S obrázkem své milé až do hrobu. Tetování prý lidé zpětně nelitují

Může za tím být nepromyšlená návštěva tetovacího studia, nebo třeba neodolatelný pocit, že jméno svého současného expartnera zkrátka potřebují mít na ruce navždy. Podle nového rozsáhlého výzkumu více než 25 % Američanů svého tetování lituje. Zdá se vám to hodně? Naopak, pokud vezmeme v úvahu extrémně rychlou změnu našich estetických měřítek, je to ve skutečnosti až podezřele málo lidí.

Podle nedávné studie totiž měníme svůj názor na hudbu, filmy a výtvarné umění až každé dva týdny. A není důvod, proč by mělo být tetování mezi ostatními druhy umění výjimkou. Nebo byste si na velkou společenskou událost hrdě oblékli to samé, co jste nosili před deseti lety?

Iluze konce dějin

Pokud jsme v něčem my lidé opravdu dobří, pak je to v popírání skutečností, které se nám jaksi „nehodí do krámu“. Podle magazínu Psychology Today sem patří i fenomén iluze konce dějin, díky němuž se mylně považujeme za hotový produkt bez dalšího vývoje. V rámci tohoto psychologického jevu sice přiznáváme, že jsme se sice v minulosti změnili (jsme jiní než před pěti lety), ale tím naše historie změn končí. Od této chvíle už jsme a budeme stejní.

Tento předpoklad náš mozek využívá i pro estetické preference. Ano, v mládí jsme si prošli punkovým, metalovým i hardcore obdobím, ale teď jsme zakotvili u Lady Gaga a rádi si ji poslechneme i za dalších 20 let.

I když se naše estetické preference posunuly, je těžké přiznat si, že s námi bude nechtěná kérka až do konce života. Zaručený způsob, jak vyzmizíkovat drásavě nepříjemné pocity? Náš mozek se bude držet neochvějného přesvědčení, že delfín na zadku je úžasná a nadčasová ukázka našeho skvělého vkusu.

Sotva, v tomto ohledu se až na výjimky důsledně mýlíme. Tato teorie rozhodně nahrává rozhodnutí objednat se ještě dnes do tetovacího studia. Nadšení z nové kérky by ale mělo časem prudce opadnout, stejně jako z oposlouchaných písniček Lady Gaga.

Jak píše Psychology Today, i kdybyste delfína na zadku před rokem považovali za nejkrásnější design na světě, je velmi nepravděpodobné, že byste k němu nyní zaujali stejně nadšený postoj. Tedy – až do okamžiku, kdy si ho opravdu necháte vytetovat. Potom totiž začnou platit úplně jiná pravidla.

Kognitivní disonance

Proč tedy svého delfína lituje pouze čtvrtina Američanů? Odpověď hledejme v dalším psychologickém jevu, zvaném kognitivní disonance.

Jedná se o emocionální reakci na rozpor mezi něčím, co opravdu děláme, a naším (velmi idealizovaným) vnitřním sebeobrazem. Představte si, že jste v supermarketu právě vzali poslední mléko z regálu, zatímco jste viděli starší paní o holi, která se k němu namáhavě blížila z druhé strany.

Naše mysl se umí velmi dobře zbavit nepříjemného pocitu, který takové mentální konflikty vyvolávají. Dokážeme například sami sebe přesvědčit, že šla určitě pro jogurt, nikoliv pro mléko. Je mléko pro seniory s citlivým trávením vůbec zdravé? Nebo náš mozek okamžitě přepne na jinou myšlenku, abychom se tím zbytečně netrápili.

Kognitivní disonance nám jako milosrdný lhář také vysvětluje, proč se zdráháme litovat svého tetování. I když se naše estetické preference posunuly, je těžké přiznat si, že s námi bude nechtěná kérka až do konce života. Zaručený způsob, jak vyzmizíkovat drásavě nepříjemné pocity? Náš mozek se bude držet neochvějného přesvědčení, že delfín na zadku je úžasná a nadčasová ukázka našeho skvělého vkusu.

Studie obsahuje také zajímavá vedlejší zjištění. Z průzkumu například vyplynulo, že ženy svého tetování litují výrazně více než muži. Jsou ženy obecně více kritické? Kdepak! Tento rozdíl vychází z faktu, že muži mnohem častěji udělají všechno pro to, aby se své kognitivní disonance zbavili.

Lítost nad vlastním tetováním v tomto výzkumu tak zároveň posloužila jako téma ke studiu jednoho z nejnepolapitelnějších duševních jevů vůbec. Jak tento termín vlastně vznikl a co s ním má společného sekta The Seekers? Čtěte dál zde.