Když máte v bytě všechno srovnané a čisté, je to skvělý pocit. Jako byste najednou měli v životě všechno pod kontrolou. Někdo ten pocit potřebuje víc, jiný míň a pro některé lidi není přípustné nic jiného než perfektní dokonalost. Kvůli detailům, jako je polovina kávové lžičky rozsypaného pracího prášku, může doma vzniknout smrtící dusno. Dokonale uklizená domácnost se stává odrazem identity, pořádek a čistota v domě posvátnými modlami, které je nutno uctívat za každou cenu. Odchylka od sterilní čistoty se považuje za něco nemorálního. Co se stane, když mají partneři odlišné představy o tom, kde je hranice mezi pořádkem a špínou?
Uživatelka redditu u/Starlit86 se snaží pořádkumilovnému manželovi vyhovět, ten ale nikdy není spokojený. „Svého manžela miluji, ale od narození naší dcery (které je téměř 1,5 roku) jsme se odcizili. Od té doby, co se narodila, se jeho nevrlost a mrzutost ještě zhoršila. Můj manžel má na čistotu v domácnosti velice náročné požadavky. Já jsem také celkem čistotný člověk, on je v tom přehnaný a posedlý. Domácí práce máme rozdělené rovnoměrně, ale zdá se, že si vždycky myslí, že toho dělá víc než já. Stará se o zahradu (sekání trávy atd.) a pere prádlo. Přitom si vždy stěžuje, kolik mých svetrů musí vyprat. Oběma nám vaří obědy, což je velmi milé, já zase uklízím celý dům. Večer vyzvedávám dceru ze školky a krmím ji, zatímco čekám, až se vrátí domů. Každý den vařím a uklízím, takže jemu pak nezbývá moc práce s úklidem, kromě pár talířů a nádobí. Obvykle bývám večer velmi unavená, protože uspávám batole a do práce vstávám dřív než on, taky moje dojíždění je dvakrát delší.“
Použité papírové utěrky v mrazáku
„Když manžel uklízí, vytírá vždy i v těch nejzazších rozích a škvírách. Ve všem je perfekcionista, úklid kuchyně mu trvá mnohem déle než mně. Stěžuje si, že při vaření dělám nepořádek. Stěžuje si na drobky na lince nebo drobky na podlaze. Dnes se ztratila jedna z dceřiných plastových lžiček (ta, která je v balení po 10 kusech z dolarového obchodu) a on okamžitě dospěl k závěru, že jsem ji musela vyhodit a že jsem kvůli tomu 'nezodpovědná' a plýtvám.
Snažila jsem se vyhovět jeho podivným výstřednostem, a dokonce jsem všechny takové ty hnusné mokré odpadky ze dřezu a použité papírové utěrky dávala do sáčků uvnitř mrazáku. Takže máme ledničku plnou starých odpadků v sáčcích na zip, které tam leží až do chvíle, než jdeme vynést smetí. Už mě to nebaví dělat, protože to není normální. Jsem moc vděčná za to, jak moc mi manžel pomáhá. Je to úžasný táta naší dcery, ale dohání mě to k slzám, když mě přehnaně sekýruje. Měla bych se přestat snažit o kompromisy, když dělám věci po jeho? Protože ať se mu snažím udělat radost sebevíc, v jeho očích nikdy nic nedokážu udělat správně.“
Ohleduplní musí být všichni – bordeláři i pořádkoví fašisté
Každý má jiné priority. Někdo chce mít v mrazáku zmražené sáčky odpadu ze dřezu, jiný nechce při hraní s dětmi šlápnout na kostičku lega, dalšího rozhodí dvoudenní prach na policích, jiný musí mít pečlivě vyžehlené košile a spárované ponožky, další si vystačí s tím, že mu byt nesmrdí a neplesniví. Jedno je však jisté – lidé by se o domácí práce, které jsou nezbytné, měli starat rovným dílem. Jak to ale udělat, když máte každý jinak nastavené preference?
To, jak uklízíme věci, máme v sobě hluboce zakořeněné. A měnit svoje návyky je někdy docela obtížné.
