Václav Krejčík je v Česku známým průkopníkem dynamického cvičení jógy. V posledních letech se ale jeho praxe začíná stále více zjemňovat. Jak se vlastně Vašek k józe dostal a jak její filosofii využívá v běžném životě? I o tom jsme si povídali na křtu jeho nové knihy „Žijte jógu“.
Co je pro tebe jóga?
Nejdříve to pro mě byla pouze fyzická praxe, tedy cvičení. Postupně se celý proces rozšířil na práci s myslí i tělem současně. V tuto chvíli je jóga cesta vedoucí k sebepoznání a rozšíření vědomí – uvědomění v tom, jak jóga působí v běžných životních situacích.
Co ti tahle práce s tělem a myslí dává?
Možnosti… Hlavně seberozvoje, poznávání, práce, relaxace. Zakořenila v celém mém životě a vyplnila všechny možné skulinky. Jógou pečuji o fyzickou kondici, pročišťuji hlavu a ladím mysl, abych byl v pohodě. Navíc si myslím, že mi jóga otevřela dvířka k pochopení, jak dokonalý základ v nás všech je. K víře v sama sebe a možnostem, které máme, když nás neopanuje strach. S tím se učíme pracovat, protože pudově v sobě strach máme každý.
Existuje něco, co ti jóga bere?
Přemýšlím. Ano. Na začátku mi vzala některé lidi z mého okolí, kteří si mysleli, že jóga není pro mě. Také mi vzala iluze v tom, že všichni „jógoví lidé“ jsou milí, hodní a přející, respektující cestu druhého. Ale nemám pocit ztráty. Naopak. Ve společnosti jógy se vše pročišťuje a zůstává světlo a vnitřní síla jít svou cestou naplno, bez ohledu na to, co si kdo myslí.
Jak ses k józe dostal a proč jsi u ní vydržel?
V období aerobiku jsem zkoušel velice jemnou a klidnou jógu. Jen jsme dýchali a seděli. To pro mě jako člověka aktivního nebylo v danou chvíli optimální. Vyslovil jsem to magické slovo – „nikdy“ nebudu dělat jógu. A jak toto slovíčko nikdy působí? Přitahuje, aby se mohlo říct znova. No a já vyzkoušel dynamickou jógu a u ní jsem už zůstal. Když dynamická jóga uspokojila mé tělo i mysl, dokázal jsem vstoupit i do již zmíněného klidu „nic nedělání“, které v tuto chvíli mám rád a rozumím mu. Dříve jsem se z nečinnosti málem bláznil. A proč jsem u jógy vydržel? Jak jsem řekl, už to není jen cvičení, ale je to systém, filosofie, víra... Hlavně v sama sebe.
Jak tedy tenhle „systém“ změnil tebe samotného?
Zařadil jsem do života různé rituály, které šetří mou energii, abych ji měl na práci sám na sobě. Organizuji svůj život, ale i přesto je v něm velký prostor pro spontánnost a reakce na změny. Myslím si, že jsem se naučil, a samozřejmě stále se učím, nehodnotit věci slovem špatně a dobře, ale přijímat je, že jsou a že všechny přinášejí nějaké poznání a poučení.
To jsem dříve neuměl. Také jsem temperamentní, má ájurvédská dóša je pita, tedy oheň, který ale někdy v jednání překážel. Stále s tím zkouším pracovat, abych oheň v danou chvíli využil pro sebekontrolu a ne zažehnutí. Prostě to zkouším, zkouším a cítím, když už ve mně oheň startuje. To pak začnu dýchat, zkouším mantru pro odstoupení a najednou vidím, že mám situaci pod kontrolou. Někdy to také nevyjde, ale to je přirozené. To je právě ta cesta.
Jak vypadá tvoje praxe? Věnuješ se józe každý den?
Snažím se každé ráno 20 až 30 minut praktikovat pozice v sestavách, pránájámu a meditaci. To je má praxe. Víc ne. Podstatnou praxí je všechno to, co nás jóga učí si uvědomovat v běžném životě. Myslím, že to je to nejdůležitější. Pracovat s pozorností, pracovat s odstupem, vhledem, ale neztotožňováním se se situacemi a emocemi. Je to celoživotní výzva, které se myslím také dobře daří s věkem.
Už nejsem ve věku, že mě zajímá „bavit se venku“. Mým zájmem je nacházet v sobě oporu a jistotu, kterou venku nenalézám. Je to určitá praxe filosofie v běžném životě, kdy například jednotlivé jamy a nijamy (etika a morálka) Pataňdžaliho systému jógy zkouším každý den. Vždycky večer provádím tuto mentální očistu – zpětnou vazbu pro sebe sama, abych se tak naučil, jak sám se sebou pracovat a jak pracovat v prostoru a prostředí, s lidmi, se kterými se setkávám. Je to, jako bych se sám koučoval, což je takové moderní slovo současného světa. Jen je to v tomto případě vnitřní kouč, který je v nás, a my s ním můžeme komunikovat.
Jaké impulsy tě přiměly k sepsání nové knihy?
Vlastně žádné. Já jsem neměl v plánu psát knihu. Ale miluji psaní. Možná je to nějaká má terapie, abych se sám v sobě vyznal. Psal jsem si do „šuplíku“ a při náhodném, tedy existuje-li náhoda, pročítání jsem zjistil, že mám hodně materiálu, který má společnou základní myšlenku mého „jógového vývoje“. Popisuji, jak jógová filosofie, ale i třeba mytologie ovlivňují můj život, co mi přinášejí, nebo co mi berou. Co mi dělá radost, co starost a jak s tím pracuji, abych byl v pohodě.
No a vlastně to všechno, včetně jógových pozic a cvičení sestav, pránájámy, relaxace a meditace, jsem pak už cíleně sepsal do knihy Žijte jógu. Mou tendencí není vysvětlovat lidem, jak mají žít. To vůbec ne. Jen na mém příkladu ukazuji, jak jóga může život pozitivně ovlivnit, když jí to dovolíte. Píšu o dokonalosti každého z nás a využití potenciálu pro růst a radost všech kolem.
foto: Archiv Václava Krejčíka
