Pátek Karla Křivana: Nevěřte ďáblům, kteří říkají, že ďábel neexistuje

Samozřejmě, že tito vlastníci technologických gigantů navenek říkají, že to s námi myslí dobře. Ale jakmile se začnou veřejně projevovat, musíme se začít ptát, zda vliv, který mají a při představivosti větší než malé ještě mohou mít, nenabourá základy svobodné společnosti. Pozornost vyhledávající a milující Elon Musk budiž toho příkladem.

Na stranu temné síly?

Jeho nedávný post na jím vlastněné sociální síti X, ve kterém nevkusně zesměšňoval ukrajinského prezidenta, mnohé přiměl k zamyšlení, co by se stalo, kdyby tento člověk stanul na temné straně síly. On a několik dalších mají dost prostředků a nástrojů, aby lidstvo snadno posouvali tam, kam potřebují.

Západ se stal přitažlivým a silným díky uvolnění svobodných a nezávislých aktivit jednotlivců. Co dělat, pokud se aktivity některých stanou natolik dominantními, že dokáží ovládnout, přetvořit nebo zničit dosud fungující svobodný způsob života? Jak zachovat svobodu trhu, podnikání, příležitostí pro zájmy jednotlivců a současně nespadnout do samovlády?

I Napoleon měl své plusy

Není to zas tak úplně nové dilema. Například Římané, jedna z civilizací, na části jejíchž principů Západ vyrostl, se změnili po občanské válce z republiky v císařství. Zpět už ne. Za chvíli uvidíme v kinech film Ridleyho Scotta o Napoleonovi. Skvělý stratég a vojevůdce, který toužil ovládat Evropu od Atlantiku po Ural, začínal jako přínosný politik.

Přečtěte si v geniální studii politiky s názvem Joseph Fouché od Stefana Zweiga tu část, kde popisuje první roky Napoleonovy vlády. Jak zklidnil revoluční Francii, navrátil jí zákoníkem řád a právo, zamezil zcestným krajnostem revoluce, a přitom zachoval její kladné novoty. Ale pak chtěl víc a víc osobní moci, až nahnal statisíce Francouzů a naverbovaných spojenců na smrt do španělských veder a ruských mrazů, aby proti sobě nakonec sjednotil celou Evropu.

Nechci otevírat debatu o tomto vášnivém Korsičanovi. Chci říct, že sebevětší talent, je-li mu svěřena moc nad lidmi, málokdy odolá možnosti tuto moc rozšiřovat, kam až to jde, a ponechat si ji, dokud to jde.

Proč bránit instituce

Náš civilizační okruh si vytvořil instituce, které jsou mocnější než vládce, právě proto, aby se to nestalo. Protože samotné demokratické volby k ochraně svobody nestačí, jak jsme se v minulém století několikrát přesvědčili. I lid se mýlí, i když se mu to nesmí říkat.

Každý jsme za svůj život potkali někoho, kdo nás okouzlil svojí energií, vůlí či schopnostmi, že jsme si řekli, tenhle člověk by měl rozhodovat bez omezení. A pak jsme třeba při posezení s ním nebo při jeho nekontrolovaném vyjádření či po jeho překvapivém rozhodnutí zjistili, že vedle těch úžasných vlastností má také jako každý z nás své stinné stránky a že je dobré, aby nerozhodoval sám a o všem.

Právě v takových chvílích je důležité, aby zde existovaly ony rozličné nezávislé instituce, které dokážou převést zemi přes situaci, kdy se jedinec či nějaká parta utrhnou ze řetězu a onen vzývaný lid změní v dav. Ve střední Evropě se blížíme k bodu, kdy se začíná na tyto instituce útočit. Měli bychom více podporovat ty, kteří se projevují jako lidé s charakterem, i když s nimi v mnohém nesouhlasíme, než ty, kteří nám momentálně mluví z duše, aby nám tu duši sebrali. Někde jsem četl, že nejnebezpečnější je, když ďábel říká, že ďábel neexistuje. Znám dost takových.