Pátek Karla Křivana: Sousloví roku? Umělá inteligence

Její rychlé rozšíření a stále běžnější používání staví mnoho lidí před otázku, zda dělá ještě pořád lépe to, co dokáže ona. Protože rychleji jistě ne. Zajímavé je, že většina lidí očekávala nahrazení lidské práce různými roboty zejména v manuálních profesích. Najednou se ale zdá, že je možné nahradit lidský um v činnostech, kde jsme náš mozek, kreativitu považovali za nenahraditelné. Pásová výroba redakčních článků a grafických návrhů teď už jen čeká na své Fordy a Bati. Poznáme ten rozdíl a dokážeme ho ocenit? Nebo se mají o práci strachovat jen ti průměrní a skuteční tvůrci budou naopak vydělávat velké peníze?

Je zvláštní, jak jsme jako lidstvo schopni překračovat hranice fantazie v oborech, řekněme, technických a uměleckých, ale moc nám to stále nejde ve správě našich vlastních věcí. Jsme šikovní, ale hapruje nám to v charakteru.

V čem jsme se neposunuli

Nemám strach, že nebude například jídlo, energie nebo oblečení. Dokážeme vymyslet, jak něco vypěstovat či vyrobit. Umíme přijít na nová řešení, postavit efektivnější výrobu, přijít na nové technologické postupy, materiály. Ale stále jsou lidé, kteří hladoví, vládci posílající zabíjet jiné pro vlastní prospěch, zloději svobody i území. Zatímco v technologiích se zlepšujeme, v organizaci společnosti děláme stále stejné chyby. „Umělé“ věci nám jdou, „inteligenci“ jsme se dostatečně používat nenaučili.

Postavíme-li mezi sebe a jiné lidi roboty, pak se možná staneme společností bezchybnější, bezpečnější, ale nepochybně umělou.

Snad proto, že si vlastně nevěříme, tak ochotně předáváme další a další části komunikace mezi lidmi technologiím, doufajíce, že ty jsou sice bez lidského soucitu při svém „rozhodování“, ale také nepodléhají lidským slabostem a špatným vlastnostem.

Dokážeme ji dohnat?

Více času už trávíme se svými aplikacemi v mobilních telefonech než s jinými lidmi. Což vede k tomu, že o sobě navzájem víme stále méně. Zjednodušujeme si tak život, ale zbavujeme se možnosti skutečného porozumění světu, který vznikl tak, že lidé byli spolu v kontaktu. Což není vždy příjemné, ale pro chod lidské civilizace nezbytné. Zlomíme-li nad sebou hůl a postavíme-li mezi sebe a jiné lidi roboty, pak se možná staneme společností bezchybnější, bezpečnější, ale nepochybně umělou.

Jdu svojí umělé inteligenci zadat oblíbený úkol: Napiš na dané téma povídku podle vybraných spisovatelů. Je zábavné sledovat, jak si s námětem „kočka honí papouška, driftujíc na severní pól“ poradí umělý Hemingway či Čapek. Umělá inteligence je skvělá věc. Jen jestli se dokážeme jako lidé učit tak rychle jako ona. V oblastech, kde to za nás nikdo neudělá. A když, tak to nebude dobrá zpráva.