Jen málo dětí se po traumatizující zkušenosti dokáže svěřit dospělému. Buď se stydí, nebo třeba ani nechápou, že se jim stalo něco špatného. To byl i případ nyní třicetiletého Tomáše Papršteina, kterého v dětství jeho třídní učitel dokázal natolik zmanipulovat, že si Tomáš zpočátku fakt, že je sexuálně zneužíván, ani neuvědomoval.
Až postupem času a s přibývajícím věkem mu všechno došlo. Jak si jeho učitel a zároveň vedoucí turistického oddílu Matěj postupně získával jeho důvěru, lichotil mu, trávil s ním čas, jezdil s ním na výlety, přespával na čundrech – a také se s ním chodil koupat nahý do školního bazénu a zakazoval mu stýkat se s dívkami. To vše se nakonec přehouplo v pohlavní zneužívání.
V kontaktu nejsme a myslím, že už ani nikdy nebudeme. Přál bych si, aby to pochopil, začal své vnitřní zranění léčit, aby nezpůsobil další trestný čin a aby chorobně nemanipuloval svým okolím.
Když Tomášovi došlo, že je to celé špatně, ani pak neměl vyhráno. Chyběl mu někdo, kdo by ho poslouchal a dodal mu odvahu. A když konečně promluvil nahlas, skoro nikdo mu nevěřil. Stálo za mnou maximálně pět lidí, říká. Učitele přitom podpořila celá škola, rodiče i ostatní děti.
Objevit vlastní sebehodnotu se mu nakonec podařilo, i když ho to stálo obrovské úsilí. A teď si přeje, aby se už nikomu nic podobného nestalo. Založil proto spolek s názvem Klubovna Naděje, který pomáhá obětem sexuálního zneužívání i lidem s neobvyklými sexuálními sklony, šíří osvětu a apeluje na změny v české legislativě. Nově také vydal osvětovou knihu se stejným názvem.
Případ, který pro učitele skončil rozsudkem za pohlavní zneužívání, po třinácti letech znovu otevřela investigativní rekonstrukce z podcastové série Jiřího Kubíka Ve stínu. Ta vyšla v srpnu 2022.
Tomáši, od doby co byla série zveřejněna, uběhlo šest měsíců. Jaký pro vás ten půl rok byl?
Tento půlrok pro mě byl velmi intenzivní, napínavý a také náročný. Ode dne, kdy se zveřejnil podcast a následně se odkryla moje identita, se mi život obrátil vzhůru nohama. Vůbec jsem netušil, co všechno se stane.
Překvapily Vás reakce? A pomohly Vám nějak překonat Vaše trauma?
Reakce, vzkazy a dopisy lidí mě skutečně překvapily, byly totiž z 99,5 % pozitivní a podporující. Negativní reakce přišly asi zhruba ve třech zprávách, od lidí napojených na mého pachatele z řad jeho tehdejší (a zdá se, že i dosavadní) armády. Reakce a vzkazy lidí mě hnaly kupředu a také mají samozřejmě podíl na mojí autoterapii. Přišly mi ale také stovky dalších příběhů, dalších zkušeností. Někteří lidé měli i mnohem horší zážitky než já. A to pro mě bylo motivací a signálem k tomu, že je potřeba v tomto tématu razantním způsobem v naší zemi něco dělat. Jelikož není přípustné, aby oběti neměly zastání, nevěděly, co mají dělat, a neměly finance na terapie.
Vydal jste knihu Klubovna Naděje, o čem konkrétně je?
Kniha je rozdělena na několik částí, v té první je do detailu popsán můj příběh dle skutečností a konkrétních dialogů, přesně tak, jak se staly a jak mi do dnešního dne zní v hlavě. Další část je odborná, kdy do knihy vstupují odborníci se svými vhledy a komentáři. Rozebírají konkrétní situace a snaží se ze své praxe vysvětlit a poukázat na to, co je špatně, na co si dávat pozor a tak dále. Také jsou s nimi v knize přímé rozhovory a další vyjádření.
Kniha je doplněná o tematické dobové materiály mezi mnou a pachatelem, jako například dopisy, e-maily, otisky sms zpráv, zápisy z našich deníků, ale i dobové fotografie. I tyto materiály jsou komentovány odborníky na danou problematiku právě proto, aby došlo k pochopení a vysvětlení, co je na daných situacích špatně a proč. Nedílnou součástí knihy jsou příběhy dalších lidí a ukázka cesty k uzdravení. Kniha bude ale užitečná i pro lidi, kteří na sobě pozorují parafilní sklony. Mohou se naučit, jak s nimi pracovat, aby nedošlo k překročení jakékoliv hranice, nebyl spáchán trestný čin a nikomu nebylo ublíženo.
V podcastové sérii jsme mohli slyšet mnoho lidí, kteří Vaši zkušenost zlehčovali, shazovali či úplně odmítali a zesměšňovali. Ozval se Vám někdo z nich? Změnil třeba názor?
Z těchto lidí se neozval nikdo. Jestli někdo z nich změnil názor, to nevím. Myslím si, že nemají odvahu mě kontaktovat, nechtějí, anebo prostě názor nezměnili. Mají svou hrdost, anebo jsou prostě uvízlí v bludném kruhu a obrovské manipulaci ze strany pachatele. Nepotřebuji, aby se mi někdo z nich ozýval, vyjadřoval pochopení, nebo se mi snad i omluvil. Nevyžaduji to ani nepotřebuji. Jde spíše o ně samotné, s čím chtějí žít. Svým způsobem jsou také oběťmi. Oběťmi obrovské manipulace a lží ze strany Matěje. A to je to, co mě mrzí, jak těžké je otevřít oči a vystoupit z té manipulace (a to klidně absolutně v tichosti, nikdo mě opravdu nemusí kontaktovat ani dávat cokoli najevo).
Je Vám to líto?
Mrzí mě to kvůli nim, ale možná jim k uvědomění pomůže, když uslyší, že se na nikoho z nich skutečně nezlobím, ani jsem se nikdy nezlobil. Taky bych si přál, aby došli k nějakému pochopení a uvědomění. Žilo by se jim možná lépe. A hlavně by tak mohli pomoci Matějovi najít cestu k uzdravení. K tomu, aby mohl dožít hezký život bez toho, co v sobě skrývá, odpírá a není schopen si přiznat.
Co byste poradil rodičům, kteří se nyní bojí, že by se něco podobného mohlo stát i jejich dětem?
V tuhle chvíli bych jim poradil, ať si koupí naši knihu Klubovna Naděje. V ní najdou různé tipy, na co si dát pozor, čeho si všímat a také jak tomu předejít v rámci prevence a informovanosti. Je totiž velmi nutné se v těchto tématech vzdělávat a informovat. Co ale rodičům mohu poradit teď a tady? Aby důkladně prověřovali osoby, kterým svěřují své děti, aby si svých dětí všímali, poslouchali je, dělali vše proto, aby k nim děti měly důvěru a nebály se jim s čímkoliv svěřit.
Jaký máte nyní k učiteli vztah? Jste v kontaktu?
K němu nyní nemám žádný vztah. Necítím žádnou zlobu či cokoliv podobného, nikdy jsem necítil. V kontaktu nejsme a myslím, že už ani nikdy nebudeme. Přál bych si, aby to pochopil, začal své vnitřní zranění léčit, aby nezpůsobil další trestný čin a aby chorobně nemanipuloval svým okolím. Přeju si, aby dožil hezký život a vše si v sobě vyřešil. Odpustil jsem mu.
Reklama
foto: Se svolením Tomáše Papršteina , zdroj: Autorský článek