Perfekcionismus není nemoc, je pouze příznakem, tvrdí psycholog a vyléčený perfekcionista Thomas Greenspon. Ve své knize The Anxious Achiever: Turn Your Biggest Fears into Your Leadership Superpower ho cituje Morra Aarons-Meleová, která poskytla úryvek z publikace serveru TED Ideas. Ve své podstatě je perfekcionismus o úzkosti – bojíte se, že selžete. Nebo se bojíte, že udělat chybu znamená, že je s vámi něco v nepořádku.
„Perfekcionismus je víc než to, že se snažíte ze sebe vydat to nejlepší, abyste dosáhli nějakého cíle. Je to odraz vnitřního já utápějícího se v úzkosti,“ dodává Greenspoon. Podle něj je u nejúspěšnějších lidí ve skutečnosti menší pravděpodobnost, že budou perfekcionisté. Perfekcionismus vás totiž může zahltit pochybnostmi a nerozhodností a ztěžuje vám dotáhnout jakýkoliv úkol do konce.
Co je tedy jeho příčinou? Jde o to dokázat ostatním svou hodnotu? Je to snaha vyhnout se pocitu hanby nebo odsouzení? Ačkoliv si možná myslíte, že se snažíte udělat dojem na šéfa, ve skutečnosti si často dokazujeme svou hodnotu před svými rodiči, kteří stále mohou být přítomni ve vašem životě, nebo před svým vnitřním kritikem. Perfekcionismus nezmizí přes noc. Aarons-Meleová ale nabízí tři způsoby myšlení, které vám mohou pomoci.
1) Najděte motivaci
Stejně jako při odbourávání jakéhokoliv nezdravého návyku pomáhá i v případě perfekcionismu zhodnotit svou motivaci. Aarons-Meleová doporučuje položit si otázku: O co přicházíte v důsledku toho, že se bojíte být nedokonalí? V odpovědi se skrývá i vaše motivace, říká autorka.
U nejúspěšnějších lidí je ve skutečnosti menší pravděpodobnost, že budou perfekcionisté. Perfekcionismus vás totiž může zahltit pochybnostmi a nerozhodností a ztěžuje vám dotáhnout jakýkoliv úkol do zdárného konce.
2) Zkroťte svého narcistu
Nebyli byste perfekcionisty bez myšlenek, které vás v tomto nastavení udržují. Mohou znít různě. Aarons-Meleová uvádí několik příkladů: „Když to nedám na 110 procent, šéf si najde někoho jiného a mě vyhodí.“ „Překlep v mém článku nebyl nedbalostní chybou – stal se proto, že jsem líný a nevěnoval jsem tomu dost času.“ „Nemohu být průměrný.“ „Nikdy nezvládnu napsat dobrou knihu, takže se o to ani nebudu pokoušet.“ „Nezasloužím si to, co mám. Pokud si to chci udržet, měl bych se víc snažit.“ „Když si dnes nezaběhám, ztratím kondici, takže bych měl jít, i když mě bolí koleno.“
Jaký hlas v hlavě vám tyto věty říká? Je to konkrétní osoba? Jste to vy? Aarons-Meleová doporučuje jednu metodu, jak negativní samomluvu zklidnit. Vděčí za ni své terapeutce. „A bude se vám líbit, protože zahrnuje trochu sebekritiky. Říkám to s láskou, ale být zaseknutý ve vlastní hlavě – neustále se soustředit na své chyby – je velmi sebestředné,“ říká.
Připomínat si, že nejsem o nic výjimečnější než kdokoli jiný, neznamená sebemrskačství. Je to projev soucitu se sebou samým a způsob, jak jemně, ale účinně odhalit a řešit základní narcistické tendence, které perfekcionismus posilují.
Psycholožka a autorka Alice Boyesová poznamenává, že tento narcismus je vlastně sebeobranným mechanismem. „Nakonec uvěříte tomu, že jediný způsob, jak v životě uspět, nebo být přijímán a milován, je být vynikající, ve všem se přemáhat,“ vysvětluje. To je však další myšlenková past perfekcionismu. „Pravda je taková, že nebýt ve všem nejlepší pro vás není hrozbou. Není to hrozba pro to, abyste od života dostali, co chcete,“ dodává.
Aarons-Meleová doporučuje připomínat si, že můžete někdy odvést špatnou práci nebo mít špatný den, stejně jako všichni ostatní. „Připomínat si, že nejsem o nic výjimečnější než kdokoli jiný, neznamená sebemrskačství. Je to projev soucitu se sebou samým a způsob, jak jemně, ale účinně odhalit a řešit základní narcistické tendence, které perfekcionismus posilují,“ vysvětluje.
Učitelka buddhismu Sally Kemptonová píše, že přiměřené úsilí je každé úsilí, které nezahrnuje boj.
3) Snažte se přiměřeně
Stanovte si takové cíle, které zkrátka stačí. Cvičte se v tom, abyste vynakládali pouze přiměřené úsilí místo toho, abyste se vyčerpávali, radí Aarons-Meleová. Přiměřené úsilí spočívá v tom, že něco děláte dobře, ale zbavíte se zbytečných emocionálních investic do výsledku. Učitelka buddhismu Sally Kemptonová píše, že přiměřené úsilí je každé úsilí, které nezahrnuje boj. Podle ní spočívá tajemství přiměřeného úsilí v tom, že se sama sebe zeptá: „Kdyby to byl poslední čin mého života, jak bych ho chtěla udělat?“
Ne každý projekt vyžaduje vaši nejlepší snahu. Co kdybyste se na zkoušku nenaučili na výbornou? Co kdybyste do projektu v práci dali „jen“ 79 procent? Zkrátili hodinové cvičení na čtyřicet minut? Klíčem je uznat výsledek. Bude to, co děláte, pro vašeho šéfa dost dobré? Bude to, čeho dosáhnete, dost dobré pro vás? Odpověď na obojí zní – téměř jistě. Můžete tak získat více klidu, pohodovější pracovní dny, více volného času a prostoru v hlavě.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Ideas.ted.com