Jste zvyklý na chaos a nevadí vám špinavé prádlo válející se na podlaze, je to vaše věc. Když ale máte partnera, komu v takovém prostředí není dobře, musíte spolu komunikovat a pokusit se mu částečně přizpůsobit – hodit špinavé prádlo do koše fakt není žádný velký ústupek. Stejně ohleduplní byste měli být v opačném případě – když jste objektivně vy ten pořádkový fašista. Máte úzkosti, když je na kuchyňské lince flíček a jednou za půl roku dítě rozlije kafe na koberec. Ok, to asi není příjemné, ale nemůžete čekat, že celá rodina bude vaši obsesi plně sdílet. Rozhodně byste kvůli tomu neměli na někoho řvát nebo ho ponižovat. Pokud jste kvůli nepořádku v dlouhodobém konfliktu, měli byste zvážit terapii, případně rozvod (pokud ten bordelář tedy není vaše dítě). V neustálých hádkách žít nejde.
Nepořádek ovlivňuje negativně zdraví, zeptejte se lidí s ADHD
Pokud nepatříte ani na jeden patologický protipól, máte docela šanci, že se nakonec doma dohodnete. Kromě preferencí je ještě potřeba zhodnotit schopnosti jednotlivých členů rodiny. Někdo zvládá úklid bez problému, jinému může připadat jako nekonečný kolotoč, ze kterého se nedá vystoupit. Existuje mnoho faktorů, které mohou ztěžovat udržování uklizeného domova, například pouhá existence malých dětí, nedostatek času a zdravotní nebo psychické problémy. Nepořádek se zdravím úzce souvisí – lidem s depresí a ADHD se chaos začíná tvořit už v hlavě a promítá se do reálného světa. Chronicky nemocní a extrémně unavení lidé nemají energii ani na to se jít osprchovat, natož uklízet. Navíc jsou kvůli únavě nešikovní a každou chvíli jim něco upadne nebo něco vylejí.
Představte si svobodnou matku, která má bordel ve skříni a nemůže najít pro dítě čisté oteplovačky. A teď si představte svobodného otce s tím samým problémem. U chlapa vám to bude připadat roztomilé, budete vděční, že dítě alespoň pravidelně krmí, a budete mu chtít pomoct. Na ženu byste pak nejradši poslali sociální pracovnici.
Když je v domácnosti nepořádek kvůli vyčerpanosti a depresi, nacházíte se jistým způsobem v začarovaném kruhu. Bylo prokázáno, že neuklizené prostředí váš stav ještě zhoršuje. Mezi neuklizeným pokojem a rozvinutou depresí existuje přímá spojitost. Pokud se v takovém případě jedná o vaše blízké, měli byste nejdříve vzít v úvahu jejich onemocnění, než usoudíte, že se o byt nestarají proto, že vás nerespektují a využívají vás jako uklízečku zdarma.
Ve vašem přístupu k uklízení taky hraje velkou roli socializace. Jestliže pro vaše rodiče byly čistota a pořádek nesmírně důležité, budete to tak mít nejspíš stejně i s lidmi, kteří s vámi sdílejí bydlení dnes. Vysoký hygienický standard pro lidi velmi často znamená více než jen pohodlí a útulnost jejich domova. Pořádek v jejich domovech odráží to, jak „dobří“ nebo „úspěšní“ jsou ve svém životě a jestli nad ním mají kontrolu. Přitom vyšší nároky na čistotu obvykle kladou ženy a jejich partneři berou často výčitky jako útok na svou identitu. Obvinění typu „Nezametáš podlahu dost často“ může ve skutečnosti znamenat „Nevidíš nebo nechápeš, že cítím vinu a stud, když nejsem dokonalá, a nejsem dokonalá, když náš dům není čistý“. Muži to nechápou a pár se pak zaseknete v konfliktu kvůli něčemu, co ani není skutečným problémem.
Uklízení = ženská práce? Ale prosím vás, máme 21. století...
Obecné očekávání, že uklízení je ženská práce, je další překážkou k tomu, aby se doma dalo pohodlně existovat. Kdysi to byla samozřejmost a nikdo si nestěžoval, dnes se situace zlepšila, dvojí metr ale máme stále. Zkuste udělat myšlenkový experiment: Představte si svobodnou matku, která má nepořádek ve skříni a nemůže najít pro dítě čisté oteplovačky. A teď si představte svobodného otce s tím samým problémem. U chlapa vám to bude připadat roztomilé, budete vděční, že dítě alespoň pravidelně krmí, a budete mu chtít pomoct. Na ženu byste nejraději poslali sociální pracovnici.
