvé byl uveden už před více než 40 lety, přesto se však dodnes musí mořští experti vypořádat s řadou polopravd a hororových příběhů. I autor knižní předlohy Peter Benchley kdysi řekl: „Kdybych o žralocích věděl, co vím teď, nikdy bych tu knihu nenapsal. Žraloci nemají za cíl lidské bytosti a určitě k nim nechovají nenávist.“
Kokos: nelítostný zabiják
Žraloci napadnou člověka víceméně omylem, po kousnutí se většinou stáhnou, protože člověk jim vlastně ani „nechutná“. Z přibližně 70 až 100 „útoků“ jich tak jen desetina skončí smrtí napadeného. Dokonce existuje větší pravděpodobnost, že spíše než ostré zuby vás může zabít pád kokosu ze stromu nebo srážka s jelenem.
Tak jako tak je světem dravých predátorů z vrcholu potravního řetězce většina z nás fascinovaná dodnes. Možná i proto se každoroční letní show Žraločí týden stala doslova celosvětovým fenoménem a letos se bude vysílat ve více než 220 zemích světa současně. Jejím prostřednictvím se Discovery Channel už 29 let snaží ukázat úchvatnou podvodní říši z poněkud pozitivnějšího úhlu, přinést nejnovější zprávy ze života těchto obávaných tvorů, vědecké objevy a vůbec vše, co jste kdy chtěli vědět o žralocích a báli jste se zeptat.
Phelps vs. Shark: velký zlatý vs. velký bílý
Snad největším ze žraločích fanoušků, a možná to není až tak překvapivé, je člověk, který má nejspíš ploutve i v rodovém znaku. Do hlubin Žraločího týdne se medailemi ověnčený Michael Phelps ponořuje asi tak dlouho, jak ho my ostatní sledujeme v televizi. Letos dostal příležitost potopit se mezi žraloky ještě hlouběji (a to doslova) a skočil po ní, jak jinak než po hlavě. Rozhodl se mimo jiné podstoupit ultimátní test vlastních plaveckých schopností. Celý život tvrdě dřel, aby se stal „největším žralokem“ mezi plavci. Teď se ukáže, jestli má na to, být také nejrychlejším plavcem mezi žraloky. Pomocí techniky a střihových záběrů změří držitel 23 olympijských medailí a 39 světových rekordů síly s predátorem, který se v oceánu pohybuje… prostě jako ryba ve vodě.
Spoiler alert!
Každý fanoušek Žraločího týdne i Michaela Phelpse by měl vědět, že spolu ve skutečnosti nebudou závodit v otevřeném oceánu. Když totiž rychle plavete směrem od žraloka, bude vás s největší pravděpodobností považovat za svou kořist. Phelps sám musel uvést celou věc na pravou míru: „Byli jsme poblíž okraje Kapského města v Jihoafrické republice a tam jsme postavili dráhu, kde jsem mohl plavat v přímé linii. Byli jsme v otevřené vodě, ale není to tak, že by žralok plaval doslova vedle mne.“
V rozhovoru pro Yahoo TV ještě vysvětlil: „Úkol přimět žraloka bílého, aby plaval rovně, byl obtížný, protože například při útoku vyráží z hloubky tak, aby hladinu prolomil skokem v té rychlosti, jakou u žraloků bílých známe. Ale u některých testů, které jsme na lodi provedli, jsme mohli vidět, co dokážou. Je to tak výbušná rychlost, že dosáhnou třeba 40 km v hodině, takže na sto metrech mohou plavat i pětadvacetikilometrovou rychlostí… Bylo to šílené – sledovat, jak přirozeně skáčou a s jakou silou pak dopadnou, když se jdou jen podívat na to, co se děje.“
Co je horší než žralok? Studená voda!
Phelps několikrát zmínil, že se mu podařilo zachovat klid, a to i ve chvíli, kdy mu při lekci potápění se žraloky plaval kladivoun asi půl metru nad hlavou. Na otázku, jaký je trik bezpečného plavání se žraloky, odpověděl: „Asi je to hlavně o selském rozumu. Nevyšilovat, nesnažit se mávat rukama kolem dokola. Neplácat do vody a nedělat obrovské vlny, protože tím je pochopitelně přilákáte, aby se přišli podívat, co to v jejich prostředí skáče, a budou to chtít zkontrolovat... Koukáme na ně jako na nebezpečná zvířata, ale oni nejsou, snaží se tam venku přežít, stejně jako my na souši.“
Jak rychlostní test nakonec dopadne, na to si prý budeme muset počkat. Co ale byla pro světového šampiona největší výzva, když ne překonat vlastní strach? „Řekl bych, že nejhorší byla studená voda. Věděl jsem, že bude studená, ale plavat ve dvanácti stupních, když normálně má přes 26 stupňů, to je velký rozdíl. Myslím, že jsem na tu teplotu nebyl úplně připraven.“
foto: Shutterstock
