Po hádce, nebo když jste naštvaní na svou drahou polovičku, se může zdát nejjednodušší partnera prostě neřešit a ignorovat ho. Určitý odstup je někdy ku prospěchu, protože vám oběma pomůže uklidnit se po vyhrocené výměně názorů. Když ale jeden z vás toho druhého zcela ignoruje, značí to problém...
Odborníci mluví o fenoménu silent treatment neboli tichém zacházení, což znamená odmítání verbální komunikace s druhou osobou. Může zahrnovat cokoliv od ignorování textovek po odmítání osobní komunikace a může zajít tak daleko, že člověk, který se takto chová, přestává toho druhého brát úplně na vědomí. Chová se tak, jako by druhá osoba neexistovala, ačkoliv spolu mohou klidně sedět na gauči.
Strach i forma trestu
Ačkoliv zde nyní mluvíme o partnerských vztazích, nutno podotknout, že tento fenomén se objevuje napříč světem – ve všech kulturách a všech typech vztahů. Výzkumy navíc ukazují, že ho používají jak muži, tak ženy.
Psychoterapeutka Jayne Leonardová upozorňuje, že se jedná o velmi neproduktivní způsob komunikace. Lidé se k němu podle ní uchylují z řady důvodů. Někdy třeba jen nevědí, co říct, nebo se snaží vyhnout konfliktu, který je pro ně stresující. Někdo zase neumí dobře vyjádřit své pocity, chce ale ukázat, že je rozrušený, a tak mlčí. Ticho ale může sloužit i jako zbraň. Mnoho násilníků své partnery citově odřízne, aby jim ublížili, potrestali je nebo je ovládali. Někteří odmítají vzít na vědomí existenci druhého po celé hodiny, dny nebo týdny, čímž v něm vyvolávají pocit, že je nějakým způsobem méněcenný a za pozornost nestojí. Pokud člověk využívá mlčení k tomu, aby někoho potrestal, nebo nad ním získal kontrolu, jedná se už o formu psychického násilí.
Mlčení jako hrozba
Jasná a přímá komunikace je ale základem každého zdravého vztahu a mlčení nic nevyřeší. Když navíc chce jeden z partnerů o problému mluvit, ale druhý se stáhne, často to vyvolá negativní emoce, jako je hněv či smutek. A to může mít z dlouhodobého hlediska vážné dopady. Podle studie z roku 2012 lidé, kteří se pravidelně cítí ignorováni, mají nižší úroveň sebeúcty, pociťují méně sounáležitosti a hůře se jim hledá smysl života.
Pokud mlčení vyvolal nějaký váš čin nebo slova, která mohla zranit city toho druhého, omluvte se. Neobviňujte se ale z toho, jak se k vám druhý chová – tiché zacházení si zvolil jako svou odpověď on sám.
Vzhledem k tomu, že my lidé jsme ze své podstaty společenští a pro své přežití potřebujeme přijetí komunity, může v nás ignorace ze strany druhé osoby vyvolávat silný pocit ohrožení.
Ignorování může mít dokonce i negativní dopad na naši fyzickou pohodu. Studie publikovaná v roce 2012 v časopise Frontiers in Evolutionary Neuroscience ukazuje, že když je někdo vystaven tichému zacházení, aktivují se dvě části mozku spojené se sociálními vazbami a bolestí. Když se tyto dvě oblasti společně aktivují, výsledkem je, že mozek současně vstřebává odvržení partnerem a spojuje ho s bolestí. Pokud je tiché zacházení praktikováno v nadměrné míře, mozek ho může začít spojovat i s bolestí fyzickou.
Dopad na vztahy
Mlčení může mít dopad nejen na konkrétního člověka, ale pochopitelně i na vztah jako takový. A to i v případě, kdy se mlčící snaží vyhnout konfliktu – bez záměru trestat. Pokud si navíc někdo myslí, že mlčením konflikt zažehná, je na omylu. Když totiž člověk nemůže říct, co ho trápí, je pravděpodobnější, že hádku vyvolá znovu, protože prve neměl příležitost svá trápení řešit, vysvětluje Leonardová.
Fenomén tichého zacházení se objevuje napříč světem – ve všech kulturách a všech typech vztahů. Výzkumy navíc ukazují, že ho používají jak muži, tak ženy.
Druhou možností je, že se ten, s kým je takto zacházeno, začne bát své pocity vůbec dávat najevo, což může mít za následek přetrvávající problémy ve vztahu. Potlačování pocitů pak vede k ještě výbušnějším konfliktům nebo k odporu vůči sobě navzájem.
