Lze přimět lháře k tomu, aby přestal lhát? Nový výzkum odhaluje, jak toho dosáhnout

Na to, abyste bez projevení lítosti a větších výčitek svědomí ostatním lhali, nebo se k nim chovali nečestně, nemusíte být ještě nutně psychopatem. Někteří lidé se prostě do svých lží zahrabali už natolik, že nejsou bez zásahu z vnějšku schopni reflektovat pohnutý způsob, kterým s okolím jednají. Podle všeho ale v jistých případech stále existuje šance na nápravu.

Morální sebeobraz

Podle nového výzkumu, který provedl tým profesora Demetrise Christodoulou z University v Sydney, se na problém ospravedlňování nečestného chování můžeme dívat z hlediska tzv. morálního obrazu. „Morální obraz je náš vlastní pohled na sebe sama jako na čestnou osobu. V kompromisu mezi výhodami poctivosti a psychologickými náklady s ní spojenými mají lháři tendenci uplatňovat různé samoúčelné strategie tak, aby své nečestné chování ospravedlnili,“ uvádí Christodoulou.

Dřívější výzkumy ukazují, že mezi jednorázovou lží, vázanou na určitou situaci, a neustálým obelháváním všem ostatních existuje velice tenká hranice. S každou jednou lží se morální hodnota snižuje. A pro lháře je tak stále snazší lhát bez jakýchkoliv výčitek svědomí nebo špatných pocitů.

Pokud notorický lhář skutečně není psychopatem, musí projít značným duševním otřesem, aby dokázal zhodnotit následky svých činů. Pokud však „donutíte“ lháře k tomu, aby si představil, jakým způsobem jeho lež ubližuje nějakému konkrétnímu člověku, může dojít ke změně jeho přemýšlení.

Kuřácký experiment

Christodoulouva studie se zabývá pojistnými podvody, konkrétně pak klamavým chováním kuřáků, kteří se snaží získat nižší pojištění. Když požádáte o novou pojistku, vaše sazba je určena několika faktory, včetně vaší aktuální životosprávy. Většina kuřáků by proto byla motivována nechat si svůj nezdravý návyk pro sebe. Autoři studie tvrdí, že lhát je v tomto případě pro žadatele jakési „racionální rozhodnutí“, ale ve snaze vyhnout se psychologickým následkům nemorálního chování většina žadatelů nakonec uvádí pravdu.

Vrátit lháři smysl pro morálku je velice obtížné, ale ne nemožné. Je třeba jej konfrontovat s „identitou“ jeho oběti.

Autoři uvádí, že existují dvě hlavní odůvodnění toho, proč lidé pojišťovnám lžou. První je tzv. „utlumení následků“, tedy tendence žadatelů přehlížet negativní důsledky lhaní. Jedinec se záměrně vyhýbá konfrontaci s tím, že by mohl dělat něco amorálního, případně si přijde dostatečně „vyspělý“ na to, aby si něco podobného mohl dovolit. Druhým důvodem pak je, že lidé často považují pojišťovny za příliš drahé, chamtivé a bez odpovídajícího klientského přístupu, a svou lež si tak ospravedlní.

Christodoulou a jeho kolegové proto v rámci výzkumu vyvinuli experiment, ve kterém manipulovali s instrukcemi v 2 500 žádostech o pojištění. Cílem bylo zjistit, zdali žadatelé změní poskytnuté informace v reakci na pozměněné instrukce v žádosti. První fáze výzkumu zahrnovala důrazné sdělení, že nepoctivost v odpovídání může mít za následek horší podmínky pro všechny ostatní žadatele. Nyní se kuřák-lhář musel potýkat s morálním rozhodnutím, jestli chce svým jednáním negativně ovlivnit ostatní poctivé žadatele. V druhé fázi výzkumu byli žadatelé obeznámeni s tím, že daná pojišťovací společnost se podílí na lepším běhu tamní komunity, pomáhá obnově životního prostředí a stará se o lidi v nouzi. Kuřák-lhář nyní navíc řeší, že by měl podvádět společnost, která koná veřejné dobro.

Lze napravit lháře?

Po zpracování výsledků výzkumu autoři porovnali míru oprav v průběhu procesu podávání žádostí a zjistili, kolik žadatelů by na základě instruktážní manipulace přiznalo své kuřácké návyky, ačkoliv předtím je tajili. Obvyklá míra oprav byla 2,97 %, u první fáze výzkumu pak vzrostla na 3,77 % a ve druhé fázi dokonce na 4,35 %, což už představuje poměrně významný efekt. Zdůraznění zásluh pojišťovací společnosti tedy vedlo k nárůstu oprav o 46 % oproti žádostem bez zmanipulovaných pokynů.

Výzkum tedy potvrzuje, že v případě konfrontace jedince s „identitou“ jeho oběti může dojít k přehodnocení lží. Lhář prostě potřebuje jasnou představu o tom, koho a jak poškozuje. Ani tento postup však v žádném případě nezaručuje, že k nápravě skutečně dojde.

Podtrženo a sečteno, napravit lháře a vrátit mu smysl pro morálku je velice obtížné, ale ne nemožné. A to ať už je člověk schopný tímto nečestným způsobem jednat občas, nebo na každodenní bázi.