Chtějí se jenom předvádět? Proč hetero ženy líbají jiné ženy

Tomuto jevu se říká stejnopohlavní performativita a v podstatě označuje veřejné projevy přitažlivosti ke stejnému pohlaví, mezi lidmi, kteří se identifikují jako heterosexuálové. Fenomén v novém výzkumu mezi vysokoškolačkami zkoumaly psycholožky Samantha Stevensová, Flora Oswaldová a Jes Matsicková. Dle jejich výsledků se do této aktivity zapojilo 20 až 33 % vysokoškolských heterosexuálních studentek.

Autorky chtěly tímto výzkumem dokázat, že ženy se účastní performativity stejného pohlaví z různých důvodů. „Média a populární kultura tento druh sexuálního chování vysokoškolských studentek často fetišizují a trivializují, ale je v něm více složitosti, než si lidé možná uvědomují, a je důležité vyhnout se přílišnému zobecňování a zjednodušování,“ říká Stevensová v článku na Psychology Today.

Tři typy motivací

Vědkyně provedly online průzkum mezi 282 ženami, které uvedly, že se někdy do performativity zapojily. Ptaly se na jejich identitu, postoje, motivaci a hodnocení jejich zkušeností. Pomocí analýzy latentních tříd (statistická technika) identifikovali tři odlišné skupiny žen se společnými vzorci motivací: motivované jinými, nejednoznačně motivované a sexuálně motivované.

Experimentování se stejným pohlavím patří k určitému věku a stejnopohlavní performativita může být pro některé ženy pohodlným způsobem, jak prozkoumat svou sexualitu.

Skupina s motivací jinými lidmi byla vedena faktory, jako je snaha o získání mužské pozornosti a touha navázat vztah s ostatními. Sexuálně motivovaná skupina se vyznačovala motivací sexuální touhy a zkoumání. Největší skupina, nejednoznačně motivovaná, vykazovala relativně nízkou podporu jakýchkoli specifických motivačních faktorů. Autorky bohužel již nepřišly na to, co tedy tyto ženy motivuje k líbání jiných žen.

Zajímavé je, že všechny tři skupiny uváděly jako motivační faktor alkoholové opojení a zábavu.

Studie také zjistila, že ženy ve skupině s nejednoznačnou motivací vnímaly své zážitky ve srovnání s druhou skupinou méně pozitivně. To u nich vedlo k tomu, že už v budoucnu neměly příliš chuť se do takových aktivit znovu zapojit.

Na druhou stranu, ženy ve skupině s motivací jinými lidmi vnímaly tuto zkušenost jako objektivizující, což pro ně ale nebylo nutně negativní. Šlo jim hlavně o to, aby stouply ve společenském žebříčku. Nejvyšší míru spokojenosti uváděly ty ženy, které byly motivovány sexualitou.

Zdravé zkoumání

Pokud jde o sebe a identitu, skupiny nevykazovaly významné rozdíly v sebeúctě, femininitě, privilegiích ani politickém konzervatismu.

Na otázku, jaké jsou hlavní závěry tohoto výzkumu, Stevensová doporučuje, abychom si uvědomili různorodost motivací a zkušeností žen, které líbají jiné ženy. Stereotypizace a přílišné zjednodušování těchto zkušeností mohou být škodlivé a mohou udržovat stigmata.

Stevensová dále poukazuje na to, že experimentování se stejným pohlavím patří k určitému věku a že stejnopohlavní performativita může být pro některé ženy pohodlným způsobem, jak prozkoumat svou sexualitu.