Dnes patří Jan Hnízdil mezi nejvyhlášenější odborníky. Těžko byste hádali, že předtím, než založil Hnízdo zdraví, nemohl najít žádnou práci. Na jeho způsob léčení, na který se nyní pacienti objednávají měsíce dopředu, nikdo neslyšel. V nemocnicích se totiž hledal jen další lékař, který bude umět fungovat jako práškující letadlo.
Často zmiňujete, že právě na zdraví dětí se odráží rodinné klima? Proč tomu tak je?
Emoce se přenášejí jako nákaza. Americký psycholog Howard Friedman prokázal, že stačí, aby člověk setrvával několik desítek sekund mlčky v uzavřené místnosti, v přítomnosti osoby, která je zlostná, agresivní, negativistická – a nakazí se.
No a děti jsou s rodiči silně propojené. Jestliže se rodiče hádají, maminka je ve stresu nebo v úzkosti, děti to vnímají, napětí se na ně přenese a začnou z něj stonat. Zase somatizují – ztělesňují nepříznivé podmínky a vztahy v rodině: nočním pomočováním, bolestmi hlavy, oslabenou imunitou, záněty… To, co neumějí rodičům říci přímo, začne za ně hlásit tělo nemocemi.
A když se pak takové dítko dostane do vaší ordinace, jak s ním pracujete? Ptáte se například, co by se u něj mělo změnit, aby bylo spokojené?
Děti to mají v hlavě dokonale srovnané. Bez naléhání mi říkají jinými slovy totéž: „Aby na sebe rodiče nekřičeli, maminka se uklidnila, táta tolik nepracoval, hráli si se mnou, jezdili jsme společně na výlety, pak bych byla zdravá, v pohodě.“ Já to jen zapíšu a pak přečtu rodičům.
Bez jakékoliv vlastní interpretace. Většina rodičů do té doby vůbec netušila, jak jejich chování souvisí s nemocemi dětí. Obíhali doktory, dítě předsunuli do ordinace a po doktorovi chtěli, aby ho uzdravil. Já to otočím, na terapii pošlu rodiče.
Na terapii by často měli jít spíš rodiče než děti.
Zdá se mi, že tlak na rodiny i jednotlivce vyvíjí už samotná společenská situace. Vy sám ji považujete za extrémně stresující. Přirovnáváte ji k letadlu plnému vystresovaných cestujících s naivní představou, že posádka má všechno pod kontrolou a paliva je dost. Jak z toho ven? Lze žít v dnešní době podle vás mimo toto letadlo?
Prožil jsem to na sobě, na klinice, ve velké nemocnici. Připadal jsem si jako v práškovacím letadle. Předepisoval spoustu léků, léčil, ale pacienti se mi stále vraceli, neuzdravovali se, jejich stonání jsem nerozuměl. Pak jsem objevil psychosomatickou medicínu, naučil se hledat příčiny nemocí v jejich životě. Pacienti se začali uzdravovat. V tu chvíli jsem ale přestal vykazovat požadovaný počet bodů pro zdravotní pojišťovnu a byl z letadla odejit.
Pád byl tvrdý. Dva roky jsem byl bez práce. Obcházel jsem nemocnice, ministerstvo, zdravotní pojišťovny, nabízel projekt psychosomatické medicíny. Nikde mne nechtěli. Tak jsem se rozhodl postavit Hnízdo zdraví – na zelené louce, dělat medicínu po svém, pro lidi, kteří pochopili, že jsou zodpovědní za svůj život a svoje zdraví, a chtějí se jen poradit, jak na to. Je jich čím dál víc.
Vidím v tom šanci, jak změnit celý zdravotnický systém. Od zdola, porozuměním a změnou chování jednotlivce, přenášením změny na nejbližší okolí. Říkám tomu lavina uzdravujících příběhů.
Nyní jste také vydal novou knihu. Co Příběhy obyčejného uzdravení předají čtenářům a v čem jsou unikátní?
Knížku jsem sestavil z příběhů pacientů, kteří ke mně přišli s nemocí, brali léky, já jim vysvětlil, kde dělají chybu, oni ji odstranili, uzdravili se, léky neberou. Některé pacienty jsem dokonce požádal, aby příběh svojí nemoci sepsali sami – jako formu terapie. Také jako varování a inspiraci ostatním.
Užívání léků není řešení. Je třeba najít příčinu.
Jsou mezi nimi i například příběhy pacientů s autoimunitními nemocemi, třeba štítné žlázy, kloubů, nervů nebo střev. Zajímavé u nich je, že se proti nim obrátila jejich obranyschopnost. Místo toho, aby je bránila, jim začala škodit.
A když se nám toto stane, co to znamená?
V souvislostech života pacienta to znamená, že se stresuje, že žije sebezničujícím způsobem. Jedná se většinou o lidi citlivé, emotivní, obětavé – až moc. Problém je v tom, že se obětují sobě na úkor. Vedle péče o druhé je nutné pečovat i o sebe; jít zlatou střední cestu. Řečeno slovy Bible: „Miluj bližního svého jako sebe samého.“ Ani víc, ani míň.
foto: Shutterstock
