Proč šéf nepozná, když pracujeme kratší dobu?

Jsem zoufale neproduktivní, a proto mi šéfové uložili, abych jim obratem napsala o tom, jak mi perfekcionalismus brání v tom být výkonnější dopisovatelka, úspěšnější zahradnice, nadprůměrná matka… a ve všem ostatním. Následující text je inspirován stejnojmenným článkem z Harvard Business Review.

Cílem práce je dopad – jedno jestli dopad na prodej, profit nebo na společnost. Poskládat si správně priority garantuje, že odevzdáme práci na úrovni, která bude mít co největší dopad.

Američané posedlí produktivitou a jejím zvyšováním přišli na to, že zaměstnanci marní čas vylepšováním detailů. Ztrácí čas dolaďováním prkotin, které nemají vliv na kýžený dopad jejich práce. A to je špatně. Limitováni časem, musíme si pečlivě vybrat, čím se budeme zabývat.

Potíž je prý v tom, že většina z nás ale zarputile věří, že kvalita výkonu závisí na čase, který do něj investujeme. Tedy místo abychom skončili v pět, ještě půl hodiny prosedíme u počítače navíc (tedy zbytečně), protože věříme, že výsledek pak bude lepší. Tak prý nebude.

S překlepy, ale rychle

Je zajímavé, že současní experti na produktivitu se ve své argumentaci odvolávají na prohlášení z roku 1893. Baštím jim to (jak jsme říkávali ve školce) jenom proto, že autor postřehu byl Ital a jmenoval se překrásně: Vilfredo Pareto.

Tzv. Pareto princip říká, že 80 procent hodnoty je dané pouhými 20 procenty práce. Údajně dokonce sportovci věří, že 80 procent jejich výkonu je ovlivněno jenom 20 procenty jejich tréninku – proto cviky nemusejí být nutně různorodé).

Tzv. Pareto princip říká, že 80 procent hodnoty je dané pouhými 20 procenty práce.

Ale zpátky ke strojům: důvod, proč naše vylepšování, vyšperkovávání – zvyšování kvality – nevede vždycky k většímu dopadu, je jasný: čas stojí peníze. Nemáme ho neomezené množství, musíme si proto pečlivě vybrat, na co ho vymrháme.

Neznamená to, že bychom se neměli snažit o co nejlepší výsledek. Znamená to ale, že bychom se s věcmi měli mazlit a zdokonalovat je jenom tehdy, pokud pak budou mít větší dopad.

Měli bychom začít uvažovat jinak: Jaký dopad bude mít práce, kterou ve vymezeném čase uděláme. Podle této definice je produktivita důležitější než kvalita.

„Na rozdíl od kvality, produktivita ovlivňuje dopad. Většina z nás má produktivitu zafixovanou jako množství práce, které musíme odvést ve vyměřeném čase. Měli bychom ale začít uvažovat jinak: O tom, jaký dopad bude mít práce, kterou v tomto čase uděláme. Podle této definice je produktivita důležitější než kvalita,“ doslova tvrdí v Harvard Business Review Matt Plummer, konzultant, který se živí tím, že profesionálům pomáhá zvládnout víc práce v kratší době. Argumentuje tím, že nejvýše postaveným šéfům nejúspěšnějších firem je jedno, když jim pošleme e-mail plný překlepů, prý ocení, že jsme věnovali svůj um důležitějším věcem.

Dovolím si namítnout, že záleží na tom, jaký šéf. V Amazonu se naopak nejvyššímu zavděčíte, když máte vyšperkovanou, až shakespearovsky elegantní zprávu.

Ale dál to rozvíjet nebudu, nemělo by to větší dopad…