Japonci zapomněli, jak se usmívat. Nyní se to učí na lekcích

Keiko Kawanová a více než tucet studentů tokijské umělecké školy si berou do ruky zrcátko a prsty si roztahují koutky úst směrem nahoru – cvičí se v úsměvu. Hodinová individuální lekce stojí 7700 jenů, což je zhruba 1170 korun. Můžete si klást zcela logickou otázku – proč by někdo za něco takového platil? Po službách instruktorky úsměvu Kawanové je ale v Japonsku, kde se během pandemie roušky a respirátory prakticky nesundávaly, prudký nárůst poptávky. Informuje o tom Reuters.

Společnost Kawanové s názvem Egaoiku – což doslova znamená „učení úsměvu“ – zaznamenala proti loňskému roku více než čtyřnásobný nárůst poptávky. Zákazníky jsou přitom různé firmy, které potřebují přívětivější prodejce, i místní samosprávy, které chtějí zlepšit pohodu svých obyvatel. Jednou ze studentek Kawanové je dvacetiletá Himawari Yoshidaová. Hodiny navštěvuje v rámci školních kurzů připravujících na trh práce. Tvrdí, že na svém úsměvu potřebovala zapracovat. „Během covidu jsem moc nepoužívala obličejové svaly, takže je to dobré cvičení,“ vysvětluje pro Reuters.

Bez make-upu a s vousy

Ještě před pandemií bylo v Japonsku nasazování roušky pro mnohé lidi běžné například v období rýmy nebo z obavy, aby neonemocněli před klíčovou životní události. A i když vláda v březnu zrušila doporučení masky nosit, mnoho lidí je stále nasazuje na denní bázi. Podle květnového průzkumu veřejnoprávní televize NHK 55 procent Japonců uvedlo, že je nosí stejně často jako před dvěma měsíci. Pouze osm procent respondentů uvedlo, že masky přestali nosit úplně, informuje Reuters.

Absence viditelných úsměvů během pandemie ovlivnila mezilidskou dynamiku a vytvořila pocit citové odtažitosti. U některých jedinců vedlo dlouhodobé používání masek k pocitu zahanbení a potlačovalo jejich schopnost svobodně se vyjadřovat.

Příznačné podle Reuters je, že zhruba čtvrtina studentů uměleckých škol, kteří se zúčastnili kurzu, si masky během výuky ponechala. Mladí lidé si možná na život s maskami zvykli, říká Kawanová. Poznamenává, že lidem jejich nošení může přinášet i výhody v úplně jiné rovině než té zdravotní – pro ženy může být snazší vyjít ven bez make-upu, muži zase mohou skrýt fakt, že se neoholili.

Bývalá rozhlasová moderátorka, která začala lekce poskytovat v roce 2017, už proškolila dalších 23 lidí jakožto trenéry úsměvu, aby po Japonsku šířili ctnosti a techniku vytvoření dokonalého úsměvu. Její metoda „úsměvu v hollywoodském stylu“, která je její ochrannou známkou, zahrnuje „půlměsícové oči“, „kulaté tváře“ a vytvarování koutků tak, aby se ukázalo osm zubů v horní řadě. Studenti si mohou techniku vyzkoušet na tabletu a nechat si svůj úsměv obodovat.

Úsměvem proti stresu i nemocím

Kawanová se domnívá, že z kulturního hlediska mohou mít Japonci menší sklon k úsměvu než obyvatelé Západu, a to kvůli pocitu bezpečí ostrovního národa a unitárního státu. Podle jejích slov by jistá hrozba mohla paradoxně podpořit více úsměvů. „Z kulturního hlediska úsměv znamená, že nedržím zbraň a nejsem pro vás hrozbou,“ vysvětluje. S nárůstem příchozích turistů musí navíc Japonci s cizinci komunikovat nejen očima, dodává. „Myslím, že roste potřeba, aby se lidé usmívali,“ podotýká.

Metoda „úsměvu v hollywoodském stylu“, která je ochrannou známkou, zahrnuje „půlměsícové oči“, „kulaté tváře“ a vytvarování koutků tak, aby se ukázalo osm zubů v horní řadě. Studenti si mohou techniku vyzkoušet na tabletu a nechat si svůj úsměv obodovat.

Server Global Village Space připomíná, že úsměv je už od dávných dob považován za univerzální výraz štěstí, vřelosti a přístupnosti. Kromě estetické přitažlivosti má navíc řadu psychologických a fyziologických výhod. Výzkumy naznačují, že úsměv může zlepšit náladu, snížit hladinu stresu, zlepšit sociální interakce, a dokonce posílit imunitní systém. Navštěvováním kurzů úsměvu se podle webu jedinci snaží tyto výhody znovu získat do svého postpandemického života.

Global Village Space také podotýká, že v japonské kultuře mají společenská harmonie a neverbální komunikace nesmírnou hodnotu. Úsměv je považován za formu zdvořilosti a respektu, často také slouží jako „společenský lubrikant“. Absence viditelných úsměvů během pandemie podle serveru ovlivnila mezilidskou dynamiku a vytvořila pocit citové odtažitosti. U některých jedinců vedlo dlouhodobé používání masek k pocitu zahanbení a potlačovalo jejich schopnost svobodně se vyjadřovat. Kurzy úsměvu tak poskytují podpůrné prostředí, kde mohou účastníci tyto zábrany překonat a znovu si vybudovat důvěru ve svůj úsměv. Prostřednictvím skupinových aktivit a pozitivního posilování jednotlivci mohou postupně znovu objevit radost a autentičnost úsměvu.

V době, kdy společnost přechází z pandemických omezení, přispívají tyto kurzy k oživení sociálních vazeb, emocionální pohody a celkovému zotavení společnosti. Úsměv se stává symbolem odolnosti a optimismu a signalizuje návrat k normálu, píše Global Village Space.