O push-pull dynamice, tedy cyklu pronásledování a stahování se, už jste asi slyšeli. V tomto tanečku jeden z partnerů usiluje o větší spojení a je stále zoufalejší, když se mu ho nedaří dosáhnout. Druhý zase touží po větší nezávislosti, a čím víc druhý tlačí, tím víc se stahuje. Podle licencovaného manželského a rodinného terapeuta a autora bestsellerů Dana Neuhartha se za tímto frustrujícím cyklem skrývají rozdílné styly připoutání partnerů.
Pronásledující se obávají odmítnutí nebo opuštění a hledají ujištění prostřednictvím blízkosti a spojení. Odtahující se obávají, že budou kontrolováni nebo příliš zahlceni, a hledají úlevu prostřednictvím nezávislosti a autonomie. Na určité úrovni ti první vědí, že pronásledování je kontraproduktivní. Mají ale strach, že pokud se nebudou snažit posílit spojení, nikdy k tomu nedojde. Stahující si zase uvědomují, že pronásledovatelé chtějí blízkost. Mohou se ale děsit toho, jim ji poskytnout. Obávají se totiž, že když ustoupí požadavkům na větší propojení, ztratí ve vztahu sami sebe.
Ke zlepšení vztahu vám pomůže uvědomění, že nepřítelem vašeho vztahu je tento cyklus, nikoli váš partner. Zaměřte se tedy raději na změnu této dynamiky, nikoliv na změnu partnera.
A tak se oba tábory ocitají v začarovaném kruhu. Výsledkem mohou být časté konflikty, chladná atmosféra či chaos. To časem oslabí vazbu natolik, že vztah může i skončit, nebo dokonce ani nevznikne. Neuharth proto doporučuje sedm účinných způsobů, jak se s dynamikou pronásledování a stahování vypořádat.
1) Problémem je dynamika, ne váš partner
Stahující se mají tendenci problémy ve vztahu popírat, ignorovat nebo se od nich distancovat. Pronásledovatelé je zase mají tendenci zveličovat a zaměřovat se na ně. Oba společně tak vytvářejí kolotoč, který odcizuje oba. „Ke zlepšení vašeho vztahu vám pomůže uvědomit si, že nepřítelem vašeho vztahu je tento cyklus, nikoli váš partner,“ zdůrazňuje Neuharth. Doporučuje zaměřit se na změnu této dynamiky, nikoliv na změnu partnera. „Pomáhá nahlížet na problémy jako na něco, co se děje vašemu vztahu, ne vám. To podporuje spíše myšlení 'my' než 'ty versus já',“ dodává.
2) Počítejte s těžkou prací
Málokterý stahovač se k druhému přiblíží, když cítí nátlak. Pronásledovatelé zase často neříkají pozitivní věci partnerovi, ze kterého mají pocit, že je odmítá. Oba postoje vytvářejí sebeposilující cyklus. Je ale možné ho přerušit – i když to vyžaduje čas a práci. Stahovači musí zmírnit své obavy z pohlcení, více komunikovat a být transparentnější. Pronásledovatelé zase potřebují zmírnit své obavy z opuštění a být samostatnější. „Oba musí přestat vnímat svého partnera buď jako problém, nebo jako potenciální řešení,“ poznamenává Neuharth.
3) Respektujte své odlišné potřeby
Pronásledovatelé a stahovači mohou mít ve stejné situaci značně odlišné prožívání času. Pro pronásledovatele, který zoufale touží probrat vztahové problémy, může hodina povídání o vztahu působit jen jako taková ochutnávka. Pro odstupujícího ale může být nekonečná a zdrcující. Stejně tak může být pro stahujícího se den bez kontaktu s druhým jako závan čerstvého vzduchu, zatímco pro pronásledovatele znamená sáhodlouhé utrpení. Podle Neuhartha pomáhá, když stahující ujistí pronásledovatele, že zbude čas na rozhovor a společné chvíle. To pronásledovateli pomůže uklidnit se. Pronásledovatel zase ujistí stahovače, že ho nebude kritizovat za to, že chce vlastní prostor a že bude vítán, až se vrátí. To může ustupujícímu umožnit, aby se cítil svobodně a přiblížil se, aniž by se obával, že ztratí sám sebe.
