Vladimír „Arnie" Prachař: Posvátný obřad potní chýše

Tradici potních obřadů naleznete po celém světě, ve Finsku, na Sibiři, na Novém Zélandu, ale i jinde. V tradici severoamerických indiánů je však fyzická očista horkou párou součástí překrásného duchovního obřadu. Uvnitř potní chýše bývá někdy velice horko, ale je to individuální, každý účastník to cítí jinak. Někdo potřebuje projít velkou očistou a horkem, aby získal pokoru, uzemnění, zmenšil své ego, zbavil se těžké minulosti. Jinému se zdá být uvnitř příjemně, obřad si užívá a modlí se za ostatní.

Spojení dvou světů

Potní chýše je stavba vytvořená z šestnácti svázaných vrbových větví, upevněných v kruhu do země a dále propletených horizontálně ve čtyřech řadách. Konstrukce tak tvoří kopuli, která se pro obřad pokryje dekami, dříve bizoními či jinými kůžemi. Vchod chýše je u Černonožců směřovaný k východu (odkud voláme na obřad duchy), u Lakotů otočený k západu (kam posíláme vše, čeho se zbavujeme). Během každého kola je vchod zakryt dveřmi z několika stočených dek.

Uprostřed chýše je vyhloubena jáma, do které jsou pro každé kolo přineseny horké kameny z ohně. Používají se lávové kameny jako čedič, gabro a jiné, které přijímají žár a sílu ohně. Indiáni vnímají kameny jako živé bytosti a říkají jim Dědečkové. Později, když jsou požehnány bylinkami a modlitbami, je vedoucí obřadu polévá vodou a očistná pára, „horký dech Dědečků“, přináší sílu a léčení.

Hlína z jámy uvnitř je navršena před vchodem a tvoří oltář. Na něm, pokrytém šalvějí nebo cedrem, je položena bizoní lebka a nacpané dýmky. Ty střeží obřad a ochraňují s bizoní energií jeho průběh. Vysvěcená obřadní dýmka na oltáři je podmínkou fungování obřadu, skrze ni odcházejí modlitby ke Stvořiteli. Dýmkové kolo s vykouřením dýmek a odesláním všech modliteb je nedílnou součástí obřadu. Stejně tak jako hostina po obřadu, zahájená poděkováním a věnováním části jídla dobrým Duchům za to, že přišli.

Každý zde může odložit staré vzorce myšlení a jednání a nastartovat nové.

Duchové mají i svou píseň, Calling Spirit Song, kterou se volají na začátku obřadu a také vyprovázejí na další cestu na konci. Samotný obřad má čtyři kola – očistné, léčivé, prosební a děkovací. Může to být i jinak, záleží, jak byl vedoucímu obřadu předán.

Sám sobě léčitelem

Na začátku každého kola jsou žhavé kameny požehnány bylinkami – cedrem, sladkou borovicí, šalvějí, sladkou trávou a podobně. Účastníci se očistí kouřem, aby je později Duchové našli a mohli jim pomáhat. Poté se trochou vody spláchnou kameny, aby nebyl vdechován prach, a dveře se zavřou. V chýši je naprostá tma, ale cítíte se velice bezpečně.

Pára s bylinami, posvátné písně a dobří Duchové, kteří přicházejí a tančí, přinášejí léčení. Pocením se vyplavují nečistoty a těla získávají zdraví a sílu. Modlitbami si každý přitahuje, co potřebuje, pro sebe i pro druhé. Někomu se vizualizuje budoucnost, čistí minulost, zjevují se předci nebo silová zvířata. Každý může odložit staré vzorce myšlení a jednání a nastartovat nové.

V potní chýši je každý sám sobě léčitelem. Vedoucí obřadu je pouze tím, kdo polévá kameny, zahajuje písně, případně vykonává speciální rituály. Vnímá energii zúčastněných uvnitř, ale nevstupuje do jejich léčebného procesu. Není šamanem, který vytahuje cizí nemoci, to dělá samotný obřad a Dědečkové. A Stvořitel, přítomný ve všem. Ve třetím kole proseb může každý vyslovit své modlitby nahlas a v tomto kole se všichni modlí společně za všechny. Z potní chýše stoupá velký proud proseb až do nebe. Ve čtvrtém kole všichni děkují místu, na kterém obřad proběhl, všem, kteří při něm pomáhali, děkují dřevu, ohni, Dědečkům, Velkému Duchu. A také indiánům, kteří obřad otevřeli i jiným národům a předali ho k provádění na celé Matce Zemi.