Horké počasí nevyhnutelně znamená pot. Takzvaný necitelný pot, tedy základní hladinu potu, produkujeme neustále. Přesto o této tekutině víme překvapivě málo. Podle autorky knihy The Joy of Sweat (Radost z potu) Sarah Evertsové, která se zabývá vědeckou, kulturní i historickou stránkou potu a našimi pokusy s ním bojovat, je výzkum v této oblasti nedostatečný. Co tedy víme a nevíme? Ve svém článku pro The Guardian o tom píše autorka Emma Beddingtonová.
1) Dar lidstvu
Ostatní savci se sice také potí – ale ne tak jako my. Člověk má dva až čtyři miliony potních žláz. To je asi desetkrát více, než má třeba šimpanz. Naše jemné chlupy usnadňují odpařování potu z povrchu kůže, čímž se ochlazujeme. „Co se týče naší efektivity při ochlazování se potem, jsme naprostá velmoc,“ říká Evertsová. V minulosti nám tato schopnost umožňovala pokračovat v lovu i v nejteplejších částech dne, kdy ostatní savci museli zůstat ve stínu a omezit aktivitu. Existuje ale i zdravotní problém, který tělu pocení znemožňuje – takzvaná anhidróza. Ta je životu nebezpečná. Stejně jako hypohidróza, kdy se člověk potí méně než obvykle. Bez této základní ochlazovací strategie hrozí nemocným vyčerpání z horka a úpal.
2) Lepší než alternativy
Možná se v tričku mokrém od potu cítíte trapně. Existují ale i mnohem horší strategie ochlazování. Tak například čápi si kálí na nohy, tuleni močí na kameny, aby si namočili břicho a ploutve. Včely na sebe zase v podstatě zvrací.
3) Muži vs. ženy
Ženy mají obvykle více potních žláz než muži. Výzkumy ale naznačují, že ani jedno pohlaví se nepotí více než to druhé. Zdá se, že množství potu závisí spíše na velikosti a tvaru těla než na pohlaví.
Ženy vystavené „potu strachu“ zkřivily tváře, jako by se bály, ačkoliv samy sledovaly neutrální pořad. Muži však nikoliv. V jiné samostatné studii zase psi dokázali přesně identifikovat vzorek potu ze stresu v 94 procentech případů.
4) Jiná „vůně“
Nová studie naznačuje, že je možné rozlišit muže a ženy pouze na základě zápachu. Výzkumníci požádali šedesát dobrovolníků, aby po dobu deseti minut mačkali bavlněnou gázu. Poté analyzovali chemický profil těkavých organických sloučenin pocházejících převážně z potu, které tvoří pach člověka. Pohlaví byli schopni rozlišit s 97% přesností.
5) Specifická místa
Potní žlázy máme téměř po celém těle. Ale v podpaží, tříslech a na kůži kolem bradavek se nacházejí také takzvané apokrinní žlázy. Ty se aktivují v pubertě a produkují pot jiného složení, než má ten ze zbytku těla – je tučnější, viskóznější a obsahuje více bílkovin.
6) Zápach má řešení
Pokud já váš zápach z podpaží nepříjemný, možná vám jednou pomůže Doctor Armpit – belgický bioinženýr Chris Callewaert. Jeho laboratoř zkouší transplantaci mikrobiomu podpaží, kdy nahradí zapáchající mikrobiom nezapáchajícím. Dárce, obvykle blízký příbuzný, se na několik dní přestane mýt, zatímco příjemce se důkladně koupe a používá lokální antibiotika, která ničí jeho podpažní bakterie. Poté dojde k transplantaci dárcovské bakterie do podpaží pacienta. Výsledky na osmnácti zkušebních pacientech jsou prý „velmi slibné“.
Ženy mají obvykle více potních žláz než muži. Výzkumy ale naznačují, že ani jedno pohlaví se nepotí více než to druhé.
7) Největší mýtus
Jakkoliv může být sauna příjemná, vašemu tělu k detoxikaci nepomáhá – od toho jsou tu ledviny. „Upřímně řečeno, kdybyste se chtěli detoxikovat pocením, nakonec by vás to zabilo, takže je opravdu skvělé, že to tak nefunguje,“ podotýká Evertsová. Podle ní může tato mylná představa pramenit z příjemného pocitu, který se při silném pocení objevuje. „Produkujete spoustu molekul, díky kterým se cítíte dobře. Takže máte pocit, že zažíváte emoční katarzi, ale není tu odpovídající chemická katarze,“ vysvětluje.
8) Ve vesmíru
Ve vesmíru se pot nevypařuje. Chybí totiž gravitace, která by odváděla vlhkost z pokožky. Pot se na vás tedy tak nějak drží, pokud si ho neotřete. Během výletů do vesmíru musí tedy astronauti používat jiné strategie – včetně nošení speciálního chladicího prádla či čelenek a rukavic pohlcujících pot.
9) Nervózní pot
Chemické složení potu, který vylučujeme, když se bojíme, se liší od toho běžného. Výzkumníci z laboratoře pachů Utrechtské univerzity odebrali vzorky mužům, kteří sledovali buď horory, nebo neutrální relaxační pořady. Pot odebraný skupině sledující horory měl jiné chemické složení než pot těch, kteří viděli pořad natočený z vlaku projíždějícího meditativní krajinou. V dřívějším experimentu téže laboratoře ženy vystavené „potu strachu“ zkřivily tváře, jako by se bály, ačkoliv samy sledovaly neutrální pořad. Muži však nikoliv. V jiné samostatné studii zase psi dokázali přesně identifikovat vzorek potu ze stresu v 94 procentech případů.
10) Pomoc při sociální úzkosti
Karolinský institut ve Stockholmu letos zkoumal, zda čichání potu cizích lidí může pomoci zmírnit sociální úzkost. A zdá se, že ve spojení s terapií všímavosti skutečně může – ačkoliv vzorek byl malý (48 žen). Ve studii došlo k 39procentnímu snížení hlášených skóre úzkosti ve srovnání se 17procentním snížením ve skupině, která absolvovala pouze terapii. Kupodivu žádnému účastníkovi nezáleželo na tom, zda se dárce potu díval na Prázdniny pana Beana, nebo na horor.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian
