Byl jednou jeden americký jouda, který sám sebe považoval za vzor ctnosti. Byl zapáleným vlastencem a byl patřičně hrdý na svoji konfederační vlajku, která mu vlála na dvorku a byla symbolem občanské války a černého otroctví. Každou neděli chodil do kostela, dvakrát týdně zmlátil svoji manželku a citoval u toho z Bible. Miloval zbraně – měl jich doma plnou kůlnu – a nesnášel vládu, imigranty, černochy a hipíky. Za největší zlo považoval liberály, protože „pořád přicházeli s nějakými novotami“, které křivdily obyčejným, bílým a heterosexuálním mužům.
Když vláda o půl procenta zvýšila daně, aby byly peníze na sociální programy pro znevýhodněné menšiny, rozzuřil se tak jako nikdy. Chtěl nějak hmatatelně protestovat, třeba zorganizovat převrat nebo občanskou válku. Rozhodl se ale, že si pro začátek vystačí s občanskou neposlušností. Takže přestal platit daně a hlásal, že se socialistickým zřízením zvrhlých židovských homosexuálů nechce mít nic společného. Svěřil se kámošům, se kterými normálně jenom chlastal a střílel do věcí, ale teď se s nimi pravidelně začal bavit o politice. A tak vytvořili vlasteneckou buňku a začali si říkat Suverénní občané.
Svůj k svému
První oficiální zmínky o Sovereign Citizen´s Movement pochází ze 70. let, kdy na americkém Středozápadu lidé zakládali domobranu s odkazem na oddíly Posse Comitatus z dob občanské války. Tehdy domobrana fungovala hlavně proto, že stát nestíhal řešit problémy s kriminalitou, ale ve 20. století se jí chopili hlavně extrémisté, kteří chtěli střežit svoje města před migranty a afroamerickými menšinami. Obzvlášť aktivní byli v době, kdy přestávala platit segregace – kamarádili se s Ku-klux klanem.
Na přelomu tisíciletí dosáhl rozvoj hnutí SCM díky internetu maxima a začalo se šířit do anglofonních zemí – Kanady, Spojeného království a Austrálie, a nakonec dorazilo do střední Evropy. Překrývají se tu, stejně jako všude jinde, s extrémistickou a konspirační scénou.
Poznávací značka Suverénního občana: odmítají platit pokuty, poslouchat policisty, mít na autě správnou značku. (zdroj: Wikimedia Commons)
Větší teroristická hrozba než islamisté
Čím jsou tak nebezpeční? Snaží se vyvolat občanskou válku. Jsou natolik antisystémoví, že by chtěli násilně svrhnout demokraticky zvolenou vládu. Například když zvolili amerického prezidenta Joe Bidena, spolu s ostatními extrémisty tvrdili, že volby byly podvod, a někteří z nich vyrazili podpořit Trumpa obsazením Kapitolu. Jejich německá verze Reichsburger dokonce plánovala puč (neúspěšně) a nashromáždila značné zásoby zbraní a výbušnin.
Suverénní občané se nebojí násilí. Věří, že jsou v právu, a v rámci svého přesvědčení vedou svatou válku za svobodu. Podle některých odborníků má hnutí znaky kultu, rozděluje společnost na „my“ a „oni“. Ty, kteří k nim nepatří, nazývají zrádci, kolaboranty nebo škůdci. V diskuzích na internetu o svých nepřátelích mluví stylem „Na každou svini se vaří voda“ a plánují, že až se jim podaří systém svrhnout, v lepším případě je „převychovají“, v horším rovnou pověsí.
SCM se výborně organizují v online prostředí a vytváří izolované sociální bubliny, ve kterých se vzájemně radikalizují. Jsou aktivní na rozličných sociálních sítích, kde se snaží evangelizovat další – orientují se na lidi, kteří už mají k extrémismu blízko: trumpisty, příznivce konspiračních teorií jako Q´Anon, neonacisty, antisemity a extrémní konzervativce. Nebo lidi, kteří jsou nešťastní a potřebují něčemu věřit.
Suverénní občané konflikty aktivně vyhledávají: verbální, papírové i fyzické. Po institucích chtějí nesplnitelné, podávají na ně žaloby, vyžadují odškodné. Soudy, které byly vždy Suverénními občany vytěžovány nejvíc, jejich chování popsaly jako papírový terorismus.
