Vesnická pohoda jako ideál. Jenže nemusí být zdravější než život ve městě

Říká se, že život na vesnici je rozhodně zdravější než ten ve městech. Není to tak úplně pravda. Studie provedená na Institutu Maxe Plancka v Mnichově prokázala, že i městští obyvatelé se mohou těšit pevnému zdraví, a to zejména tehdy, když se v blízkosti jejich bydliště vyskytuje les.

Hluk, znečištění a velká hustota obyvatel. To jsou jen některé z důvodů, proč život ve městě způsobuje chronický stres. Jeho obyvatelé jsou vystaveni vyššímu riziku psychiatrických onemocnění, jako jsou deprese, úzkostné poruchy či schizofrenie.

Buď má blízkost lesa skutečně pozitivní vliv na amygdalu, nebo lidé se zdravou amygdalou preferují bydlení v blízkosti lesa.

Objasnit tuto skutečnost si vzala za cíl zmiňovaná studie psycholožky Simone Kühnové, která je zaměřená na psychické zdraví lidí žijících ve městě. Největší pozornost v ní byla věnována úrovni aktivity amygdaly – centrálního jádra mozku, který hraje důležitou roli ve zpracování stresu a je spouštěčem reakcí „boj“ nebo „útěk“ v nebezpečných situacích.

„Výzkum plasticity mozku podporuje předpoklad, že životní prostředí může formovat strukturu mozku a jeho funkce. Proto se zajímáme o podmínky prostředí, které mohou mít právě na vývoj mozku pozitivní vliv. Studie lidí na venkově již prokázaly, že bydlení v blízkosti přírody je dobré pro duševní zdraví a pohodu. A tak jsme se rozhodli prozkoumat také obyvatele měst,“ popisuje Kühnová pro web Science Daily motiv studie, které se zúčastnilo 341 dospělých ve věku 61 až 82 let. Ti byli podrobeni sériím testů paměti a magnetické rezonanci mozku. Výsledky testování pak vědci zkombinovali s geoinformacemi o místě jejich bydliště získanými z Evropské agentury pro životní prostředí.

Zeleň není les

Obyvatelé měst, kteří žili v blízkosti přirozeného lesa, měli podle výzkumu fyziologicky zdravější strukturu amygdaly, a byli tak lépe připraveni zvládat stres. Tento jev nebyl nijak ovlivněn vzděláním ani životní úrovní zúčastněných. Bohužel však nebyla prokázána žádná souvislost mezi zdravější amygdalou a městskou zelení či vodní plochou.

Podle očekávání bude v roce 2050 žít ve městech až 70 % populace.

Výsledky výzkumu lze interpretovat dvojím způsobem. Buď má blízkost lesa skutečně pozitivní vliv na amygdalu, nebo lidé se zdravou amygdalou preferují bydlení v blízkosti lesa. Vědci se na základě současných poznatků výrazně přiklánějí k první variantě, přičemž ji chtějí potvrdit v další plánované longitudiální studii.

„Naše studie jako první zkoumá souvislost mezi urbanistickými rysy a zdravím mozku,“ říká Science Daily Ulman Lindenberger, ředitel Centra psychologie na Institutu Maxe Plancka. Jelikož podle očekávání bude v roce 2050 žít ve městech až 70 % populace, doufají vědci, že výsledky tohoto a následujících výzkumů budou zohledněny při budoucím plánování a výstavbě měst.