Tripy pomáhají pacientům s depresí. Užívání psilocybinu ale musí být vedeno odborníkem, varuje lékařka

K psychedelikům se dnes upíná pozornost celého světa, přičemž výhled, který nabízejí, je poměrně slibný. O tom, jak vypadá výzkum v českém kontextu, jsme si nedávno povídali s Markem Nikoličem, výzkumníkem a koterapeutem v klinické studii PSIKET a doktorandem 3LF UK v Psychedelickém výzkumném centru Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ), který se zde výzkumem psychedelik zabývá. Další informace o účinné látce z lysohlávek, o mechanismu jejího působení a o rozdílech mezi psychedeliky a klasickými antidepresivy nám podala doktorka Eva Kandrnalová působící v pražské Galen Clinic.

Protože se v případě psychedelik zatím jedná o léčbu experimentální a kontroverzní, je dosud používána především u pacientů, jimž současná medicína nedokáže pomoci jinak. Existuje ale řešení, které se více než klasickým antidepresivům podobá právě psychedelikům. „V Čechách v současné době probíhá léčba jinak těžce léčitelných depresí syntetickou látkou zvanou esketamin, podávanou ve formě nosního spreje, který rovněž navozuje stav podobný psychedelickým prožitkům po požití psilocybinu,“ informuje doktorka Kandrnalová.

Vlastní účinek psilocybinu nastupuje už po 40 minutách

Psilocybin je účinná látka lysohlávek, z nichž by se nová, rychle účinná antidepresiva měla vyrábět. „Jde o chemickou látku obsaženou v některých druzích hub, po požití se v kyselém prostředí žaludku přeměňuje na psilocin, který je pak ze střeva vstřebáván do krve, krví distribuován dále po těle a dokáže se dostat i do mozku, kde je onou účinnou látkou,“ popisuje doktorka Kandrnalová, jak v těle působí, a dodává, že psychedelika, tedy antidepresiva s psilocybinem, fungují komplikovanějším způsobem než antidepresiva klasická.

Dnes již víme, že požití psychedelik, tedy například psilocybinu, zpomaluje průtok krve oblastí DMN (default mode network) v mozku. Naše uvědomění si sebe sama se tak na chvíli téměř vypne

Začátek vlastního účinku psilocybinu je na dobrovolnících v experimentálních skupinách popisován již po zhruba 40 minutách a trvá v průměru od čtyř do osmi hodin od podání, v krvi jsou pak jeho hladiny prokazatelné asi 24 hodin. „Zkušenost neboli také takzvaný trip, který pacient po podání této látky prožije, a následné zpracování tohoto prožitku je pak tím, co pacientovi pomáhá dlouhodobě,“ vysvětluje lékařka. V onom tripu totiž dochází k něčemu, co psychedelika nesou již ve svém samotném názvu – k poznání vlastní duše zevnitř (psyche je v řečtině duše, delum odtajnění, rozšíření).

Poznáváme vlastní duši

Kandrnalová v této souvislosti zmiňuje poměrně nedávný objev existence takzvaného DMN (default mode network) v lidském mozku. Zjednodušeně řečeno jde o oblasti v mozku, které jsou zodpovědné za uvědomění si vlastního já, našich vztahů k okolí – patří sem vzpomínky a naše úvahy nad budoucností. „Tato oblast je například velmi aktivní u pacientů s úzkostmi a depresemi; dokola a dokola jsou v něm přežvykovány jejich obavy a strachy. Dnes již víme, že požití psychedelik, tedy například psilocybinu, zpomaluje průtok krve právě touto oblastí. Naše uvědomění si sebe sama se tak na chvíli téměř vypne,“ informuje doktorka.

U osob s depresemi či úzkostmi ale může po podání této látky dojít i ke zvědomění si vytlačených dávných traumat a myšlenek, člověk je prožívá znovu v plné síle.

