Tátu jsem ztratila ve dvanácti. Jeho nepřítomnost jsem pak hledala ve svých vztazích

Proč se snažíme druhé zachraňovat a měnit? O potřebě být potřebný, hranicích pomoci a chvíli, kdy je čas nechat odpovědnost na druhém.

Na otázku „Jak bylo ve škole?“ často přijde jen „Dobrý“. Pomoci může lepší načasování, konkrétní otázky i rozhovor při společné činnosti.

Proč toužíme po pomstě a co od odplaty čeká náš mozek? Úleva nemusí vydržet. Odpuštění může pomoci, ale není povinností.

Děti sledují, jak rodiče řeší konflikty a prosazují svoje. Jak mohou výhrůžky, ponižování nebo trestání mlčením souviset se šikanou mezi spolužáky?

Proč po dni u počítače pečeme chleba nebo sázíme rajčata? Práce rukama přináší uspokojení, ale představy o starých dobrých časech klamou.

Testosteron slibuje více energie, svalů i lepší sexuální život. Pro koho má TRT skutečně smysl, jaká má rizika a proč před ní lékaři varují?

Co se odehrává v mysli sériového vraha? Trauma samo o sobě nestačí. Případy Dennise Radera a Edmunda Kempera ukazují složitější souhru faktorů.

Kortizol není jen škodlivý stresový hormon. Pomáhá regulovat zánět, metabolismus i reakci na zátěž. Co se děje, když jeho regulace nefunguje?

Druhé manželství uzavíráme zkušenější, přesto bývá méně stabilní než první. Do nového vztahu totiž vstupují i staré rány, děti a bývalí partneři.

Jak mluvit s člověkem s demencí, který odmítá pomoc, obviňuje okolí nebo reaguje agresivně? Proč přesvědčování často nefunguje a co zkusit místo něj.

Kulturní válka kolem odhaleného poprsí. Opravdové gesto svobody, nebo promyšlený šok pro sociální sítě?

Celý den pracujeme, ale večer máme pocit, že po nás nic nezůstalo. Proč nás práce rukama, pečení nebo zahradničení tolik uspokojují?

Levnější nájem výměnou za sex či „vstřícnost“. Nedostupné bydlení vytváří prostor pro zneužívání žen v nouzi. Kde končí dohoda a začíná nátlak?

Narcismus, psychopatie a machiavelismus nejsou po světě rozloženy stejně. Výzkumy ukazují překvapivé rozdíly mezi zeměmi i vliv životních podmínek.

Děti potřebují bezpečí, ale také překážky, chyby a odpovědnost. Přehnaná rodičovská péče jim může brát příležitost budovat samostatnost a odolnost.

Dýško má být dobrovolné poděkování, ne veřejná zkouška štědrosti. Platební terminály ale zákazníka staví do situace, kdy je trapné nedat nic.

Věk ještě nezaručuje emoční zralost. Jak poznat dospělého, který při konfliktu reaguje jako dítě, neumí přijmout kritiku a odpovědnost hledá všude kolem?

Jak nás vidí lidé ze zahraničí? Cizinci žijící v Česku popisují českou uzavřenost, humor, vztah k cizincům i důsledky komunistické minulosti.

Vysoké nájmy mění životní strategie mladých Čechů. Spolubydlení už není jen studentská etapa, ale běžná volba pracujících i lidí kolem třicítky.

Příznaky menopauzy se u různých žen mohou projevovat s různou intenzitou. Lékaři mají nový nástroj, jak ženám ulevit.

Proč si schováváme skleničky od marmelády, opakovaně louhujeme čaj a řešíme počasí? Některé zvyky jsou dědictvím socialismu, jiné přináší věk.

Hormony za všechno nemohou. Vědci vysvětlují, proč se mozek dospívajících chová jinak a co to znamená pro rodiče i jejich děti.

Infarkt nepřichází bez varování. Jaké příznaky ženy i muži nejčastěji přehlížejí, co se při infarktu děje v srdci a proč rozhodují první minuty.

Proč se lidé nedokážou shodnout ani na základních faktech? Psychologie komnat ozvěn vysvětluje, jak algoritmy i lidský mozek posilují naše přesvědčení a rozdělují rodiny i společnost.

Máme pračky, myčky, antibiotika i dovolené. Přesto přibývá úzkostí, depresí a vyhoření. Proč nás moderní blahobyt neudělal šťastnějšími a co nám ve skutečnosti chybí?

