Mlátí všichni policisté partnerky? Určitě ne, ale moc a zbraně bastardy přitahují

Policie jistě zaměstnává spoustu lidí, kteří skutečně pomáhají a chrání. Jsou empatičtí, pečliví a ochotně se průběžně vzdělávají. K obětem trestných činů přistupují férově a citlivě, stejně jako se chovají ke svým nejbližším. To ale nic nemění na tom, že skoro každý třetí z nich doma pravděpodobně mlátí svojí manželku.

Londýnská nezisková organizace nezávislých novinářů, The Bureau of Investigative Journalism, vyšetřovala incidenci pachatelů domácího násilí mezi bývalými a současnými zaměstnanci britské policie. Uvádí několik příběhů partnerek policistů, ve kterých se neustále objevovaly stejné motivy – stalking partnera zneužíváním profesionálních nástrojů a policejních postupů, krytí pachatele kolegy, záhadné mizení důkazů a protokolů, využívání dokonalé znalosti právních procesů a ujišťování, že případné obvinění z domácího násilí k ničemu nepovede.

Jedna z obětí vyprávěla, jak ji manžel léta fyzicky týral a později dokonce znásilnil. Říkal jí: „Pracuju u policie, kdo ti uvěří?“ Lidem, kteří ji měli chránit, to nemohla říct, protože ten, koho se bála, byl jedním z nich. Když se s ním snažila mluvit o jeho chování, seděl, nahrával ji a říkal: „No, já to prostě u soudu použiju proti tobě“. A v tomto případě se tak opravdu stalo.

Ani běžní násilníci často nebývají adekvátně potrestáni, ale pokud ještě mají to štěstí, že jsou zaměstnáni u policie, jsou skoro za vodou. Je malá šance, že je jejich oběť vůbec nahlásí.

Investigativci z Bureau mají důkazy o tom, že násilníkův kamarád, který pracoval v jiném policejním sboru, v jeho zájmu tajil informace jak před kolegy, kteří případ vyšetřovali, tak před soudem. Pachatel nakonec převrátil role pachatele a oběti a obstaral si soudní příkazy proti své bývalé manželce, kterou nechával opakovaně zatýkat.

Malá domů

Lidé, kteří se pravidelně dopouštějí násilí a rádi ovládají druhé, se těžko někdy změní. Nedokážou si připustit, že by s nimi bylo něco v nepořádku. Jestli mají narcistické tendence, jsou psychopati nebo sociopati, je vlastně jedno – nejvýstižnější je o nich říct, že jsou prostě zlí. Jsou mezi námi a není to na nich vidět. Společnost je jimi prolezlá odshora dolů, ale v některých skupinách a vrstvách se obzvlášť koncentrují – třeba u policie.

Tito „zlí“ lidé tíhnou k určitým typům zaměstnání, kde se ocitají v pozici moci. Jsou to lékaři, kněží, politici, korporátní manažeři, právníci, revizoři nebo soudci, ale jsou také v armádě a u policie – v práci tedy u sebe často nosí legální zbraň. Na první pohled mohou být sympatičtí, nebo dokonce charismatičtí. Svou agresi si ale vybíjejí doma, za zavřenými dveřmi. Týraní partneři a partnerky mocných lidí to mívají ještě těžší než oběti nějakého běžného losera. Čím vyšší postavení, tím sofistikovanější násilí.

Dá se celkem bezpečně konstatovat, že partnerky policistů všeobecně trpí domácím násilím výrazně častěji než běžná populace. Domácí násilí u zaměstnanců policie je velký průšvih nejen pro konkrétního člověka, ale i pro celou společnost. Na policii se nebude moci spolehnout, nedůvěra v ni se může dostat na úroveň Velké Británie, kde se kvůli policejním vraždám a znásilněním konají protesty.

