Bára (34 let) z Prahy je maminkou čtrnáctiměsíční holčičky. Psychické problémy se u ní objevily dva týdny po porodu. „Začala jsem cítit obrovské vyčerpání a nechuť se o dceru starat. Byla jsem hrozně unavená a najednou mě napadlo, že kdybych se třeba střihla nůžkami do ruky, musela bych do nemocnice a tam bych se konečně vyspala,“ popisuje první projevy psychických obtíží Bára.
Toužila po odpočinku za každou cenu
Myšlenky o sebepoškození ji přepadaly stále častěji. Viděla v tom možnost hospitalizace a odpočinku v nemocnici. „Svěřila jsem se s tím manželovi, který kontaktoval pacientskou organizaci Úsměv mámy. Objednala jsem se také ke své stávající psycholožce. Ta mi vysvětlila, že je tělo extrémně vyčerpané a mozek hledá únikové cesty, jak si pomoci. A že si musím odpočinout, i kdyby to znamenalo si sehnat někoho, kdo se bude o malou starat,“ pokračuje.
Báře velmi pomohl manžel, který se o dcerku staral a nosil ji jen na kojení. Tři dny jen ležela, spala a kojila. Po pár dnech se dostavila úleva a nutkavé myšlenky byly pryč. „Úzkosti mě provázely ještě nějakou dobu, ale to jsme společně s mojí psycholožkou a podporou z Úsměvu mámy zvládly,“ uzavírá.
Lucie Kočová (na snímku vpravo) s kolegyněmi. (zdroj: se svolením Lucie Kočové)
V čele pražského centra Úsměv mámy stojí Lucie Kočová. I ona si prošla těžkým obdobím, kdy se u ní po porodu projevily masivní úzkosti a deprese, kvůli kterým skončila na pět týdnů v psychiatrické léčebně. V rozhovoru popsala, jaké konkrétní psychické problémy se mohou u novopečených maminek rozvinout, jak je rozpoznat a na koho se obrátit.
Lucie, můžete upřesnit, jaké psychické problémy novopečené maminky trápí a jak je poznat?
Vůbec nejčastější stav, který se neřadí mezi psychické poruchy, je baby blues. Může být velice intenzivní a příznaky mohou být stejné jako u úzkostí a deprese, což ženy často vystraší. Cítí se jako na houpačce, nicméně negativní pocity, strach, beznaděj a smutek vystřídá, alespoň občas, úleva, radost, pocit, že to bude dobré. Poporodní blues se týká až 85 % maminek. Nastupuje do týdne po porodu a přežene se během dvou týdnů.
Z psychických poruch jsou to pak nejčastěji poporodní úzkosti, se kterými se na nás ženy obrací obvykle v šestinedělí, ale i dále v následujících měsících po porodu. Poporodní deprese se objevuje především v prvních třech měsících po porodu. Je ale třeba vědět, že úzkost i deprese mohou budoucí maminku zaskočit už v těhotenství, případně pak kdykoliv během mateřství. V tomto případě se už nejedná přímo o poporodní obtíže, ale stává se, že ten prvopočátek je spojen právně s náročným obdobím po porodu. Pokud to žena neřeší včas, mohou se psychické problémy časem ještě prohloubit.
Zmiňujete poporodní deprese a úzkosti. Jaký je mezi nimi rozdíl?
U poporodních úzkostí, které jsou nejčastější, ženy nejvíce popisují strach – ten může být neurčitý, anebo konkrétně zaměřený, třeba strach o dítě, o sebe, strach být s dítětem sama doma. Dále mají pocit, že mateřství nezvládají, nemají věci pod kontrolou. Nedaří se jim vyjít z toku myšlenek, které mohou být děsivé, nedokážou se rozptýlit, relaxovat. U velkých úzkostí bývá žena celý den v tenzi a může mít problémy se spánkem. Některé maminky se potřebují ujišťovat o jednoduchých věcech, které by jim normálně nedělaly problém. Mohou se objevit fyzické příznaky, např. zatuhlost svalů, žaludeční problémy, u některých druhů úzkosti i bušení srdce, pocity na omdlení, pocení, které ženu o to více zúzkostní, tak se dostává do začarovaného kruhu.
Uvědomuje si, že by měla být šťastná a nestěžovat si, což ale neodpovídá stavu, který prožívá uvnitř. Tím často dochází k pocitu viny, selhání, ztráty smyslu, myšlence, že je jediná na světě, která mateřství nezvládla.
Oproti tomu deprese se nejčastěji začne projevovat jako ztráta radosti, smutná nálada, která se nelepší. Svět zešedne, nebo ho maminka vnímá jako „pod dekou“ a často netuší proč, pokud už s depresí nemá zkušenosti z dřívějška. Uvědomuje si, že by měla být šťastná a nestěžovat si, což ale neodpovídá stavu, který prožívá uvnitř. Tím často dochází k pocitu viny, selhání, ztráty smyslu, myšlence, že je jediná na světě, která mateřství nezvládla. Často se objevují potíže se spánkem, apatie, zpomalenost, roztěkanost, velký pokles energie. Mohou se objevit i sebevražedné myšlenky.
Vůbec nejhorší psychický stav, který se může dostavit v souvislosti s porodem, je poporodní psychóza. Co si pod tím představit?
Poporodní psychóza, ač je mediálně oblíbená pro svou případnou dramatičnost, je velice vzácná. Objevuje se v jednom až dvou případech z tisíce a v naprosté většině se projeví u žen, které se léčí nebo se v minulosti léčily s bipolární afektivní poruchou nebo psychotickými poruchami. Dostavuje se v prvních dnech až týdnech po porodu a často se projeví změnou v potřebě spánku.
Žena jako by vůbec nepotřebovala spát. Cítí se plná energie, nebo má problém usnout, i jen na pár hodin. Stavy se pak často prudce zhorší, což jde ruku v ruce i se spánkovou deprivací. Maminka může být mimo realitu, zažívat velkou euforii, okolí její počínání nechápe. Ženy, které se nám zpětně svěřily se svým příběhem, popisují až extatické stavy, mají pocit, že k nim promlouvá nadpřirozená síla, nebo třeba mají za úkol spasit svět, jejich dítě je vyvolené a podobně. Okolí je samozřejmě nechápe, a tak dochází k podrážděnosti, někdy i k agresi. U těchto stavů je potřeba jednat rychle. Dobrou zprávou je, že poporodní psychózu lze léčit. U většiny pacientek je nutná hospitalizace. Nicméně se poté navracejí do svého života a normálně fungují, užívají si mateřství.
Ať už se jedná o jakoukoliv psychickou poruchu, můžete poradit, čeho by si měli blízcí lidé všímat?
Obecně se vyplácí, když okolí ženě po porodu nabídne pomoc, aby nabrala síly a měla prostor se dospat a relaxovat. Neměli bychom ale předjímat a rozhodovat za ženu, co potřebuje. Měli bychom se zajímat, ptát se jí, jak se cítí. Pokud už nám něco přijde v nepořádku, je potřeba dát novopečené mamince prostor, aby se nám mohla svěřit, vyjádřit upřímnou starost a péči. Společně pak můžeme sledovat, jestli se stav zlepšuje, zhoršuje, zda se alespoň někdy cítí dobře, pociťuje úlevu.
Pokud obtíže trvají dva týdny, aniž by se zlepšovaly, žena v nich nepocítí ani chvilkovou úlevu, je dobré požádat o pomoc.
Většinou se uvádí, že pokud obtíže trvají dva týdny, aniž by se zlepšovaly, žena v nich nepocítí ani chvilkovou úlevu, je dobré požádat o pomoc. Ale dala bych i hodně na intuici – ženy často tuší, že je něco špatně, takže kdykoliv chce obtíže řešit, je ten správný čas, neodrazujeme ji od toho. Pomoc nabízíme, ale nenutíme, což je někdy těžké, když vidíme, že se trápí, ale nechce se svěřit, říci si o pomoc.
Pokud se psychické problémy u maminky objeví, na koho se obrátit?
Maminky, ale i jejich příbuzní se mohou obrátit na Úsměv mámy, působíme už ve většině krajů. Dále se mohou obrátit na psychologa nebo psychiatra, podle intenzity potíží.
Je možné užívat antidepresiva v těhotenství a dále při kojení, pokud to psychický stav ženy vyžaduje?
Ano, v těhotenství i při kojení se dají užívat antidepresiva, případně další léky, které jsou potřeba. U většiny léků je alternativa, která je v těhotenství a při kojení bezpečná. Vždy je ale potřeba zkonzultovat medikaci s psychiatrem. Vyplatí se nenechat se odbýt, i mezi odborníky se může objevit neinformovanost a bagatelizace. Je v pořádku hledat více informací, jít pro další názor. Je hodně smutné, když je žena v akutní fázi, nedokáže například usnout, a odborník ji pošle domů s tím, že při kojení jí stejně nemůže pomoci.
Můžeme zmínit i psychické obtíže u maminek, které mají starší děti v předškolním věku, které jsou navíc často nemocné. Maminky už potřebují pracovat, často to řeší prací z domova, kdy běhají mezi počítačem, péčí o děti a domácnost. I tam často „hrozí“ různé psychické problémy. Jak poznat rozdíl mezi únavou a počínající depresí?
Často se na nás obracejí právě maminky, které prožívají podobnou situaci, kterou zmiňujete. Záleží na tom, jak jsou obtíže intenzivní, jak moc vám zasahují do života. Dá se zkusit, zda se úpravou životního stylu, třeba zařazením pravidelného odpočinku, nebo aktivity, která nám dělá radost, situace zlepšuje. Nebo zda už to nepomáhá.
Naše ne/pohoda se na dítě promítá do určité míry. Není potřeba se ve stavu, kdy se necítíte psychicky dobře, snažit předstírat, že se nic neděje, nebo se bičovat za to, že ještě navíc dítěti určitě ubližujete.
Jak psycholog, tak psychiatr jsou dobrá volba – dobrý psycholog vás v případě potřeby na psychiatra odkáže a dobrý psychiatr vám doporučí psychologa, pokud to není na psychiatrickou péči.
Komu by se měly maminky, které jsou třeba nešťastné z toho, že nezvládají mateřství tak, jak si přály, svěřit?
Mohou začít u kamarádky nebo příbuzných, ke kterým mají důvěru. Je dobré mít někoho, komu můžete bez filtru říci, jak je to pro vás těžké, jak se cítíte uvnitř, protože okolí to nemusí poznat nebo chápat. Také naše peer konzultantky často zažily něco obdobného a chápou, nesoudí a jsou schopné maminku podpořit a svítit jí na cestu v těžkých chvílích. Často jde o nepřenosné pocity, které můžeme probrat jen s někým, kdo je také prožil.
Je pravda, že platí „spokojená maminka, spokojené dítě“? A naopak? Když maminka zažívá stres, dítě o to více zlobí?
Naše ne/pohoda se určitě na dítě promítá – ale do určité míry. Vždycky do toho vstupují další faktory. Každé dítě je jedinečné, stejně tak jako každá žena. Není potřeba ve stavu, kdy se necítíte psychicky dobře, snažit se předstírat, že se nic neděje, nebo se bičovat za to, že ještě navíc dítěti určitě ubližujete. Každá děláme, co v dané chvíli můžeme. A někdy prostě nemůžeme a je to v pořádku.
Maminkám často chybí čas pro sebe. Přitom je to ale velmi důležité. Co jim radíte v případě, že téměř nemají hlídání a potřebují si také odpočinout? Obzvlášť, když děti často marodí a nemohou třeba do školky?
Vždycky je těžší, když žena nemá podporu okolí – partnera, prarodičů. Někdy je potřeba zapátrat v širším okruhu. Domluvit se například s kamarádkami, že si vzájemně hlídáme děti. Zkusit se propojit se ženami, které to mají podobně, třeba i v rámci našich podpůrných skupin, protože sdílené trápení je poloviční trápení. Pokud to finanční situace dovolí, zkusit si zajistit paní na úklid nebo hlídání. Chce to aktivně pátrat po možnostech, dopřát si odpočinek i za cenu občasného slevení ze svých nároků, které na sebe v mateřství máme – pustit dítěti pohádku, mezitím se prospat a podobně.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