Laviny ve Vysokých Tatrách, ničivé povodně, bouře i moravské tornádo. Připomeňte si přírodní katastrofy, které během několika minut změnily osudy stovek lidí.

Známky měly motivovat. Místo toho mé dceři vzaly radost z objevování. Osobní příběh o škole, vnitřní motivaci a hledání cesty zpět k učení, které dává smysl.

Rodiče chtějí být citlivější než generace před nimi. Někdy ale ustupují dětem natolik, že se bojí nastavovat hranice. Proč je schopnost říct „ne“ důležitější, než se zdá?

Ztráta nebo citová nepřítomnost otce může ovlivnit vztahy, sebevědomí i výběr partnerů. Proč je role otce v životě dcery tak důležitá a jaké následky může zanechat jeho absence?

Intenzivní láska, drtivý strach z opuštění i chronický pocit prázdnoty. Jak vypadá život s hraniční poruchou osobnosti a proč lidé s touto diagnózou prožívají vztahy tak extrémně?

Když je někdo až příliš hodný, nemusí jít jen o laskavost. Psychologové upozorňují na fenomén patologického altruismu, který může vést k vyčerpání, úzkostem i ztrátě vlastní identity.

Studie naznačují, že ženy často lépe zvládají dlouhodobý stres, bolest i vyčerpání než muži. Vědci vysvětlují, jak ženskou odolnost formovala evoluce, mateřství i schopnost vytvářet sociální vazby.

Řídíme svůj život sami, nebo jen improvizujeme v příběhu, který začal dávno před naším narozením? Psychologie, neurověda i Jung nabízejí překvapivě rozdílné odpovědi.

Psi mohou trpět separační úzkostí, kočky stresem a sloni podle vědců skutečně truchlí. Výzkumy ukazují, že emoce zvířat jsou překvapivě blízké těm lidským.

Důchod jako klidná životní etapa? Pro mnoho dnešních čtyřicátníků spíš ekonomická sci-fi. Proč mladší generace přestává věřit státním penzím a počítá s tím, že bude pracovat mnohem déle než jejich rodiče.

Chronický stres neovlivňuje jen psychiku. Vědci upozorňují, že dlouhodobé napětí může doslova měnit strukturu mozku, zhoršovat paměť, zesilovat úzkosti a zvyšovat riziko neurodegenerativních nemocí.

Proč jsou dnes lidé permanentně unavení? Stres, práce, domácnost, děti i tlak na výkon mění vyčerpání v novou českou epidemii. Psychologové varují před tichým nárůstem vyhoření.

Nejlepší sex nepřichází v mládí. Studie ukazují, že vrchol může přijít až kolem šedesátky.

Většina lidí si myslí, že pozná lež. Výzkumy ale ukazují opak. Proč nás lháři tak snadno oklamou a jaké signály mají skutečný význam?

Eutanazie zůstává v Česku zakázaná, přesto ji podporuje většina veřejnosti. Kde se láme spor mezi právem na důstojnou smrt a obavami ze zneužití?

Střední věk nepřináší jen únavu a změny těla. Otevírá i otázku vztahů, smyslu a samoty. Proč ho ženy a muži prožívají jinak a co rozhoduje o spokojenosti.

Nestíháte, zapomínáte a odkládáte věci, i když se snažíte? ADHD u dospělých se často projevuje nenápadně a zůstává dlouho bez diagnózy.

Vysoce funkční úzkost vás žene k výkonu, ale zároveň vás nenápadně vyčerpává. Proč ji okolí často nevidí a jak změnit vzorce, které vás drží v neustálém napětí.

Proč se cítíme vyčerpaní, i když žijeme v blahobytu? Článek vysvětluje, jak stres, neviditelná zátěž a tempo moderního života vedou k únavě i vyhoření.

Péče o člověka s demencí je každodenní zkouška trpělivosti i vztahů. Jak komunikovat, zvládat odmítání i emoce, aby situace byla snesitelnější pro obě strany?

Každý spíme jinak. Pět spánkových profilů vysvětluje, proč někdo usíná těžko a jiný se nevyspí ani po osmi hodinách.

Hemoroidy patří mezi nejčastější potíže, které lidé tají. Jenže stud problém neřeší. Spíš ho zhoršuje.

Smrt nemusí být jen urna nebo rakev. Od přírodních pohřbů přes kompostování až po proměnu v diamant – jak dnes může vypadat náš poslední odchod?

