Samá ruka, samá noha – tak se za časů mládí našich maminek říkalo hubeným holkám, ale i klukům. Zatímco holky snaha „udržet si tajli“ leckdy provázela (a provází) po celý život, u kluků obvykle šlo jen o vývojovou etapu – později zmužněli nebo se „zakulatili“.
Jenomže dnešní mladí kluci se ne vždycky zakulatí. Oni se totiž ne vždycky chtějí zakulatit. Anebo zmužnět. Zejména kluci, kteří mají rádi kluky, anebo kluci, kteří se rádi oblíkají jako holky, cítí jako holky… Anebo prostě kluci, kteří mají rádi své tělo samá ruka, samá noha.
Snaha mladých kluků vypadat až nezdravě hubeně a v souvislosti s tím se ještě oblékat tak, aby to co nejvíce vyniklo, se objevuje v posledních letech stále častěji. Výskyt poruch příjmu potravy mezi mladými muži prudce vzrostl, což boří mýtus, že tyto poruchy postihují převážně ženy. A tento nový „trend“ vyžaduje kritické zkoumání jeho příčin a širších společenských dopadů.
Chtějí být „značka ideál“
„Kořeny poruch příjmu potravy u mladých mužů lze vysledovat ve složité souhře biologických, psychologických a sociálních faktorů. Z biologického hlediska hrají významnou roli genetické predispozice. Společenské a psychologické složky, zejména v kontextu moderních médií a společenských očekávání, jsou však velkou silou při prohlubování těchto poruch,“ říká pro Flowee psycholožka Marcela Halešová.
Reklama
Neustálé zobrazování idealizovaných tělesných typů napříč mediálními platformami podle ní utvrzuje nerealistické standardy mužnosti a fyzického vzhledu. „Toto neustálé vystavování může vážně ovlivnit sebevědomí a obraz těla, což vede k chování spojenému s poruchami příjmu potravy, včetně mentální anorexie, mentální bulimie,“ dodává.
Jak dokazují studie poruch příjmu potravy, muži vyhledávají léčbu méně často, což vede k vyšší úmrtnosti. Ženy se zase často potýkají s chronickými následky (vy)léčených poruch, jako je amenorea (úplná absence menstruace). Muži jsou také náchylnější ke zneužívání návykových látek, ženy zase k depresím a traumatům. Reakce na léčbu se však mezi pohlavími významně neliší.
Může to být epidemie
Trend stoupajícího počtu mužů s poruchou příjmu potravy je celosvětový. Jak tvrdí například Andrew Walen, který se po vlastním dvacetiletém boji s poruchami příjmu potravy stal terapeutem v Columbii v americkém státě Massachusetts, bude to ještě horší: „Proč si nemyslíme, že jde o mužskou nemoc? Protože ani akademici se neobtěžují věnovat tomu čas a úsilí,“ říká. „Vzhledem k tomu, že muži se k tomuto problému teprve začínají hlásit, může trvat dvacet let, než někdo otevřeně řekne, že jde o epidemický problém“.
Sociální média se se svým všudypřítomným vlivem na každodenní život stala dvousečnou zbraní. Platformy jako Instagram a TikTok často upozorňují na fitness influencery a modelky, propagující nedosažitelné tělesné standardy prostřednictvím pečlivě upraveného obsahu. Novodobé studie však zdůrazňují souvislost mezi používáním sociálních médií a nespokojeností s tělem, což naznačuje přímou souvislost s neuspořádaným stravovacím chováním.
K rozvoji poruch příjmu potravy u mladých mužů může navíc přispívat i soutěžní povaha některých sportů, které kladou důraz na váhové kategorie nebo estetický vzhled. Sporty, jako je zápasení, kulturistika a gymnastika, kde je kontrola hmotnosti často rozhodující pro výkon, mohou škodlivé stravovací praktiky podporovat.
U mužů je často kladen důraz na dosažení svalnaté postavy, což vede k chování, jako je nadměrné cvičení, užívání steroidů nebo restriktivní stravování, zaměřené spíše na nárůst svalové hmoty než na snížení hmotnosti. Tato rozdílnost projevů může vést k opožděnému rozpoznání a léčbě, protože příznaky jsou méně známé a často nesprávně interpretované.
Mužů je klidně čtvrtina všech „postižených“
Charitativní organizace BEAT, která se zaměřuje na poruchy příjmu potravy ve Velké Británii, odhaduje, že tímto problémem trpí asi 1,25 milionu osob, z nichž přibližně čtvrtina jsou muži. To představuje zhruba 312 500 mužů bojujících s tímto vážným zdravotním problémem, a jde jen o odhad, skutečný počet mužů s nezdravým vztahem k jídlu může být ještě vyšší. Jenomže tito muži se stydí vyjít se svým problémem ven.
Mr. Moe tvrdí, že všichni muži MUSÍ dobře vypadat, protože pak je bude jejich okolí respektovat.