Muži také často využívají manipulační techniku, zvláště v situaci, kdy se jejich sociální bublina skládá z progresívně uvažujících bytostí, které odmítají genderové stereotypy. Takoví muži uklízejí věci schválně špatně, aby se nemuseli podílet na společných povinnostech. Weaponized incompetence při domácích pracích, jako je skládání prádla, plnění myčky nebo úklid pokojů, přenáší tyto povinnosti na druhého partnera. Ten to vzdá a radši všechno udělá sám. Může se ale stát, že druhý partner je pouze nesnesitelně perfekcionistický, a o případ weaponized incompetence se nejedná.
Nepořádek versus špína
Jak určit zdravou míru pořádku? Kde je ta hranice a přes co už určitě nejede vlak? Za prioritu považujme zdraví a bezpečí všech obyvatel v domácnosti. Nepořádek v bytě by neměl zhrozit sociální pracovnici. Nepřípustný je jakýkoliv zápach, plíseň a hmyz (ano, občas se po bytě rozlezou mravenci). V bytě je čisté místo, kde se spí, a postel není plná drobků nebo špinavého prádla. Na kuchyňské lince se dá vařit a na stole se dá jíst. Z koupelny a záchodu se vám nedělá špatně a nebáli byste se tam pustit dítě. Můžete se po bytě pohybovat bosí bez obavy, že šlápnete na něco ostrého nebo hnusného. Máte alespoň hrubý přehled o tom, kde je jaké oblečení, a nemícháte dohromady špinavé a čistě. Když se vám v koutech hromadí špína nebo je ušpiněná podlaha, neměli byste to tak nechat být déle než bude víkend a budete mít trochu času. Kdyby k vám na návštěvu přišla sociální pracovnice z OSPODu, může se vašemu nepořádku smát, ale nebude se strachovat o vaše dítě.
Nepořádek v bytě by neměl zhrozit sociální pracovnici.
Pokud se nacházíte uprostřed epidemie covidu nebo jiné nakažlivé nemoci, měla by se laťka posunout výš. Časté mytí rukou, dezinfekce povrchů a nenošení oblečení, ve kterém jste seděli v MHD nebo doma, by se měly stát samozřejmostí.
A jak poznat, jestli patříte mezi ty, kdo mají uklízení jako obsesi, nebo jste naopak vy ti nepořádní a měli byste na sobě zapracovat? Udělejte si průzkum – navštivte deset bytů rodin, které mají shodný počet přibližně stejně starých dětí jako vy a nemají prostředky na uklízečku. Pokud jste si uvědomili, že se nacházíte na patologické části spektra míry uklízení a čistotnosti, uvědomte si, že kvůli vaší závislosti na pořádku nemáte právo terorizovat ostatní. A pokud jste bordelář, tak zkuste zapojit empatii a být snesitelný člověk.
Jak tedy řešit konflikty ohledně uklízení?
- Uvědomte si, že váš partner může mít jiné chápání čistoty nebo uspořádanosti než vy.
- Sedněte si s partnerem a upřímně se dohodněte, jakou úroveň pořádku a čistoty se zavazujete ve společných prostorách udržovat. Buďte KONKRÉTNÍ a napište si seznam, co má kdo dělat.
- Jasně vymezte prostor pro každého z vás (může to být pokoj nebo část pokoje nebo cokoli, co vám oběma vyhovuje), kde každý z vás může být tak čistý nebo nedbalý, jak chce. Nezasahujte do partnerova způsobu udržování věcí v tomto prostoru bez ohledu na to, jak těžké to může být!
- Pokud na to máte peníze, najměte si člověka na úklid a slušně mu zaplaťte. Uděláte dobrý skutek a ještě vám odpadne stres.
- Nakonec se podívejte do svého nitra, proč jsou pořádek a čistota ve vaší domácnosti pro vás osobně tak důležité (nebo nedůležité). Ověřte si, jestli náhodou není čas na změnu.
Reklama
foto: Midjourney, zdroj: Autorský článek