Bytová krize v Česku má i temnou stránku. Někteří pronajímatelé nabízejí bydlení výměnou za sex a zneužívají finanční nouzi mladých žen a studentek.

Muži ve středním věku stále častěji sahají po testosteronu. Odborníci ale varují, že tato „fontána mládí“ může mít i vážná zdravotní rizika.

Přehnaná ochrana může dětem uškodit. Psychologové vysvětlují, proč děti potřebují zažít frustraci, nést odpovědnost a zvládat vlastní problémy.

Jarní detox podle výživového poradce nemá smysl. Tělo se čistí samo a šťávové kúry nebo jablečný ocet mohou zdraví spíš uškodit.

OnlyFans slibuje rychlé peníze a nezávislost. Ve skutečnosti jde o trh, kde pár hvězd bere všechno a ostatní prodávají iluzi vztahu.

Jungova tři pravidla pro život: poznejte svou personu, přijměte stín a následujte smysl místo pohodlí. Nadčasové myšlenky pro dnešní dobu.

Začíná roztroušená skleróza už po prodělané mononukleóze? Nové poznatky o EBV mění pohled na vznik i prevenci nemoci.

Proč si pamatujeme příběhy, ale zapomínáme jména? Psychologie vysvětluje, jak funguje pracovní paměť i Baker–baker paradox.

Kulturní válka kolem odhaleného poprsí. Opravdové gesto svobody, nebo promyšlený šok pro sociální sítě?