S narůstajícím napětím mezi partnery pak může dojít i k narušení důvěry. A pokud někomu nedůvěřujete, pravděpodobně s ním ani nechcete mít intimní vztah. Nemluvě o tom, že k sexuální intimitě ani nemůže dojít, pokud váš protějšek odmítá vzít na vědomí vaši existenci.
Jak poznat, že jde o zneužívání?
Podle Leonardové existuje několik varovných signálů, které mohou značit, že druhá osoba používá mlčení jako formu psychického násilí. Může se o něj jednat, pokud má člověk v úmyslu svým mlčením ublížit druhému, také když mlčení trvá delší dobu, nebo ve chvíli, kdy mlčení skončí až tehdy, když se daná osoba zkrátka jen rozhodne ho ukončit.
Problém také je, pokud ticho člověk využívá k tomu, aby v druhém vyvolal pocit viny nebo ho „vylepšoval“ a nutil měnit chování. Signálem může být i to, kdy agresor úmyslně nekomunikuje se svým partnerem, zatímco s kolegy a kamarády si vesele vykládá.
Pokud člověk využívá mlčení k tomu, aby někoho potrestal, nebo nad ním získal kontrolu, jedná se už o formu psychického násilí.
„Tiché zacházení navíc lidé někdy používají v kombinaci s jinými formami citového zneužívání. Pokud něco takového člověk zažívá, je nutné myslet na sebe. Psychické násilí se totiž mnohdy může změnit i v to fyzické. Pokud cítíte, že vás partner zneužívá, zvažte, zda si přeje ve vztahu i nadále setrvat,“ říká Leonardová. Tomu, kdo se nachází v násilném vztahu, podle ní může pomoci, když zůstane v kontaktu s rodinou a přáteli, v soukromí si promluví s důvěryhodným odborníkem nebo vyhledá podporu u organizace zabývající se domácím násilím.
Co když je jinak vztah zdravý?
Pokud nemáte pocit, že by váš partner dělal naschvály a váš vztah je jinak zdravý, mohou vám podle Leonardové pomoci tyto tipy:
Pojmenujte situaci: Řekněte: „Všiml jsem si, že na mě nereaguješ.“ Tím položíte základ k tomu, aby se druhý mohl do komunikace snáze zapojit.
Řekněte, jak se cítíte: Vysvětlete druhému, jaké pocity ve vás jeho mlčení vzbuzuje. Řekněte třeba: „Zraňuje mě, že se mnou nemluvíš. Rád bych našel způsob, jak to vyřešit.“
Vciťte se: Požádejte druhého, aby se s vámi podělil o své pocity. Dáte mu tak najevo, že jsou pro vás důležité. Připravíte si tak půdu pro otevřený rozhovor. Vyhněte se obraně nebo přechodu do režimu řešení problémů. Snažte se zůstat přítomní a empaticky naslouchejte. Pokud druhá osoba reaguje výhružně nebo urážlivě, je důležité se vzdálit, dokud se neuklidní.
Pokud je tiché zacházení praktikováno v nadměrné míře, mozek ho může začít spojovat i s bolestí fyzickou.
Omluvte se: Pokud mlčení vyvolal nějaký váš čin nebo slova, která mohla zranit city toho druhého, omluvte se. Neobviňujte se ale z toho, jak se k vám druhý chová – tiché zacházení si zvolil on jako svou odpověď, což není vaše vina.
Domluvte si čas na vyřešení problému: Někdy se může stát, že člověk někoho umlčí, protože je příliš rozzlobený, zraněný nebo zdrcený na to, aby promluvil. Může se bát, že řekne něco, co situaci ještě zhorší. V takovém případě si dejte čas na zklidnění. Poté se znovu sejděte a o problému si promluvte.
Nezhoršujte situaci: Snažte se vyhnout hrocení situace nebo provokování mlčícího k tomu, aby promluvil. To může vyvolat další konflikt.
Zkuste terapii: Párům, které mají potíže s efektivní komunikací, může prospět konzultace s odborníkem, který jim pomůže řešit neshody zdravějším způsobem.
Ať už jste to vy, váš partner či některý příbuzný, kdo se k tichému zacházení uchyluje, pamatujte si, že vždy je třeba hledat řešení. A to ve většině případů spočívá v komunikaci – ať už s partnerem nebo důvěryhodným odborníkem.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
