Asi nikomu z nás není dvakrát příjemné, když se nachází ve společnosti sobeckých, cynických a manipulativních lidí. Ve chvíli, kdy tyto osobnostní rysy u jedince dosáhnou určité hranice, často se projeví jako porucha osobnosti. Tito lidé si pak vytváří celoživotní nepřizpůsobivý způsob komunikace a negativně tím ovlivňují osoby sobě blízké. Podle čeho tedy patologický antagonismus nejlépe poznáme?

A, B, C, D

Podle psychologa Davida Scholze z Univerzity Koblenz-Landau v Německu a jeho kolegů je antagonismus v patologickém smyslu tradičně vnímán jako velice nízká míra příjemnosti vůči svému okolí. Podle německých autorů jde o mnohem víc. Nový model, který publikovali,  poskytuje přístup k pochopení psychologické skladby člověka s vysokou mírou antagonismu. Skládá se ze čtyř částí, každé označené jedním z prvních písmen abecedy, tedy A, B,C a D.

A: Afekt (Affect)

Podle známých modelů mají lidé s nízkou mírou příjemnosti sklony k tomu být málo či vůbec empatičtí. A málokdy projeví upřímný zájem o ostatní lidi. Ostatními pohrdají a jsou afektování tím, jak vlastně svět kolem nich funguje. Jejich pocity se však nemusí nutně proměnit v činy. Na oko ve společnosti dokonce často vystupují jako usměvaví a pohodoví lidé, ačkoliv uvnitř uchovávají naprosto opačné emoce.

B: Chování (Behavior)

Jakmile do celé rovnice přidáme další písmeno, věci se stávají daleko zajímavější. Tito zahořklí lidé už jsou schopni transformovat svůj nenávistný a chladnokrevný postoj v určité akce. Akce, které mohou zničit životy druhých. Jedinec s vysokou mírou antagonie se neostýchá použít všechny jemu dostupné prostředky. Včetně lhaní, manipulace a v krajních případech i fyzické násilí.

C: Rozpoznávání (Cognition)

Často založeno na vysoké podezřívavostí až paranoie, patologičtí antagonisté mají velice zkreslený pohled na lidstvo jako celek. Pokud se takovému člověku budete snažit upřímně pomoct, dost možná vás bude mít pouze za někoho, kdo mu chce svými radami dát jasně najevo, že je daleko chytřejší než on sám.

Antagonisté nemají jen nízkou míru neshody s jejich okolím. Vedle vysoké averzivity vykazují i jakousi pro ně jedinečnou směs afektů, chování a poznávání.

Ačkoliv jste měli dobré úmysly a chtěli nabídnout pomocnou ruku, stáváte se nepřítelem, protože antagonista není schopný váš dobrý záměr rozpoznat.

D: Temnota (Dark)

Vlastnost pod posledním písmenem je temným osobnostním rysem, který může nahradit všechny ostatní předcházející rysy. Z této temnoty všechny předchozí averzní pocity vlastně vznikají a dělí na jednotlivé, specifické projevy.

Testování v praxi

V rámci představení nového modelu se ho němečtí výzkumníci rozhodli otestovat na vzorku      3 400 osob ve věku 18 až 74 let. A to dvakrát, s odstupem jednoho měsíce. Svůj “abecední systém” porovnávali s následujícími sedmi osobnostními rysy:

  • nepřátelství
  • manipulativnost
  • bezcitnost
  • vyhledávání pozornosti
  • lhaní a klamání
  • velkolepost
  • podezřívavost

Výsledky výzkumu pak odpovídaly tomu, co Scholz a jeho tým předpokládali od začátku. Skóre v prvním testu v měřítcích A, B a C předpovídalo sedm rysů, ale samotné D přesahovalo všechny tyto jednotlivé složky. Antagonisté tedy nemají jen nízkou míru neshody s jejich okolím, ale vedle vysoké averzivity vykazují i jakousi pro ně jedinečnou směs afektů, chování a poznávání.

Co si z toho odnést?

Pokud jste v uvedených osobnostních rysech a způsobech chování nepoznali nikoho vám blízkého, stačí si vzpomenout na prakticky jakýkoliv film, v kterém je hlavním tématem boj dobra proti zlu. Typický padouch často splňuje většinu těchto vlastností, ale na rozdíl od lidí v normálním světě je před vámi skoro nikdy neskrývá.

Proto je dobré mít se na pozoru před těmi, kteří často ohýbají pravdu ve svůj prospěch, rychle se naštvou i kvůli úplným maličkostem anebo jeví známky paranoii. Pokud antagonismus dosáhne patologické úrovně, takovým lidem se budete spíše snažit vyhnout, protože i odborná pomoc na ně může být krátká.

Související…

Lze přimět lháře k tomu, aby přestal lhát? Nový výzkum odhaluje, jak toho dosáhnout
Michal Švehla

foto: Shutterstock , zdroj: Psychology Today