Stáří často nepřináší jen klid, ale i osamělost, ztráty a pocit, že už člověk nikam nepatří. Zatímco se naše zraky soustředí na duševní potíže mladých, nejvyšší riziko deprese i sebevraždy roste s věkem. Naše pozornost se pravidelně stáčí k mladým lidem, nazývaným jako generace Z, kteří by měli být ti nejméně odolní a s depresemi a úzkostmi plní ordinace psychologů a psychiatrů. Ale je to tu mnohem zranitelnější skupina lidí. Starší lidé, kteří zůstávají v životě často sami, řadu z nich trápí nemoci, bolesti, možná i řada životních zklamání. Jejich přátelé pomalu mizí, stejně jako svět, který kdysi znali. Líčit stáří v růžových barvách je přehnané Je jedno jak moc se budeme ohánět optimistickými frázemi, že podzim života může být zlatým obdobím. Realita se ptát nebude a upřímně by se hodilo říct, že vysoké stáří je jen pro statečné. „Stalo se trendem líčit stáří v růžových barvách. Na jedné straně je to fajn. Stáří je přirozená etapa života, musíme to přijmout a nemá smysl se ho předem obávat. Na straně druhé je poněkud přehnané, když se nyní vedení domovů seniorů snaží svá zařízení prezentovat jako místa, kde je hodně zábavy, kde je život veselý,“ řekla před časem v rozhovoru pro web i60 psycholožka Klára Gramppová, která vede Linku seniorů společnosti Elpida. Zejména u nás totiž platí nepříjemná rovnice, čím vyšší věk, tím menší radost ze života a vyšší riziko sebevraždy. U lidí nad 80 let jsme dlouhodobě na samotné špičce statistik. Podle dat Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) si v Česku každoročně vezme život přes tisíc lidí a nejohroženější skupinou nejsou teenageři, ale senioři – zejména muži po sedmdesátce a ženy nad osmdesát let. V České republice téměř každá třetí dokonaná sebevražda připadá na seniory. To je stabilní trend. „Jedním z nejděsivějších dopadů deprese u seniorů je vliv na riziko sebevraždy a sebepoškození... míra dokonaných sebevražd u starších skupin, zejména u mužů nad 85 let je asi 40krát vyšší než u mladších věkových skupin,“ dokládá psycholožka Zoe Falsterová Zatímco mladší generace mluví o duševním zdraví otevřeněji než kdy dřív, starší lidé často mlčí. Ne proto, že by netrpěli. Ale proto, že byli vychováni k tomu „neobtěžovat“ a „nějak to vydržet“. Každému čtvrtému seniorovi není duševně dobře Je snadné se povyšovat nad důchodce, kteří chtějí pustit sednout v tramvaji nebo používat klišé typu: „Důchodci v Kauflandu se kvůli slevám bijí holemi.“ Z pozice člověka, kterému je 30 nebo 40 let a je v plné síle to je jen nedostatek ochoty si připustit, že na tom místě, kam směřují jeho posměšky, bude jednou i on sám. Čas měří každému stejně. Babička nebo děda, na které ukazují naše prsty často zažívají vnitřní peklo. Každý čtvrtý senior vykazuje podle statistiky depresivní příznaky, plně rozvinutou depresi má šest procent z nich a úzkostnou poruchou trpí kolem deseti procent. Není tak divu, že se stále bojí, že se něco stane, že zůstanou sami, že už nejsou potřeba a že některé život netěší. České reálie k tomu přidávají vlastní ingredience. Vysoký podíl jednočlenných domácností, vdovství, horší dostupnost psychologické péče mimo velká města. Výsledek je paradoxní: lidé, kteří zažili válku, normalizaci i transformaci devadesátých let, se často cítí nejzbytečnější právě teď. Každý z nás má rodiče nebo prarodiče ve vyšším věku a nezřídka od nich slyšíme známé věty: „Já už to nějak doklepu.“ Nebo: „Už, aby si mě Pán Bůh vzal.“ Případně jen lakonické povzdechnutí: „To už stejně nemá cenu.“ Spousta lidí si řekne, to je jen věkem, vždyť na svůj věk vypadá pořád dobře. Geriatrická psychiatrička Dr. Carolina Osoriová to vidí jinak, jedná se o signál, kdy mozek a duše volají o pomoc. Osamělost zabíjí Psychické potíže ve stáří se u nás dlouhodobě berou jako cosi přirozeného, skoro povinného. Jako by smutek patřil k důchodu. Stárnutí samo o sobě depresi nezpůsobuje. Způsobuje ji kumulace ztrát. Odchází partner, přátelé, pracovní role, fyzická síla, někdy i smysl, který člověka držel nad vodou celé dekády. A právě tady se často rodí deprese i úzkosti. Největším problémem bývá samota a ztráta pocitu užitečnosti. V Česku je problém o to citelnější, že už před pandemií patřili senioři k nejvíce osamělým skupinám obyvatel. Například podle Eurostatu u nás žije téměř polovina žen starších 65 let sama, což je nad evropským průměrem. A právě izolace a s ní spojené duševní problémy zabíjí rychleji než jiné nemoci. „Izolace je pro naše mozky toxická,“ vysvětluje Osoriová. Osamělost urychluje smrt, zvyšuje riziko deprese, úzkosti, a dokonce přispívá i ke stavům zmatenosti. Největším rizikovým faktorem deprese ve stáří taknení věk, ale osamělost bez perspektivy změny. V Česku osamělost často nekončí u zavřených dveří bytu. Pokračuje v ordinacích, kde není čas a personální kapacita. A někdy i v rodinách, kde chybí trpělivost a porozumění. Když se podíváme do zahraničí, rozdíly jsou překvapivě výrazné. Ve skandinávských zemích, jako je Švédsko nebo Dánsko, je prevalence depresí u seniorů téměř dvojnásobně nižší, a to navzdory podobnému demografickému stárnutí. Ne proto, že by tam lidé byli „odolnější“, ale proto, že systém s duševním zdravím počítá. Psychologická péče je běžnou součástí primární zdravotní péče, senioři mají přístup ke komunitním centrům a osamělost je považována za zdravotní riziko, nikoli osobní selhání. Dostat se k odborníkovi může být problém Česko oproti tomu stále stojí jednou nohou v minulosti. Praktický lékař je často jediným zdravotníkem, kterého senior pravidelně vídá a přetížený odborník na něj má jen několik minut. Deprese se pak maskuje jako nespavost, únava nebo „prostě blbá nálada“. Psychologická a psychiatrická péče je navíc nerovnoměrně dostupná. Lepší je to ve velkých městech než na venkově a v menších obcích. Až tři čtvrtiny seniorů s depresí ve střední a východní Evropě se k odborné léčbě vůbec nedostanou. Jenže i když by se pomoc nabízela, mnoho starších lidí si o ni stejně neřekne. Jsou zvyklí vydržet, nestěžovat si a nepřitěžovat ostatním. Celý život byli spíš ti, kdo se starali o druhé než ti, kdo by žádali péči pro sebe. A tak se stane, že i když se necítí dobře, berou to jako něco, co k věku tak nějak patří a co se musí zvládnout vlastními silami. A okolí nedostatek radosti ze života snadno přičte zdravotním potížím nebo věku a život běží dál. Přitom mnoha starším lidem pomáhají i docela obyčejné věci, pravidelný kontakt s druhými, pocit, že jsou stále potřební, a někdo, kdo má čas je opravdu vyslechnout.

