S jarem se zvyšuje počet sebevražd: Máme víc energie dotáhnout věci do konce

„Duben je nejkrutější měsíc,“ říká i básník Thomas Stearns Eliot ve svém díle Pustina. Jeho líčení znovuzrození jara jako pusté citové krajiny je přesnější, než si mnozí z nás možná uvědomují.

Zeptejte se kohokoli, kdo pracuje v oblasti duševního zdraví. Zeptejte se kohokoli, kdo pracuje na pohotovosti. Nebo někoho, kdo trpí psychiatrickým problémem. V prosinci se věci obvykle emočně uklidňují a místo toho se stávají opravdu, opravdu těžkými právě v době, kdy začínají kvést tulipány, píšou na webu The Clay Center for Young Healthy Minds psychiatři Steven Schlozman a Gene Beresin.

Sebevraždy nás samozřejmě budou trápit v každém ročním období. Pokud má někdo pocit, že nemá cenu žít, nemůžeme tento pocit ignorovat jen proto, že se projevuje v zimních měsících. Ale stejně jako si děláme větší starosti s astmatem v ročních obdobích, kdy přibývá pylů, je vhodné, abychom byli ostražitější vůči sebevražednému myšlení a chování, když se roční období mění z chladného na teplé. Ve skutečnosti se zdá, že to platí zejména v oblastech, kde je střídání ročních období obzvlášť výrazné. Zdá se, že všechny takové změny způsobují stejné potíže jako radosti.

Co se děje?

Odborníci si nejsou zcela jisti. Existuje však několik docela přesvědčivých teorií. Jednou z nejčastěji uváděných je nárůst manického chování na jaře. Tato představa naznačuje, že aktivace nálady vyvolaná teplejším počasím vede k rozvoji sebedestruktivnějšího chování. Existují třeba důkazy o tom, že se v tomto ročním období zhoršuje bipolární porucha.

Zima podporuje jakousi emoční hibernaci. Z toho může přímo pramenit sebevražedné chování na jaře a v létě, píšou psychiatři.

Existují ale i jiné, potenciálně ještě přesvědčivější teorie, které tyto nečekané jevy vysvětlují.

Všechno je to o spojení

Pokud žijete v místě s krutou zimou, zamyslete se nad tím, jak se cítíte v těchto temných, chladných dnech. Chcete si zacvičit? Chcete jít na večeři s přáteli? Chcete s někým být?

Někteří z nás ano. Ukazuje se však, že u mnoha lidí, ať už s psychiatrickými syndromy, nebo bez nich, zima podporuje jakousi emoční hibernaci. Zazdíváme se do sebe, sledujeme Netflix, spěcháme z auta či tramvaje do kanceláře a pak rychle zpět domů. Více spíme. Když jsou dny chladné a ponuré, prostě tolik nekomunikujeme s ostatními.

Tlak na sociální interakci se s oteplením dramaticky zvyšuje. Ve studiích vyspělých zemí se zdá, že tento efekt je ještě výraznější v zemědělských oblastech. Ze sociálního hlediska to dává smysl. V zimě není co sázet, není co sklízet. Ale přijde jaro a je čas vyrazit do města, nakoupit zásoby a nakonec odvézt to, co vypěstujete, na trh. To vše si vynucuje společenskou angažovanost, která může být pro mnohé zdrojem značného stresu.

Čím více sociálních interakcí, tím větší hrozba zklamání, ztrapnění či odmítnutí. Z toho skutečně může přímo pramenit sebevražedné chování na jaře a v létě, píšou psychiatři. Sebevražedné myšlenky se tedy objevují z bolesti z odloučení od společnosti právě v době, kdy jsou tato spojení stále více možná. Zajímavá studie provedená v Rakousku totiž ukázala, že u vězňů v rakouském vězeňském systému nebyl zaznamenán žádný znatelný nárůst sebevražedného chování v závislosti na ročních obdobích. Pokud se teorii jarního nárůstu sebevražedného chování rozhodneme uvěřit, dává to smysl. Bez ohledu na počasí jsou totiž sociální interakce vězňů přísně monitorovány a do značné míry na ročních obdobích nezávislé.