Pochod proti policejnímu násilí na ženách, Londýn 2022. (zdroj: Profimedia)

Když jsou policisté sami tyrani a řeší případ domácího násilí, budou pravděpodobně sympatizovat s pachatelem, znevažovat oběť nebo celou situaci zlehčovat, protože jim to připomíná to, co se děje u nich doma. Případy domácího násilí se pak často řeší neformálně, domluvou nebo odbytím. Policisté se někdy ani nechtějí obtěžovat s protokolem, který by později mohl oběti významně pomoci, kdyby chtěla požádat o zákaz přiblížení nebo se soudit. Ani běžní násilníci často nebývají adekvátně potrestáni, ale pokud ještě mají to štěstí, že jsou zaměstnáni u policie, jsou skoro za vodou. Je malá šance, že je jejich oběť vůbec nahlásí, Pokud se k tomu odhodlá a zajde na policejní služebnu, může se setkat s lidmi, kteří budou vůči pachateli z vlastních řad projevovat solidaritu. Jak je tento problém rozsáhlý?

Vypálit bradavici

The Atlantic píše, že „domácí násilí je přítomné v nejméně 40 % rodin amerických policistů, na rozdíl od 10 % rodin v celkové populaci. Tato data jsou čerpána ze studií z počátku devadesátých let, provedených na vzorku několika stovek policistů. Studie nejsou perfektní, ale vypovídající hodnotu mají. V první z nich se výzkumníci policistů ptali, zda se někdy v posledních šesti měsících jejich chování vymklo kontrole a chovali se násilně vůči své manželce a dětem. Přibližně 40 % respondentů uvedlo, že ano.

Druhá studie obsahovala komplikovanější škálu dotazů, ale výsledky měla v podstatě totožné. Třetí studie, která byla provedena v populaci o něco starších a zkušenější policistů, uvádí míru 24 %. Z těchto dat Atlantic usuzuje, že domácí násilí je v policejních rodinách dvakrát až čtyřikrát častější než v běžných rodinách. Takže je klidně možné, že peklo za zavřenými dveřmi je třeba u každého třetího strážce zákona. Kde je veřejné pohoršení, když ho potřebujete?

Vyhodit násilníky z každé práce nejde, ale pokud existuje profese, kde by se tak rozhodně dít mělo, je to ta, ve které máte každý den k dispozici smrtící zbraň, umíte profesionálně stalkovat lidi a společnost se spoléhá na váš úsudek a diskrétnost při ochraně obětí.

Když se u nějaké celebrity zjistí, že se vůči svému partnerovi projevila násilně, proběhne ve společnosti minimálně snaha o to, aby byla dotyčná celebrita „cancelled“. Hollywoodské hvězdy tak přicházejí alespoň dočasně o práci. Policistům, kromě těch britských, to zatím prochází.

Vyhodit násilníky z každé práce nejde, ale pokud existuje profese, kde by se tak rozhodně dít mělo, je to ta, ve které máte každý den k dispozici smrtící zbraň, umíte profesionálně stalkovat lidi a společnost se spoléhá na váš úsudek a diskrétnost při ochraně obětí. Policie by měla zaměstnance, kteří mají problém s agresí, aktivně identifikovat. Začít by mohli už u přijímacích psychotestů. Pokud by se to této instituci podařilo, psychopati, sociopati a narcisti by ve společnosti měli v rukou o něco méně moci.

Jak je na tom Policie ČR, se nikde nepíše, ale pravděpodobně to o moc lepší nebude. Možná se u nás jednou přihodí podobná kauza jako v roce 2021 ve Velké Británii: poté, co člen Metropolitní policie zavraždil svoji družku Sarah Everard, čelí stovky členů policejního sboru nařčení z domácího a sexuálního násilí. Britská policie masivně ztratila podporu veřejnosti, hlavně u žen. V České republice psala média naposled o policistovi souzeném za násilí na partnerce před dvěma lety: v září roku 2021 zabil legálně drženou zbraní manželku, jejich dvě děti a následně zbraň otočil proti sobě. I když kauzu propírala média, žádné další terorizované partnerky policistů se neozvaly.

A co vy, setkali jste se s policejním násilím? Napište nám do komentářů.