Proč se rodiny kvůli politice rozpadají na paralelní světy? Komnata ozvěn, kognitivní disonance a boj o identitu vysvětlují víc než fakta.

Psychoterapeut Martin Zikmund otevřeně mluví o raném dětství, emocích, hranicích ve výchově a zhoubných životních scénářích, které si neseme do dospělosti.

Zlo nevzniká jen v hlavách psychopatů. Jak Stanfordský experiment, Abú Ghrajb a sociální sítě ukazují sílu situace.

Jak se zachraňuje v Krkonoších, proč lidé podceňují hory a co rozhoduje o přežití při lavině. Rozhovor s Horskou službou.

Arogance v ordinacích není jen nepříjemná, ale škodí i léčbě. Proč se z lékařů stávají autority bez empatie a co s tím může dělat pacient.

Proč v krizových situacích často nikdo nepomůže? Psychologie bystander efektu ukazuje, jak snadno v davu umlčíme vlastní morálku.

Proč ženy tak často kritizují jiné ženy? O závisti, morálním odsuzování a skryté agresi v ženských vztazích.

Jsou dnešní děti opravdu rozmazlené, nebo jen zrcadlí svět, který jsme jim vytvořili? Psychologie i osobní zkušenosti ukazují, že odpověď je nepříjemnější, než bychom chtěli.

Babička na obalu, příběh v reklamě, zákaznické kartičky i pocit výjimečnosti. Jak reklama využívá psychologii a proč jí tak snadno podléháme.

Jak nepřítomný nebo emočně vzdálený otec ovlivňuje dceřino sebevědomí, vztahy a pocit ženskosti? Otcovská role je nezastupitelná.

Strach, nejistota a emoce formují politické postoje. Co výzkumy říkají o populismu, extremismu a psychologii voličů?

Prarodiče nejsou automatická pomoc. Psycholožka Eva Labusová o hranicích, mezigeneračních traumatech a uzdravování rodinných vztahů.

Studená výchova, trauma a dnešní obavy z rozmazlených dětí. Kde je hranice mezi bezpečím a bezbřehostí?

Evoluce nám zrovna nefandí v tom, abychom byli celý život s jedním člověkem. Přesto je monogamie tím, co stabilizuje společnosti i rodiny.

Co se stane, když rodina selže, stát nemá kapacity a péče o stárnoucí rodiče je jen pro bohaté? Osobní příběh i pohled na systémové selhání.

Zvířata cítí strach, radost i smutek — a mohou trpět úzkostí či frustrací stejně jako lidé. Co ví věda o emocích a duševním zdraví zvířat?

Střední věk není krize, ale proměna. Výzkumy ukazují, že ženy po odchodu dětí často ožívají, zatímco muži mohou ztrácet směr. Proč se jejich cesty liší a co s tím má společného sociální síť vztahů, identita a schopnost sdílet emoce?

Text o tom, proč společnost přísně posuzuje mateřství i kariéru a jaký dopad má ženská emancipace na mužskou identitu.

Čtyři běžné toxiny – fluorid, hliník, rtuť a mikroplasty – se mohou hromadit v mozku. Studie upozorňují, jak ovlivňují zdraví a neurodegeneraci.

Dlouhodobý stres, mentální zátěž a druhá směna doma ženám i mužům bere energii. Jak vzniká vyčerpání a jak zastavit spirálu, než přijde vyhoření?

Kličem k veselejšímu stárnutí je prý schopnost nalézt smysl v tom, co po sobě zanecháme.

E-girls vládnou internetu. Jsou roztomilé i temné. Co stojí za jejich slávou – a kde končí touha po pozornosti a začíná skutečné nebezpečí?

Když vás zradí vlastní pozadí. Hemoroidy má půlka planety, druhá o nich mlčí. Jak s nimi žít, léčit je a neztratit důstojnost ani humor.

Méně věcí, víc prostoru. Příběh ženy, která zjistila, že štěstí nezačíná v nákupním košíku.

„Manželská povinnost“ je přežitek. Nikdo nemá nárok na sex bez souhlasu, i když nosí snubní prsten. Jak se mění hranice intimity a kde začíná zrada důvěry?

Psychoterapeut Martin Zikmund vysvětluje, jak dětské zážitky formují naši dospělost, proč křik a ponižování zanechávají hlubší stopy, než si myslíme, a jak lze z kruhu přenášené bolesti vystoupit.