Jsou však tyto sociální teorie jediným vysvětlením?

Je to ve vzduchu

Vzpomeňte si na to nádherné období, kdy se na holých větvích rodí nové listy a poupata. Zhluboka vdechujete prachovou bouři žlutého pylu, který se jako mimozemský roj snáší ze stále plodnějších borovic. Jaro je zkrátka časem znovuzrození… a svědění očí. Jinými slovy, je to doba zvýšeného rizika fyziologických zánětů.

Podle American College of Allergy, Asthma, & Immunology trpí každoročně alergiemi přibližně 50 milionů Američanů. To znamená, že asi 50 milionů Američanů zažívá lapání po dechu, kopřivku a rýmu, a to hlavně na jaře. Nejhorší ale je, že alergie je příznakem zánětu, imunologické reakce organismu na dráždivé látky.

Mezi poruchami nálady a zánětem existují dlouhodobé souvislosti. Injekce zánětlivých látek zvířatům způsobují, že se o sebe méně starají. Léčba pacientů léky, které záměrně zvyšují zánět (například interferonem na hepatitidu C), je spojena s velmi vysokým rizikem depresí a sebevražedných myšlenek. Proto dává smysl, že větší riziko sebevražd jde ruku v ruce se záněty, které způsobují alergeny tohoto ročního období.

V otázkách, týkajících se sebevražd, buďte obezřetní bez ohledu na roční obodbí. Sebepoškozování je významnou hrozbou pro veřejné zdraví po celý rok.

I tato tvrzení jsou podložena dobrými výzkumy. Jedna studie ukázala, že počet sebevražd se výrazně zvýšil, když vzrostl počet pylů. Jiné studie ukázaly, že v rodinách, které trpí rýmou způsobenou alergiemi, je vyšší výskyt depresí, úzkostí a poruch spánku.

V neposlední řadě existují studie, které naznačují, že horší kvalita ovzduší, což je environmentální důsledek teplejšího počasí, zvyšuje pravděpodobnost deprese a sebevražedného chování.

Nejste v tom sami

Třebaže je jaro plné tajícího sněhu, zablácených cest a umouněných chodníků, v žádném případě na něj nechceme házet špínu. Bůh ví, že zimy jsou náročné. Je ale nutné zpochybnit mýtus o tom, že zima je, co se sebevražedného chování týká, nejhorším obdobím. Prostě tomu tak není a podle výzkumů tomu tak nikdy nebylo. Jaro s sebou přináší svá psychiatrická rizika, a měli bychom tedy v rámci možností být v teplejších měsících vůči sebevražednému chování ostražitější.

Ale v otázkách, týkajících se sebevražd, buďte obezřetní bez ohledu na roční obodbí. Sebepoškozování je významnou hrozbou pro veřejné zdraví po celý rok. Pokud máte obavy, ptejte se. Nebudete toho litovat a možná někomu zachráníte život.

Pokud myslíte na sebevraždu, vaše bolest se může zdát trvalá a ochromující. Existují však způsoby, jak se s trýznivými myšlenkami vyrovnat a bolest překonat. Je důležité o tom někomu říct a nebýt na to sám, radí odborníci z webové stránky Sebevraždy.cz, kterou provozuje Národní ústav duševního zdraví.

Vyhledejte pomoc. Můžete se naučit, jak tyto myšlenky zvládat a být v bezpečí. Pomoc a podpora jsou vám vždy k dispozici. Zde si můžete stáhnout bezpečnostní plán, který obsahuje seznam úkolů a strategií, když vás přepadnou myšlenky na sebevraždu.

Pokud nyní zažíváte neodbytné sebevražedné myšlenky a obáváte se o svůj život, nebo máte tendenci si ublížit, zavolejte na Linku první psychické pomoci 116 123. Pokud jste se právě pokusil/a o sebevraždu a jste v akutním ohrožení života, volejte číslo 112. Řekněte si o pomoc. Nezůstávejte v tom sami.