Nezisková organizace ROZKOŠ bez RIZIKA už více než 32 let pomáhá lidem, působícím v sexbyznysu. Většina z nich jsou ženy, proto o nich budeme hovořit jako o klientkách a sexuálních pracovnicích, ale najde se mezi nimi i několik mužů. Největší rizika sexbyznysu jsou všudypřítomné násilí od zákazníků, riziko obchodování s lidmi a pohlavně přenosné nemoci.
Posledních 5 let stíhala společnost jedna krize za druhou – nejdřív pandemie, potom válka na Ukrajině a s ní spojená inflace. Jak se promítlo všeobecné zvýšení nákladů na základní životní potřeby do života sexuálních pracovnic?
Lockdowny ovlivnily povahu sexuální práce velmi výrazně, inflace o něco méně. Není to tak, že by sexuální práce ubylo, ale zavíraly se kluby a tato práce se začala přesouvat do privátní scény. Ženy byly nuceny pracovat skrytě a své služby více inzerovaly na internetu. Před rokem 2016 bylo v Praze okolo 40 erotických klubů, těch ale začalo už před covidem ubývat a pandemie jejich úpadek ještě zrychlila.
Práce v erotických klubech je pro některé sexuální pracovnice možná lepší, než když pracují na vlastní pěst. Ženy tam většinou mají bezpečnostní záruky. Bývá tam žena za barem, která registruje, kdy jde kdo s kým na pokoj, samozřejmě ochranka a někdy jsou dokonce na pokojích krizová tlačítka, kterými si lze přivolat pomoc, když je zákazník agresivní. Přesunem na privátní scénu tyto záruky některé ženy ztrácejí.
Co lidem v sexbyznysu hrozí za nebezpečí?
Většina sexuálních pracovnic se s násilím bohužel setká v mnoha formách a poměrně často. Fyzické násilí, sexuální násilí, psychické násilí, ale taky ekonomické, když je zákazník nebo někdo jiný obere o peníze. Bohužel se setkávám s tím, že samotné klientky toto násilné chování celkem často bagatelizují.
Některé způsoby chování za formu násilí ani nepovažují, jsou smířené s tím, že to k jejich práci patří. Například když se klient při sexu snaží porušit předem domluvené hranice, co spolu budou a nebudou provádět za sexuální praktiky.
Co se stane, když vás požádá o pomoc někdo, komu ještě nebylo 18 let?
Během mé praxe a v mých regionech, což je Praha, Středočeský a Liberecký kraj, jsem to ještě nezaznamenala. Důvod je jednoduchý – majitelé erotických podniků si dávají velký pozor, aby tam nikoho pod 18 neměli. V jiných krajích to vypadá o dost jinak než v Praze, ale o tom by vám řekly kolegyně.
Reklama
Každopádně máme v R-R přesně dané metodické postupy, jak postupovat v případě, že potkáme někoho pod 18 let.
Hlavní důvod, který ženy k této práci přivádí, jsou, předpokládám, peníze. Máte zjištěno, kolik z vašich klientů to dělá kvůli nepříznivé životní situaci?
Můžu posoudit situaci v Praze. Odhadem bych řekla, 20 % našich klientek (a několika klientů) sex jednoduše baví. U 20 % z nich si troufnu tvrdit, že mají v poskytování sexuálních služeb jasně stanovené hranice, znají hodnotu svých služeb, vědí, co jsou ochotny udělat, a co ne. Okolí těchto žen často o jejich profesi ví.
Zbylých 80 % našich klientek a klientů dělá sexuální práci z finančních důvodů. Důvody vstupu do sexbyznysu jsou různé. Může to být nedostatečné vzdělání a nízká kvalifikace, nebo nízké mzdové ohodnocení, ze kterého se nedá vyžít. Klientky se velmi často ocitají v dluhové pasti, nebo pro ně bydlení v Praze začne být nedosažitelné.
V roce 2019 byla zveřejněna statistická data, která uvádí, že 60 % sexuálních pracovnic jsou matky samoživitelky. Je to pravda, nebo se něco změnilo?
V tuhle chvíli bude to číslo nižší. Co se týče Prahy, mohu mluvit maximálně o jedné třetině, ale v každém regionu je situace jiná. V některých příhraničních oblastech se procento matek samoživitelek může pohybovat i okolo 50 %.
Stává se někdy, že se klientky dostanou do konfliktu s OSPODem?
Taky jsem něco podobného slyšela, ale OSPOD spíš zajímá, jak je o děti reálně postaráno. Pokud se jich to, že jejich rodič pracuje v sexbyznysu, nijak nedotýká, pracovnice OSPODu je to obvykle ochotná akceptovat. Je to ale o lidech, na OSPODu můžete narazit pokaždé na někoho jiného.
Jaký mají vaše klientky přístup k současné legislativě? Jsou pro legalizaci?
