Je váš šéf psychopat? Je jich mnohem víc, než jste si pravděpodobně mysleli

Manipulace, bezohlednost, zneužívání důvěry spolupracovníků a popírání zodpovědnosti. To jsou jen některé z charakteristik psychopatů, kteří se dokázali obelháváním svého okolí dostat na vedoucí manažerské pozice a získat tak moc, po které tolik touží.

Je jich víc, než jste si mysleli

Profesor Simon Croom společně s kolegy z ekonomické fakulty na univerzitě v San Diegu vypracoval studii, která se zabývá dopadem přítomnosti psychopatů a dalších problémových osobností na pracovišti. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že 12 % pracovníků na vrcholných manažerských pozicích vykazuje řadu psychopatických rysů. To znamená, že mezi manažery je psychopatie až dvanáctkrát častější, než je tomu v běžné populaci.

Croom zdůrazňuje, že ne každý generální ředitel nebo vedoucí manažer v tomto spektru nutně musí zjevné znaky psychopatie vykazovat, především proto, že mnoho psychopatů vyniká schopností se vyhýbat odhalení. Vzhledem k tomu, že mezi nejčastější poznávací znaky psychopatie patří nedostatek empatie, egocentričnost, bezohlednost nebo sklony k manipulaci a vykořisťování, není těžké odvodit, že vysoké procento nerozpoznané psychopatie ve vysokém managementu může vést k řadě různých problémů ve firmách a organizacích.

Zatímco muži ve většině případů odpovídají archetypu alfa samce, tedy jsou dominantní, agresivní a nebojácní, ženy mají tendence být více nekonvenční, vzpurné a často se vzpírají společenským normám.

Tyto problémy se pak nedotýkají pouze podřízených zaměstnanců nebo zákazníků, ale v některých případech mohou společnost v dlouhodobém horizontu přivézt do obrovské finanční ztráty.

Proč se to neřeší?

Ačkoliv jsou psychopati na vedoucích pozicích zásadním problémem, není mu přikládána dostatečná pozornost. Podle Crooma především proto, že je velice komplikované výkonného psychopata rozpoznat. Vlastnosti jako charisma, kreativita nebo přesvědčivost, které řada psychopatů vykazuje, jsou často spojovány s efektivním vedením firmy. Naše společnost je už od pradávna zvyklá odměňovat a oslavovat úspěšné vůdce, kteří vykazují některé z těchto rysů.

Ale často máme možnost vidět jen pouhou skořápku a ani zdaleka nemusíme tušit, co všechno se skrývá pod ní. Charisma a kreativita jsou jistě vlastnosti, které si zaslouží ocenit, co když ale zároveň chybí společensky důležité vlastnosti jako morálka a empatie?

Firmy pod vedením těchto lidí se tak mohou po nějakou dobu jevit jako velice úspěšné a vykazovat obrovské zisky, druhá strana mince ale představuje ostatní zaměstnance firmy, kteří pod vedením psychopatů trpí a jsou nuceni pracovat v toxickém prostředí. S neustálým strachem z toho, že přijdou s vedoucím manažerem do sporu, nebo dokonce přijdou o své místo.

Jediným možným výsledkem může být, že psychopati na vedoucích pozicích budou pro firmy čím dál tím nákladnější.

Croomův tým kromě vysokého výskytu psychopatů na vedoucích pozicích také zjistil markantní rozdíly mezi mužským a ženským pohlavím. Prvním rozdílem je daleko vyšší výskyt mužů-psychopatů než žen-psychopatek. Druhý rozdíl se týká způsobu, jakým se psychopati rozdílných pohlaví projevují. Zatímco muži ve většině případů odpovídají archetypu alfa samce, tedy jsou dominantní, agresivní a nebojácní, ženy mají tendence být více nekonvenční, vzpurné a často se vzpírají společenským normám.

Čas na změnu

Jedním z aspektů, který by mohl přispět k důraznějšímu řešení problému s psychopaty ve firmách, je tzv. CSR, tedy společenská odpovědnost firem. Jedná se o obchodní model, který má pomáhat firmám a organizacím společensky odpovědným vůči sobě, veřejnosti a dalším zúčastněným stranám. Dnes se poptávka po CSR značně zvyšuje, a to především mezi uchazeči o práci z řad mileniálů a generace Z, kteří chtějí pracovat pro společnost, která bude v souladu s jejich hodnotami a pohledem na svět.

Croom a spol. ve své studii zjistili, že firmy, které se v CSR angažují, dosahují větší provozní výkonnosti. Zároveň celou situaci ale komplikují společnosti, v jejichž vedení se nachází právě manažeři s psychopatickými rysy, protože v takovém případě je velice nepravděpodobné, že by se k CSR zavázali.

Pokud vezmeme v potaz všechny psychologické, finanční a sociální škody způsobené psychopaty ve vyšším managementu a zároveň připočteme nové generace pracovníků, kteří odmítají pracovat v prostředí nevyhovujícím jejich požadavkům, jediným možným výsledkem může být, že psychopati na vedoucích pozicích budou pro firmy čím dál tím nákladnější. Možná je tedy na čase změnit přístup a začít glorifikovat i vlastnosti, které se neprotínají s psychopatickým spektrem, jako je například prosociální chování nebo empatie.