SCM jsou výjimeční tím, že se snaží systematicky napadat a někdy dokonce „zatýkat“ státní činitele. Dělají to otevřeně, incident nahrávají a vysílají na sociální sítě. Do médií se dostal případ, kdy občané zatýkali policistu. U nás probíhají útoky na státní činitele zatím jen verbálně, probíhají výpravy na různé „kolaborantské“ instituce, kam příznivci LVČR přinesou vlastnoručně navržené formuláře a obtěžují zaměstnance.
V Americe v letech 2014 a 2015 z oficiálních průzkumů vyplynulo, že riziko terorismu ze strany Suverénních občanů je závažnější než od jakékoli jiné skupiny – jsou prý nebezpečnější než islámští extremisté nebo neonacisté. Naše Ministerstvo vnitra se jimi začalo zabývat teprve nedávno, poté co hnutí zesílilo díky covidu a nasálo lidi odmítající očkování.
Pseudoprávo – kouzelná slovíčka
Ideologie Suverénních občanů se stále vyvíjí a jednotlivé větve se od sebe liší. Tím, co ale mají všichni společného, je nechuť k demokratickému státnímu zřízení. Svůj národní stát považují za nelegitimní, kriminální útvar, který je výsledkem machinací Židů a woke elit. Překrývají se s jinými nenávistnými hnutími, spousta Suverénních občanů je zároveň antisemity nebo neonacisty. V USA ještě přitahují radikální křesťany s tak velkým odporem k bezbožnému systému, že svoje děti vzdělávají doma, aby jejich duši neukradla dekadentní západní kultura.
SCM opovrhují vládou, úředníky i spoluobčany dodržujícími zákon. Když se ocitnou v nějakém konfliktu, třeba mají zaplatit pokutu, brání se pomocí pseudopráva. To je právní teorie, kterou si sami vymysleli a ustanovili, která se opírá o obvykle falešné argumenty a pod erudovaným právnickým jazykem schovává hlouposti. Správný Suverénní občan se učí zpaměti různé právní fráze, aby je mohl využít v případě, kdy se mu zachce buzerovat nějaký úřad, nebo když mu někdo ukřivdí a poruší jeho suverenitu – například když se ho snaží legitimovat. Průkaz totožnosti totiž pochopitelně nemá, protože stát neexistuje.
Papírový terorismus
Suverénní občané konflikty aktivně vyhledávají: verbální, papírové i fyzické. Po institucích chtějí nesplnitelné, podávají na ně žaloby, vyžadují odškodné. Soudy, které byly vždy Suverénními občany vytěžovány nejvíc, jejich chování popsaly jako papírový terorismus.
Aktivisté šli Tušla s Čermákem podpořit ve zhruba stejné sestavě jako před týdnem, nechyběl ani Pavel Zítko a Jana Peterková, která tak trochu fungovala jako jejich velitelka. Před jednací síní pobídla ostatní, ať si lehnou na zem, že jim nic jiného nezbývá. Vleže pak všichni svorně a srdceryvně zpívali českou hymnu.
Věřitelé schválně zahlcují státní správu, pojišťovny, banky a další aktéry. Někdy je kontaktují pouze písemně nebo telefonicky, jindy to řeší osobně. Na předem domluveném místě se sejdou v malé skupince a namíří si to třeba do nějaké pojišťovny, kde blokují pracovní provoz, ohání se pseudoprávem, nadávají úřednici a celé to natáčí na telefon, aby to později zveřejnili na některém z jejich telegramových kanálů nebo facebooku.
Nějak podobně vypadal incident s prolomením dveří u soudu, který se stal před týdnem, když šli LVČR podpořit jednu z nejznámějších konspiračních tváří: bývalou novinářku, odsouzenou za šíření poplašné zprávy, Janu Peterkovou. Vnikli do budovy soudu, vyrazili dveře a nacpali se násilně do místnosti. U soudu hlasitě vykřikovali „zákon jsme my“, což na hnutí jednoznačně odkazuje.
