Čtyři příčiny genetické chudoby: Jsme programováni a programujeme se na neúspěch

Psycholožka, konzultantka a odbornice na zvyšování sebevědomí Natalia Greysje přesvědčená, že existuje Zákon genetické chudoby – příčina toho, proč lidé sami sebe programují na neúspěch. Po dokončení studia lékařství na Univerzitě I.P. Pavlova v Petrohradu pracovala na neurochirurgické klinice při Institutu pro výzkum lidského mozku, její zvídavost a touha po osobním rozvoji ji však přivedly k dalšímu studiu rétoriky, rychločtení, psychologie a anglického jazyka.

Poukazuje na to, že na naši schopnost tvořit bohatství a radost mají vliv jen 4 faktory a ukazuje, jak můžeme překonat negativní vzorce z dětství a naučit se myslet a jednat jako úspěšní lidé. Které čtyři faktory má na mysli?

1. Mentalita

V dětství jsme s kamarádkou ze třídy často skákaly na gauči, když nás neviděli dospělí. Byli jsme nadšené z pružin, které se místy dostaly až těsně pod vrchní vrstvu; pokaždé nás nadchl prach, který se zvedal z gauče. Když jsem po dvaceti letech navštívila svou kamarádku z dětství, zděsila jsem se, když jsem v rohu uviděla ten samý gauč, na kterém jsme kdysi skákaly. Sám o sobě se moc nezměnil, pokud si dobře vzpomínám, ale teď jsem byla šokovaná ubohostí prostředí.

V duchu jsem počítala, kolik by stála koupě nového gauče, výměna zašpiněných židlí, zrcadla, rozbitého a slepeného alobalem od čokolády. Zatímco jsme si povídaly, v mysli jsem malovala strop a měnila tapety. Chtěla jsem umýt okna, vyhodit tyčky a kartóny, které trčely zpod gauče, rozbitý květináč, ovázaný punčochou.

Na „černý den“ jsou peníze schované, na „bílý den“ je nový hrnek ve skříňce. Jenomže „bílý den“ přichází zřídka a „černými“ se postupně plní celý život.

„A co když má málo peněz?“ pomyslela jsem si. Mozek se bránil přijmout, co oči viděly, a navrhoval alespoň koupit levnou lepicí fólii v barvě dřeva a obalit jí stůl. Kamkoliv jsem se podívala, můj pohled narazil na nějakou závadu, špínu, skvrny a odpadky. Mozek mi najednou řekl: „Co si myslíš, proč je vedle chudoby vždycky špína?“

Špína není projevem nedostatku peněz, ale určité mentality. A protože špína a chudoba jsou sousedky, pro chudobu platí to samé. Chudoba je v nemyté hlavě.

2. Měšťáctví

Ve škole jsem měla úžasnou učitelku literatury, velmi bystrou a pronikavou ženu mimořádného ducha. Utkvěla mi v paměti věta, kterou kdysi řekla. Někdo se jí zeptal, co znamená měšťáctví, a ona odpověděla: „Měšťáctví znamená pít ze starého ošuntělého hrnku, když nový stojí v kredenci.“ Tak je to zvykem v mnoha domácnostech: na „černý den“ jsou peníze schované, na „bílý den“ je nový hrnek ve skříňce. Jenomže „bílý den“ přichází zřídka a „černými“ se postupně plní celý život.

Kdo žije očekáváním budoucnosti, pro toho „bílý den“ nikdy nenastane. A tehdy jsem to pochopila: je ostuda být chudý; je ostuda být špinavý. Je ostuda mít v hlavě chaos, který se nevyhnutelně odráží i na bydlení i na mentalitě dětí. Život v očekávání budoucnosti vede k chudobě.

3. Komplex Popelky

Znám jednu ženu, která více než dvacet let šetřila peníze, aby si koupila chatu. Vychovávala sama dvě dcery. Holky žily jen o kaších a starší z nich mi vyprávěla, jak se styděla chodit na hřiště ve starých sametových kalhotách.

Pokaždé, když si něco koupily, zkazila se jim nálada: jako by se v nových hezkých věcech cítily nevhodně. To, přátelé moji, se nazývá dvěma slovy: genetická chudoba.

Holka rostla a každým rokem se její kalhoty zázrakem prodlužovaly. Centimetr za centimetrem se rozvíjela látka, podšitá dole. Nebyla tak vybledlá jako zbytek nohavice a to prozrazovalo chudinské finty.

Když matka konečně chatu koupila, obě dospělé dcery o ni neměly nejmenší zájem – neustále vyčítaly matce, že je nenaučila, co to znamená být ženou. U holek se vytvořil komplex Popelky. Pokaždé, když si něco koupily, zkazila se jim nálada: jako by se v nových hezkých věcech cítily nevhodně. To, přátelé moji, se nazývá dvěma slovy: genetická chudoba. Je už v podvědomí, v buňkách, v krvi, v kostech. Strach utratit peníze na sebe vás dělá chudými.

4. Programování

Děti, které vidí ošoupaný nábytek, se podvědomě programují na bídu. Její tíhu začínají vnímat velmi záhy – už Anton Pavlovič Čechov poznamenal, že „ošoupané stěny a špinavé chodby špatně působí na schopnost studenta učit se.“ Zvyk vidět ubohé prostředí programuje na neúspěch.

Můžete mi namítat, že nenávist k bídě stimuluje některé lidi se rozvíjet a vydělávat peníze, ale já vám odpovím, že mnohem víc lidí se pod nesnesitelnou tíhou chudoby zlomí. Říká se: „Bohatství je stav mysli,“ ale to je chudoba také. Chudoba je stav mysli. Stav mysli, který však můžete změnit.

Chcete-li zlomit zákon genetické chudoby a začít žít podle zákona hojnosti, vzpomeňte, že jste tvůrci svého života. Máte moc změnit svou realitu a dosáhnout svých snů. Jediné, co potřebujete, je rozhodnout se a konat.