Je to tak 50 na 50. Část žen by legalizaci přivítala, ale hodně z nich sexuální prací umořují dluhy, takže by jim legalizace nepomohla. Ty by se nerozhodly, že vstoupí do takového systému. Navíc by byla porušena jejich anonymita. Mohlo by se stát, že legalizace prostituce by přesunula některé klientky do černé zóny, a tím pádem by jim zase hrozilo víc násilí.
Co byste poradila ženám, které uvažují o vstupu do sexbyznysu?
Je to velmi náročná profese, jak psychicky, tak tělesně. Je potřeba si o ní předem zjistit co nejvíc informací a zvážit možná rizika. Měly by se předem rozhodnout, jaké služby chtějí poskytovat a kam už nejsou ochotny zajít.
Když náhodou máme nějaký záchyt na HIV, většinou je to z testování veřejnosti.
Měly by promyslet specifika jednotlivých scén, kde se sexuální práce odehrává. Tyto velmi specifické informace jsou dostupné na našich webových stránkách nebo v rámci našeho poradenství.
Co se odehrává, když se s klientkou poprvé setkáte? Jaký je postup?
V případě, že klientku potkáváme poprvé, tak se jí představíme a představujeme služby organizace R-R, a to jak sociální, tak zdravotní. Mapujeme klientčiny potřeby a vyhodnocujeme další možný postup. Přístup k sexbyznysu máme respektující – to znamená, že ženy nepřemlouváme, aby s touto prací skončily, ale nabízíme jim pomocnou ruku tak, aby daná žena překonala svoji nepříznivou sociální situaci (např. dluhy) a pak se svobodně rozhodla, jestli se sexbyznysem chce skončit, nebo ne. Někdy k nám klientka přijde jen kvůli zdravotním testům – ty jí poskytneme a pak už je na ní, jestli chce našich dalších služeb využít.
Řešíme praktické věci, které klientku trápí. Hodně z nich například potřebuje dluhové poradenství, pomoc při jednání s úřady, policií, poradenství v oblasti vztahů, zdraví atd.
Když chce klientka se sexbyznysem skončit, často potřebuje také kariérní poradenství, pomoc s psaním životopisu a motivačních dopisů. Bavíme se o jejích silných a slabých stránkách. Takových případů tady ale máme jednotky, protože ženy, které se sexbyznysem skončily samy, se nám neozývají, když se tak rozhodnou, obvykle ukončí spolupráci i s Rozkoší bez Rizika.
Pak ještě máme případy, kdy si ženy najdou klasickou práci, ale do sexbyznysu se vracejí jen výjimečně, třeba jednou nebo dvakrát do měsíce.
Máte zdravotní službu. Co to všechno znamená?
Část klientek nás vyhledá, protože máme dermatovenerologickou ambulanci. To znamená, že poskytujeme vyšetření na HIV, syfilis, žloutenku, kapavku a chlamydie. Vyšetření je často vstupní bod, kdy se klientka o našich službách dozví.
Není to tak, že by si sexuální pracovnice bály dělat testy – snaží se všechny sexuální služby poskytovat s ochranou, i když to často zákazníci nechtějí. Ženy to musí ustát a trvat na tom, že budou mít kontakt jedině s kondomem.
20 % žen, které v sexbyznysu v Praze pracují, není v nepříznivé sociální situaci. Mají dobře nastaveny pevné hranice, stojí si za svým a sex je jednoduše baví.
Těch, co přichází s obavami, je daleko míň – buď jim prasknul kondom, nebo to riskli bez něj. Když náhodou máme nějaký záchyt na HIV, většinou je to z testování veřejnosti, pro kterou máme testovací dny, a to jak u nás v poradně, tak i v mobilní ambulanci, kterou jsme schopni přistavit na různá místa (náplavka, různá náměstí, akce v rámci Dnů zdraví, festivaly).
Kde se s klienty setkáváte?
Chodíme do jejich přirozeného prostředí, to znamená, že nabízíme služby na klubové scéně, privátní i pouliční scéně a také nabízíme služby eskortům. Když se setkáváme s novými klientkami, je to většinou v přátelském a partnerském duchu. Kromě této terénní práce, kdy chodíme za nimi, mohou klientky a klienti přijít do našich poradenských center.
Z jakého prostředí klientky pocházejí?
Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. V Praze je to hodně diverzifikované. Samozřejmě mám ženy, které vyrůstaly v dětském domově, ale není jich tolik, kolik byste očekávali. Pak máme samoživitelky, ale taky velkou skupinu mladých studentek, které jsou z úplných normálních rodin, a stejně do sexbyznysu vstoupí. 20 % žen, které v sexbyznysu v Praze pracují, není v nepříznivé sociální situaci. Mají dobře nastaveny pevné hranice, stojí si za svým a sex je jednoduše baví.
A máme tu i starší ženy, které do sexbyznysu vstoupily třeba až v 45–50 letech – ze stejného důvodu. Zároveň v této věkové skupině přibývá i těch, které se dostávají do velkých finančních obtíží. Často se také potkávám s ženami cizí národnosti.