„Problémů mám víc. Jsem gay, ale protože žiju na vesnici, není tak jednoduché coming-out udělat,“ řekl pro Flowee Marek, který žije na jihu Čech. Je gay a ještě k tomu si opravdu „ujíždí“ na svém vzhledu. „Nemůžu se tu oblíkat tak, jak bych chtěl. Občas si s přítelem zajedeme do Prahy na party a to se pak oháknu tak, jak chci, protože v Praze to nikdo neřeší. Tady? Tady bych měl peklo. Už teď to není jednoduchý, protože jsem hubený. Ale mně se to líbí.“
Stigma, obklopující duševní zdraví, a zejména představa, že poruchy příjmu potravy jsou výhradně ženským problémem, může muže od vyhledání pomoci odrazovat. Spolu s nedostatečným povědomím o tom, jak se poruchy příjmu potravy u mužů projevují, to může vést k nedostatečné diagnostice a léčbě. A muži, kterých se to týká, tak v tichosti trpí...
Jak z toho ven?
Řešení problému vyžaduje mnohostranný přístup. „Zaprvé je třeba vyvinout společné úsilí o zpochybnění a změnu společenských norem, které oslavují jeden typ postavy jako ideál. To zahrnuje podporu pozitivního přístupu k tělu a rozmanitosti v mediálních reprezentacích. Kromě toho hraje zásadní roli vzdělávání, a to jak v oblasti prevence, tak v oblasti včasné intervence. Školy, sportovní organizace a různé komunitní skupiny by měly poskytovat zdroje a podporu pro pěstování zdravého obrazu těla a sebeúcty a také nabízet poradenství v oblasti rozpoznávání příznaků poruch příjmu potravy,“ říká Marcela Halešová.
A dodává, že podle ní školení potřebují i zdravotníci, aby projevům poruch příjmu potravy lépe porozuměli a diagnostiku a léčbu mužů tak pozitivně ovlivnili. Pomalá adaptace lékařské komunity komplikuje cestu k uzdravení a zdůrazňuje potřebu genderově inkluzivního přístupu v oblasti služeb duševního zdraví. Léčebná zařízení, která byla dříve určena výhradně ženám, naštěstí postupně otevírají dveře mužům a to znamená pozitivní, i když velmi opatrný krok správným směrem.
Máš mít svaly nebo pupek
Nám holkám se to mluví. Jenomže ono to tak opravdu je. Jak říká Marek, zejména v malých vesnicích a městech, kde se lidé vzájemně znají, je někdy těžké přiznat si pravdu, protože i tak je obtížné s problémem cokoli dělat.
Muži se navzdory stereotypům potýkají s podobnou mírou poruch příjmu potravy jako ženy, včetně záchvatovitého přejídání, vyprazdňování a hladovění.
Glorifikace svalnaté postavy nejen v médiích nastavuje pro muže nedosažitelné standardy, což vyvolává nespokojenost s tělem a nezdravé praktiky, zaměřené na dosažení těchto ideálů. Muži se často potýkají se zakořeněným stigmatem a společenským očekáváním, že se musí chovat stoicky, musí mít svaly (někdy by „měli smrdět“ a také „nejít pro ránu daleko“, mluvit sprostě a řvát doma na gauči s pivem u fotbalu). Jasně že je to trochu přitažené za vlasy, ale někde tenhle trend opravdu pořád platí.
Poruchy příjmu potravy se tedy u mužů projevují jinak než u žen, a to právě pod vlivem společenských „norem“ a očekávání, týkajících se tělesného vzhledu.
„Pak jsem to už musel řešit. Tedy ne coming-out, ale to, jak jsem vypadal a co se mi dělo,“ říká Marek. „Začaly mi padat vlasy, byla mi pořád zima a byl jsem strašně unavený. Měl jsem závratě, chytil jsem každou nemoc, která kolem mě jen prošla. Ale nejhorší bylo, že jsem neměl vůbec chuť na sex a byl jsem strašně náladový a podrážděný. Vlastně jsem neměl chuť na nic. Pomohli mi v krajské nemocnici, kam dodneška docházím. I když jsem skoro nepřibral, už vím, že bych se neměl shlížet v ideálech, ale že spokojený jsem jenom zdravý. A zamilovaný.“
Sportovci, LGBTQ+ jedinci a lidé barevné pleti se mohou ocitnout ve vyšším riziku, přičemž k výskytu poruch příjmu potravy v těchto skupinách přispívají faktory jako tělesná dysmorfie, genderová dysforie a stres menšin. Vývoj ideálů mužského těla, které jsou stále více definovány svalnatostí a štíhlostí, tento problém ještě zhoršuje a nutí stále více mužů ke škodlivému chování v honbě za často nedosažitelným fyzickým ideálem.
Poruchy příjmu potravy u mužů obecně jsou zatím nedostatečně rozpoznány a odborně sledovány, ačkoli přibližně každý třetí až čtvrtý člověk, který se potýká s poruchou příjmu potravy, je muž. Navzdory stereotypům se muži potýkají s podobnou mírou poruch příjmu potravy jako ženy, včetně záchvatovitého přejídání, vyprazdňování a hladovění.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
