Statistiky nás upozorňují, že každé druhé manželství končí rozpadem. Jaká nová rodinná uspořádání vznikají? Stále více se začíná mluvit o tzv. patchworkových či komponovaných nebo sešívaných rodinách.
Máte děti z předešlého vztahu, najdete si partnera, který má závazek či dva. Společně si pořídíte miminko z lásky. Jak naučit celou, zdánlivě nesourodou skupinku nevlastních sourozenců, tatínků, maminek, aby spolu harmonicky spolupracovala? Taková rodina je opravdu složitá. Složitá na vztahy, na komunikaci, na převzaté vzorce. Když se v ní podaří nastavit základní fungování a rozdělení rolí, může být skvělým tréninkovým polem pro děti. Vyrůstají totiž v mnohočetných vzorech a mohou se tak učit a vybírat z mnohem větší nabídky než klasického uspořádání táta - máma.
Pokud v rodině funguje otevřená komunikace, mají děti žijící v takto široké rodině mnohem více možností k vyjednávání, dělání dohod, zjišťování, co u koho funguje, nastavování hranic. V jejich dospělém životě to může přinést lepší schopnost postarat se o sebe a říct si, co potřebují. Není tedy na místě rodinu, jejíž typ se objevil na konci dvacátého století, jakkoliv zatracovat. Naopak, pokud je komunikace ve vztahových liniích správně uchopena, může být pro dítě přínosem. Pokud ale do nového uspořádání vstoupí zášť, zloba, nesnášenlivost nebo staré křivdy, koledujete si o pořádný průšvih.
Jak na věc, když začínáme žít spolu?
Dříve, než-li se rodiny sestěhují k sobě, bývá fajn, když si partneři předem promluví o svých představách společného soužití. Zjednodušeně, když oba odpoví na otázky:
-
Jak to v ideálním případě má vypadat
-
Jak si společné bydlení představujeme
-
Jaká jsou má očekávání od společného soužití
-
Co od partnera/partnerky potřebuji, aby nám spolu bylo i nadále tak dobře jako nyní.
Důležité je stanovit své role vůči dětem partnera, jak se má chovat k vašim dětem, jak vy k jeho, jak je budete vychovávat (společně, každý si budete vychovávat své děti sám….??) a co je cílem výchovy. Také je potřeba nastavit si, kdo je za co zodpovědný, o čem chce s vámi partner v rámci výchovy svých dětí diskutovat a o čem již ne. A toto plně respektovat.
Chápu, že pustit se do takového rozhovoru není jednoduché, ale vyjasnění si těchto klíčových otázek přispěje k vašemu pohodovému soužití. Klidně se můžete spojit s odborníkem na mezilidské vztahy, společně otázky probrat a preventovat do budoucna řadu nedorozumění.
V okamžiku, kdy budete mít jasno vy s partnerem, můžete přizvat k diskusi i děti a povídat si s nimi. V tomto rámci lze domlouvat pravidla společného soužití. Nastavovat hranice a popisovat dětem, s čím se na vás mohou obrátit. Cílem je, aby byli všichni na jedné lodi a nikdo se necítil odstrčený – právě naopak, každý musí cítit, že jeho slovo má stejnou váhu jako slovo kohokoliv jiného.
Pokud se vám podaří nastavit v rodině pravidelná rodinná setkání jednou týdně (nebo jednou za čtrnáct dní podle toho, kdy se potkáte všichni), můžete společně sdílet aktuální dění a diskutovat o něm i o společném soužití.
Tip - Akademie rodičovství - jak na to
Akademie rodičovství radí určit vedoucího rodinného setkání, který má průběh rodinné rady na starosti. Obvykle jím bývá někdo z rodičů či starších děti. Ve vedení rodinného setkání se doporučuje střídání. Je v pořádku podpořit členy rodiny, aby se zúčastnili, a zároveň nikdo není do rodinného setkání nucen.
Co se týká obsahu rodinné rady, záleží na potřebách každé rodiny, jaký formát si vytvoří. Obecně se doporučuje reagovat na aktuální situaci v rodině a minimálně v začátcích vyhodnocovat, jestli je setkání užitečné nebo se má upravovat. V průběhu týdne či 14 dnů sesbírá vedoucí rady témata na rodinné setkání a určí priority. K tomu může sloužit papír na lednici, za malé děti témata napíší starší sourozenci nebo rodiče.
Obecné doporučení průběhu rodinné rady v 5 krocích:
-
Přivítaní se, vzájemné ocenění a poděkování
-
Agenda - témata k řešení
-
Brainstorming, návrhy řešení
-
Příjemný zážitek - hudba, film, hra, jídlo…
-
Ukončení a naplánování dalšího setkání
Doporučená doba trvání je od 5 do 120 min podle věku dětí, denní doby a potřeb členů rodiny. Nedoporučuje se dělat delší setkání.
Pokud každý člen rodiny vnímá svou důležitost u ostatních a cítí se být potřebným pro druhé, máte nastaveny dobré stavební kameny ve vztazích. Věnujte nastavení fungování v rodině energii a čas. Vyplatí se to! Známe to všichni - špetka prevence je více než….
foto: Shutterstock, zdroj: Akademie rodičovství