Pokud jste vyrůstali v dysfunkční rodině s nejistým stylem připoutání, možná jste zdědili pohled na svět lidí a vztahů ve stylu výhra/prohra, nahoře/dole – hra s nulovým součtem. Ten vám může připadat tak důvěrně známý, že jiný model ani neznáte. Nicméně šablona života, kterou jste zdědili, není šablona, kterou musíte donekonečna naplňovat.
4) Naučte se zvládat úzkost
Pronásledovatelé a stahovači mají jedno společné – jsou úzkostní. Pronásledovatelé se bojí být sami a mají tendenci věřit, že kdyby se jim partner přestal vzdalovat, jejich úzkost by zmizela. Stahovači se zase bojí, že budou zahlceni, a mají tendenci věřit, že by jejich úzkost zmizela, kdyby na ně partner přestal tlačit. V hloubi duše ale oba touží po spojení, lásce a po tom, aby byli vnímáni a přijímáni takoví, jací jsou. Tím, že oba věří, že řešení problému spočívá v jednání druhého, se vzdávají své moci. Ve skutečnosti pronásledovatelé potřebují zklidnit svou úzkost tím, že poznají, že si vystačí i sami. Stahovači potřebují zklidnit svou úzkost tím, že se naučí, že se mohou přiblížit, aniž by je to zničilo. Tato uvědomění dávají podle Neuhartha oběma partnerům moc úzkost zvládat.
5) Podělte se o moc
Jedním z užitečných cvičení, které Neuharth doporučuje, je domluvit se, že se budete střídat v rozhodování. Pár si například může určit hodinu, odpoledne nebo den, kdy bude jeden z nich rozhodovat o tom, co budou dělat a zda to budou dělat společně. Následně si pak role vymění. Každý z partnerů tak může žít s vědomím, že přijde čas, kdy budou jeho potřeby uspokojeny.
6) Zpochybněte své předpoklady
Neuharth upozorňuje na to, že máme tendenci vytvářet si narativy o svých partnerech a vztazích a shromažďovat důkazy na podporu svého názoru. Pokud vidíme partnera jako flegmatika, může se nám zdát také kritický nebo odmítavý. Ale to, co považujeme za příliš flegmatické chování, může být jednoduše jeho styl.
V hloubi duše touží pronásledovatel i stahovač po spojení, lásce a po tom, aby byli vnímáni a přijímáni takoví, jací jsou. Tím, že oba věří, že řešení problému spočívá v jednání druhého, se vzdávají své moci.
Pokud si například stahující se člověk oblékne nové tričko a partner se ho zeptá, kde si ho koupil, může stahovač, který se tak cítí kritizován nebo vyslýchán, předpokládat spíše odsuzování než zvědavost. Místo toho by pronásledovatel mohl říci: „To tričko se mi líbí, je nové?“ Stahující se pak ví, že v otázce je pozitivní záměr, a může se uvolnit. Stejně tak, když pronásledovatel uslyší svého partnera říkat: „Jdu si zaběhat,“ může se cítit odmítnutý nebo nechtěný. Když však stahující se řekne: „Miluji tě. Teď si jdu zaběhat. Těším se na naše večerní plány,“ pronásledovatel může být v klidu.
7) Nezapomínejte na kouzlo vztahu
Intimní vztah je příležitostí sdílet své potřeby, obavy a touhy. Sdílení zranitelnosti je jedním z klíčových důvodů, proč hledáme partnera. Nedovolte, aby se tomu postavil do cesty tanec pronásledovatele a stahovače, vzkazuje Neuharth. „Pokud jste vyrůstali v dysfunkční rodině s nejistým stylem připoutání, možná jste zdědili pohled na svět lidí a vztahů ve stylu výhra/prohra, nahoře/dole – hra s nulovým součtem. Ten vám může připadat tak důvěrně známý, že jiný model ani neznáte. Nicméně šablona života, kterou jste zdědili, není šablona, kterou musíte donekonečna odehrávat,“ vzkazuje terapeut.
Kouzlo může nastat, když pronásledovatel dokáže říct svému partnerovi: „Cítím se zranitelný, osamělý a mám strach, ale vím, že ty nejsi zdrojem těchto pocitů.“ Nebo když stahující se řekne: „Jsem podrážděný, dusím se, ale vím, že ty nejsi zdrojem těchto pocitů.“ „Váš vztah může dosáhnout mnohem hlubší úrovně, pokud si své pocity přiznáte a vyjádříte je, aniž byste partnera činili zodpovědným za jejich vyvolání nebo nápravu,“ dodává Neuharth.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychcentral.com