Příznivci Jany Peterkové u soudu. (zdroj: HN)
Včera byla situace ještě divočejší a lidé hysteričtější. Legitimní věřitelé a dezinformátoři se rozhodli okupovat Obvodní soud pro Prahu 8, kde právě probíhala obžaloba antivaxerů Patrika Tušla a Tomáše Čermáka, obžalovaných z nebezpečného pronásledování šéfa České lékařské komory Milana Kubka. Kvůli incidentu před týdnem byli sice u soudu přítomni těžkooděnci a antikonfliktní tým, ale bezpečnostní situací soud stejně podcenil.
Aktivisté šli Tušla s Čermákem podpořit ve zhruba stejné sestavě jako před týdnem, nechyběl ani Pavel Zítko a Jana Peterková, která tak trochu fungovala jako jejich velitelka. Před jednací síní pobídla ostatní, ať si lehnou na zem, že jim nic jiného nezbývá. Vleže pak všichni svorně a srdceryvně zpívali českou hymnu. Odmítli předložit doklady, ale soudkyni požádali o ztotožnění.
Byli hlasití, cpali se do síně a žádali, aby soud probíhal ve větší síni. Odmítali pokyny soudkyně nenatáčet na mobil. Také zazněla prohlášení, která je jednoznačně identifikovala jako věřitele: „Soud je firma“ a „Česká republika neexistuje“. Dramatickou třešničkou na dortu ještě bylo, když Peterková kvůli vypjaté atmosféře „omdlela“ a odvezla ji záchranka.
Než vystrčí růžky
Suverénní občané svůj aktivismus a světonázor obhajují rozličnými konspiračními teoriemi, plnými rasismu, antisemitismu, homofobie a sexismu. U nás se propojili hlavně s lidmi, kteří se za covidu cítili utlačovaní, když jim stát přikázal dusit se respirátorem, a s hnutím antivaxerů. Všichni jsme měli plné zuby protiepidemických opatření, ale někteří pro svůj vztek potřebovali najít viníka a tím byl establishment a všichni, kdo k němu patří. Z epidemie tak v Čechách vzešlo ideální prostředí pro šíření myšlenek Suverénních občanů.
Podle zprávy Ministerstva vnitra začala jejich aktivita nabývat na síle v první polovině roku 2022, ale už předtím se internetem šířil hoax tvrdící, že Česká republika jako stát neexistuje. „Důkazem“ byl záznam v obchodním rejstříku o existenci jakési společnosti Czech Republic LTD s.r.o., která patří nějaké cizince. Fakt, že firmu si v mezích svobody projevu může každý pojmenovat, jak se mu zlíbí, nebyl nějak brán vůbec v potaz. V květnu 2022 pak české úřady zaplavily podivné formuláře lidí, kteří se chtěli vyvázat z občanství. K formulářům, které nazývali Čestná prohlášení o životě, přikládali i vzorky svého DNA.
Česká odnož Suverénních občanů LVČR má svá vlastní specifika – jedním z nich je postava mentálního gymnasty Jana Macháčka. Tomu v 90. letech stát sice reálně ukřivdil nezákonnou vazbou, ale dostal odškodné 4 miliony. Bylo mu to málo, tak vymáhá odškodné 2,2 miliardy korun a krkolomně to vysvětluje ideologií Suverénních občanů. Macháček na svých stránkách tvrdí, že ČR jako stát ve skutečnosti neexistuje, že je jen soukromou firmou. Kolem sebe má lidi, kteří se k věřitelům přidali s pomocí pseudoprávního aktu ztotožnění ČSFR. Lidé, kteří zatím ztotožněni nebyli, nemají podle Macháčka žádná práva.
Čeští Suverénní občané naštěstí nevlastní tolik zbraní jako ti američtí. Liší se taky panslovanstvím a více proruskými postoji, protože ti v USA s Putinem sympatizují jen kvůli jeho prosazování tradiční rodiny. Krajní pravice posiluje po celém světě, který se nejspíš bude ještě několik let potýkat s ekonomickou krizí. Měli bychom se připravit na to, že extremismus a nenávistné antisystémové proudy budou na vzestupu. Jsem zvědavá, jaké další vylomeniny věřitelé podniknou.
Reklama
foto: Profimedia, HN, Wikimedia Commons, zdroj: Autorský článek
