Šustění papíru, nebo audiokniha? Z knížky na vás T-Rex nezařve, ale ušetříte na brýlích

Jak to máte vy? Přijde vám pořád ještě daleko tajemnější držet v ruce knihu a listovat jejími stránkami tak jako stovky lidí před vámi, anebo už jste si zvykli a i díla světové klasiky čtete raději na čtečce nebo v mobilu? Svět se rozdělil na dva tábory.

Soupeření mezi tištěnými a elektronickými médii je charakteristickým znakem digitálního věku a do značné míry definuje způsob šíření a konzumace určitého druhu informací. Přestože se většina z nás jistě čtení knih v elektronické podobě dlouho vzpírala, stejně jako třeba digitálním foťákům, existují určité nesporné výhody, které čtečky a jiná zařízení mají. Oceňují je zejména cestovatelé, studenti nebo ti, kteří chtějí mít svou knihovnu vždy a všude při ruce. Jenže kniha je prostě kniha…

S pokračujícím technologickým pokrokem vedla volba mezi tradičním tiskem a pohodlím elektronických médií k rozdělení populace, přičemž každý tábor horlivě obhajuje přednosti svého zvoleného média. Do které kategorie patříte vy?

Přední mediální vědci a odborníci nabízejí různé pohledy na debatu o tištěných a elektronických médiích. Například filosof, spisovatel a literární kritik Marshall McLuhan proslul tvrzením, že "médium je poselství", a zdůraznil tak hluboký vliv, který mají různá média na utváření lidského vnímání a společnosti. McLuhanovy postřehy zdůrazňují, že při hodnocení předností tištěných a elektronických médií je třeba brát v úvahu nejen obsah, ale i samotné médium.

Síla zvyku

To, jestli ráno vezmete do ruky raději noviny nebo tablet, záleží do značné míry na vašem věku. Starší generace, které vyrostly s tiskem jako dominantním médiem, často projevují silnou náklonnost k fyzickým novinám a knihám. Oceňují známost a nostalgii spojenou s tradičním tiskem. Je to jasné, k nedělnímu obědu patří prostě šustění novin, stejně jako vůně čerstvé kávy či čerstvě zakoupené knihy. Naopak mladší generace, zejména digitální nomádi, tíhnou k elektronickým médiím díky jejich přirozené interaktivitě a dostupnosti. Pohodlí nosit celou knihovnu v kapesním zařízení odpovídá rychlému a mobilnímu životnímu stylu mnoha mladých lidí, influencerů, cestovatelů.

Jednou z trvalých výhod tištěných médií je fakt, že si na ně můžeme sáhnout. Fyzické noviny, časopisy a knihy poskytují smyslová potěšení, která elektronická média nedokážou napodobit. Obracení stránek a pocit textury papíru mohou vytvořit hlubší čtenářský zážitek, stejně jako vůně každé knihy, radost z ilustrací a vlastně i občasné naštvání, když knihu zavřeme, aniž bychom si ji založili. Prostě klasická kniha v nás evokuje klid. Konečně jsme se zastavili a našli si čas na knížku, díky níž se přeneseme do jiného světa a mimo realitu. A mnoho lidí stále vnímá tištěná média jako důvěryhodnější než elektronické zdroje. Tradiční vydavatelský proces zahrnující redakční dohled a ověřování faktů přispívá k pocitu spolehlivosti a posiluje důvěru čtenářů.

„Mám tištěné knížky radši. Unavuje mě všechna fakta ověřovat. Pracuji s umělou inteligencí i v práci v reklamní agentuře a vím, kolik dokáže udělat faktických chyb. Což je ale normální! U knihy, která vyšla tiskem, spoléhám na proces kontroly korektora, editora. A pak ta vůně! Knížky mě baví. Čtu ale tak i tak – mám samozřejmě čtečku, protože hodně cestuji,“ řekl pro Flowee herec Marek Němec. Dalším z nesporných benefitů tištěných médií je pak i zdravotní fakt – méně namáhají oči. Čtení z papíru je často považováno za méně namáhavé pro oči ve srovnání s dlouhodobým zíráním na elektronické obrazovky. To činí tištěná média atraktivní volbou pro osoby, které trpí digitální únavou očí.

Z knížky dinosaurus nevyleze

Je fakt, že tisková média postrádají interaktivní funkce, které poskytují ta elektronická a na které si už naše děti naprosto zvykly. Nikdo z nás v dětství neočekával, že při četbě Malého Bobše na nás vyskočí z knížky rozverný klučina, jenže pro dnešní děti je to vítaná samozřejmost. Tradiční knihy proto dnes mnohdy nudí. Zvykli jsme si na multimediální prvky, hypertextové odkazy a aktualizace v reálném čase, což snižuje celkové zapojení publika. Bohužel, v širší souvislosti jsou to také právě tištěná média, která mají škodlivější vliv na životní prostředí. Jejich výroba a likvidace má negativní dopad na životní prostředí, včetně odlesňování, spotřeby energie a odpadu. Elektronická média jsou v tomto případě alternativou šetrnější. A lépe jsou na tom i s distribucí. Tištěná média se často potýkají s logistickými problémy, což vede ke zpoždění a omezení včasného šíření informací. Elektronika tedy vítězí z hlediska dostupnosti i pohodlí.

Zvykli jsme si na multimediální prvky, hypertextové odkazy a aktualizace v reálném čase, což snižuje celkové zapojení publika.

Už je toho moc!

Elektronická média ovšem nemají jen klady. Spolu s přesyceností vším i zde totiž hrozí přetížení informacemi. Obrovské množství informací dostupných online (a ještě k tomu kdoví v jaké kvalitě) může vést k informačnímu zahlcení, takže pro uživatele je obtížné procházet a rozlišovat důvěryhodné zdroje od dezinformací. Tištěná média se svým kurátorovaným obsahem mohou nabídnout cílenější a filtrovanější přístup. Dlouhodobé používání elektronických zařízení může vést k digitální únavě, která ovlivňuje pozornost a celkovou pohodu. Tištěná média poskytují vítaný odpočinek, protože umožňují jednotlivcům odpojit se od obrazovek a věnovat se obsahu uvolněnějším způsobem.

A pak jsou zde obavy o bezpečnost a soukromí. Elektronická média vystavují uživatele potenciálním rizikům v oblasti bezpečnosti a ochrany soukromí, včetně úniků dat a sledování online. Někteří jednotlivci mohou dávat přednost fyzickému zabezpečení tištěných médií, kde informace nejsou náchylné k digitálním zranitelnostem. Například mediální odborník Neil Postman ve svém zásadním díle Pojďme se ubavit k smrti varoval před přílišným spoléháním se na elektronická média a tvrdil, že některé formy informací nejsou pro elektronický přenos vhodné. Soustředil se na možnou trivializaci zpráv a seriózních diskusí v honbě za prostou zábavou.

V probíhajícím střetu tištěných a elektronických médii je zřejmé, že oba přístupy mají své jedinečné výhody i nevýhody. Volba mezi nimi často závisí na osobních preferencích, věku a konkrétním kontextu, v němž jsou informace konzumovány. A je docela dobře možné, že budoucnost oba přístupy spojí do jakéhosi hybridního přístupu, kdy se využijí silné stránky tištěných i elektronických médií k vytvoření obohacujícího a rozmanitějšího informačního prostředí.