Mozek pak díky své plasticitě ve chvíli, kdy je DMN vyřazeno z provozu, začne signály, které byly dříve zpracovávány právě tímto centrem, zpracovávat jinak, alternativně. „Existuje hezké přirovnání, že naše mysl je při narození jako zasněžený kopec, naše jednotlivé myšlenkové pochody jsou ve sněhu postupně protahované stopy. Tím, jak během života opakovaně sjíždíme kopec po stejných trasách, se tyto prohlubují a je velmi těžké z nich vystoupit a jet jinudy. Psilocybin nám dovoluje vystoupit ze zažitého, umožnuje se dívat na věci z jiné perspektivy,“ popisuje Kandrnalová shodně s tím, co popsal v rozhovoru již Marek Nikolič.

Nezáleží jen na množství, ale i na náladě

Efekt psilocybinu je přitom dán nejen množstvím podané látky, ale i duševním rozpoložením toho, komu je podávána. U většiny zdravých dobrovolníků v experimentech dochází po požití psilocybinu až k jakýmsi převyšujícím, spirituálním, láskyplným zážitkům. U osob s depresemi či úzkostmi ale může po podání této látky dojít i ke zvědomění si vytlačených dávných traumat a myšlenek, člověk je prožívá znovu v plné síle. Proto je důležité i prostředí, ve kterém léčba probíhá. Proto jsou pacienti v probíhajících experimentech od okamžiku podání psilocybinu až do pominutí jeho akutního účinku v těle doprovázeni vyškolenými zdravotníky, připravenými v případě potřeby zasáhnout a pomoci.

Reakce po podání látky mohou být bouřlivé, nepředvídatelné, u některých lidí byl popsán rozvoj akutní psychózy.

„Samotná léčba probíhá v útulné místnosti s tlumeným světlem, pacient dostane po požití synteticky připravené látky na oči pásku a do sluchátek mu hraje klidná hudba, aby byl odstíněn od rušivých momentů z okolí,“ přibližuje Kandrnalová a dodává, že pro pomoc zpracování a hojení bolestných prožitků pacientů je pro využití terapeutického potenciálu psychedelik nesmírně důležitá dlouhodobá spolupráce s vyškoleným psychoterapeutem.

Pomohou tam, kde dosavadní léčba selhává?

Asi u 25 % pacientů s depresemi nejsou podle Kandrnalové lékaři schopni navodit dlouhodobou úlevu od jejich obtíží ani kombinací několika denně užívaných léků, ty navíc často mají nepříjemné vedlejší účinky. „Někteří z nich třeba opakovaně absolvují léčbu elektrošoky, které jsou jednou z metod léčby, když léky nepomáhají,“ informuje.

Potenciál psychedelik spočívá právě v tom, že se zdá, že k dlouhodobému léčebnému efektu stačí podání jedné nebo několika málo dávek léku a doprovodná psychoterapie. „Nástup účinku je téměř okamžitý. Jejich toxicita je zhruba poloviční ve srovnání například s kofeinem, nejsou návykové, jejich bezpečnostní profil posuzující nebezpečnost pro uživatele a společnost je na samém konci žebříčku, kterému kraluje alkohol. Rovněž se zdá, že jejich využití bude velmi široké – od depresí, úzkostných stavů u nevyléčitelně nemocných přes ADHD, anorexii, ale například i léčbu Alzheimerovy choroby nebo závislostí na alkoholu nebo opiátech,“ vyjmenovává výhody.

Přesto lékařka zdůrazňuje, že léčba lysohlávkami má i svá rizika, a to i i při použití uměle připraveného, čistého psilocybinu v lékařském prostředí. „Vždy musí být řízena odborníkem. Reakce po podání látky mohou být bouřlivé, nepředvídatelné, u některých lidí byl popsán rozvoj akutní psychózy. Navíc plodnice hub mohou obsahovat velmi různé množství této látky,“ uzavírá s tím, že rozhodně není dobrým nápadem rozhodnout se vyléčit si úzkostné stavy na vlastní pěst požíváním odvaru z lysohlávek.