Jaké jsou u nás vztahy s ženami z Ukrajiny?
Předpokládalo se, že velké množství žen, které k nám z Ukrajiny přijely, do sexuálního byznysu vstoupí. To se ale nestalo. Klientek z Ukrajiny máme zhruba 6 % a většina z nich pracovala v sexbyzynsu už před válkou. Žádný extra konflikt mezi Češkami a Ukrajinkami tady není.
Kateřina Šádková.
Co se týče dalších národností a etnik, tak potkáváme také Rusky, Slovenky, Rumunky, Bulharky, Nigerijky, Romky aj.
Setkáváte se jako organizace s nějakými projevy nenávisti?
Už jenom tím, že jsme nezisková organizace, tak o nás část společnosti nehovoří pozitivně. Nadávají však spíš kvůli tomu, že pracuji pro neziskovou organizaci, než kvůli tomu, jakou máme cílovou skupinu. I když je mi jasné, že jiné cílové skupiny by se obhajovaly daleko lépe.
Jak to má česká společnost se vztahem k prostituci?
Nedávno jsem byla pozvána do jednoho podcastu, kde jsme řešili různá statistická data a celkové mínění většinové společnosti. Moderátorka zmiňovala výzkum, který tvrdí, že 70 % Čechů sexbyznys prostě nevadí. A já jí v tu chvíli oponovala, že těm 70 % Čechů to je spíš jedno, dokud se jich to nezačne osobně týkat.
Část většinové společnosti určitým způsobem opovrhuje naší cílovou skupinou. A pak jsou tu lidé, kteří mají k lidem v sexbyznysu respektující přístup.
Přednášíte také na vysokých školách…
Velice často hovořím se studenty oborů sociální práce, kdy služby R-R představuji, a hovořím o přístupu našich sociálních pracovníků a metodách sociální práce. Dalšími častými tématy jsou sexbyzynys v ČR, destigmatizace sexuální práce, pohlavně přenosné infekce, nepříznivé sociální situace jako důvod vstupu do sexbyznysu aj.
Spolupracovala jsem s klientkou, která byla bez domova a pracovala na pouliční scéně. Už velmi dlouho užívala návykové látky a byla hodně závislá. Otěhotněla a ze dne na den se stala neuvěřitelná věc – kvůli dítěti přestala okamžitě užívat.
Ale také se zaměřujeme kromě oborů sociální práce na zdravotnické obory, gender studies, adiktologické obory aj.
Většina sexuálních pracovnic zažije násilí. Chodíte také s klientkami na policii?
V případě, že žena chce nahlašovat, tak samozřejmě jdeme s ní. Kromě sociálních pracovnic a zdravotních sester máme také terapeutky a právničku. A nabízíme i poradenství pro oběti trestných činů.
Jaké máte s policií zkušenosti?
Samozřejmě, že jsou různé, ale vzhledem k tomu, že tuto problematiku řeším už několik let, vím, kam v Praze zajít. Obecně ale, když jsem s klientkami jako důvěrník absolvovala vše od nahlašování po soud, tak policie odvedla skvělou práci. K sekundární viktimizaci klientek došlo až u soudu. Místo toho, aby řešili, že jí někdo ublížil, probírali to, co dělá za práci, nebo že užívá návykové látky.
Existuje příběh, který vás extrémně zasáhl?
Mám jeden negativní a druhý pozitivní. Ten negativní byl příběh znásilněné klientky – doteď vzpomínám na to, jak hrozně k ní přistupoval soudní senát. To, že pachatel, jelikož to udělal poprvé, odešel s podmínkou a velmi nízkým peněžitým trestem, mě nenaplňuje žádným optimismem. Proběhl pak ještě odvolací soud, protože moje klientka byla opravdu odhodlaná, ale nedalo se to zachránit.
I přestože jsme předtím s právničkou hovořily o tom, co všechno může nastat, mě překvapilo, jak moc mě to zasáhlo. Ztratila jsem na nějakou dobu důvěru v český soudní systém.
A ten optimistický příběh?
Spolupracovala jsem s klientkou, která byla bez domova a pracovala na pouliční scéně. Už velmi dlouho užívala návykové látky a byla hodně závislá. Otěhotněla, a ze dne na den se stala neuvěřitelná věc – kvůli dítěti přestala okamžitě užívat. Začala na sobě s neuvěřitelnou vervou pracovat a z toho marastu se dostala. Původně jsem nevěřila, že to vůbec jde. Narazily jsme ale také na skvělou sociální pracovnici na OSPODu, která klientce velice pomohla – mimo jiné s bydlením. Probíhaly u ní pravidelné kontroly, ona opravdu vše zvládla a je nyní šťastnou maminkou už trochu většího dítka.
foto: Shutterstock, se svolením Kateřiny Šádkové, zdroj: Autorský článek
