Celkem 118 hlasy proti 33 prošel na konci února návrh poslanců Jiřího Navrátila (KDU-ČSL) a Heleny Válkové (ANO), který zavádí pro stejnopohlavní páry název partnerství. Zákon jim nepovoluje adopce, ale umožňuje takzvané přiosvojení, tedy osvojení si biologického potomka svého partnera.
S Czeslawem Walkem jsme probrali i to, jak se v České republice žije LGBT lidem ve srovnání s jinými zeměmi.
Co říkáte na výsledek projednávání zákona o manželství pro všechny v Poslanecké sněmovně a Senátu?
Jsme zklamaní, očekávali jsme, že sněmovna v 21. století schválí to, co schválily všechny západní země, tedy plnohodnotné manželství. Dočkali jsme se takového výsledku, který v podstatě není ani o všech právech. Kdyby alespoň ta Sněmovna rozhodla pro pozměňovací návrh práva pro všechny, jen s jiným názvem, ale ani to se nestalo a výsledek je takový, že když se na to podíváte, tak nás pořád politici a političky tlačí do postavení občanů druhé kategorie. Nechtějí uznat ani to, že máme úplně stejná práva jako ostatní.
Přeci jen ale bylo známo už předtím, že Sněmovna je hodně konzervativní. Věřili jste vůbec, že se toho povede dosáhnout?
Naděje tam byla. Zejména v okamžiku, kdy Estonsko nedávno manželství pro všechny přijalo a nyní tak učinilo i Řecko, je trend evidentní. Vláda tvrdí, že jdeme na Západ, a také Andrej Babiš několikrát řekl, že manželství pro všechny podporuje – doufali jsme, že kluci a holky ve Sněmovně se dohodnou a něco pro své občany udělají.
Reklama
Před projednáváním zákona jste využili lobbing a billboardy, které byly kritizované, protože cílily na konkrétní poslance. Změnili byste zpětně způsob, jakým jste to komunikovali?
Asi bychom některé dílčí kroky změnili, ale upřímně si myslím, že plakát nad kancelářemi poslanců a poslankyň nestojí za tím, že manželství pro všechny neprošlo. Pokud se na to někdo vymlouvá, je jasné, že nechtěl podpořit zákon jako takový, a našel si jenom někoho, koho potřebuje bít. Třeba bychom komunikovali s poslanci o té kampani dřív, ale zásadně bychom to neměnili. Jsme občanská iniciativa a naše způsoby, jak ukázat politikům a političkám, že většina národa něco chce, jsou omezené. Nejsme korporát, který má plno peněz s vlivnými lobbisty, takže jsme chtěli využít všechny možnosti, které naše občanská společnost má. Ta kampaň nebyla nijak agresivní. V rámci ní jsme jen prosili poslance, aby přijali manželství pro všechny.
Čím si vysvětlujete, že je společnost, která se navenek prezentuje jako hodně liberální, stále tak zablokovaná? Nejen poslanci, ale i Senát je konzervativnější než zbytek společnosti. Myslíte si, že je to důvod, proč návrh neprošel, ačkoliv i ve více nábožensky založených zemích, jako je Španělsko, to už dávno funguje?
Udeřil jste hřebíček na hlavičku. Ve Sněmovně a v Senátu máme větší počet konzervativně smýšlejících politiků a političek. Zásadní důvod je, že nám v těchto tématech chybí leadership, který by byl schopný Sněmovnu a Senát pro tu myšlenku utáhnout. Ono se to zásadně měnilo. Když jsme před osmi lety začínali, mezi politiky nebyl téměř nikdo, kdo by chtěl tu myšlenku prosazovat. Dnes už takové politiky najdeme: Markéta Pekarová Adamová, Ivan Bartoš, Vít Rakušan… Paradoxně, i když máme na své straně tři šéfy koaličních politických stran, nejsou schopni přesvědčit ODS a KDU ČSL, aby pro to zvedli ruku.
Zásadní změna musí proběhnout u volebních uren.
Takže z mého hlediska chybí leadership, který by byl ochotný k politickému jednání napříč politickým spektrem tak, aby došlo ke kýženému výsledku. Bylo od začátku jasné, že nejde o zákon, který může být jen koaliční. Bylo nutné vést jednání s ANO, aby udělali nějakou politickou dohodu, a to se nepovedlo.
Zajímavý je postoj Andreje Babiše, který na sociálních sítích říkal, že mu narovnání práv nevadí. Vzpomněl jsem si na Jiřího Paroubka, který v roce 2006 prosadil registrované partnerství. Myslíte, že by pomohl nějaký podobný politik, který by bouchl do stolu?
Ano, když se podíváte na to hlasování, tak nám chybělo zhruba 25 hlasů. Ty mohl dodat klidně Andrej Babiš nebo i Petr Fiala. To jsou dvě osoby, které mohly do České republiky manželství pro všechny přinést. Ani jeden z nich to bohužel neudělal.
Není problém i ve voličích, kteří sice nadávají, ale pak u voleb to pro ně není takové téma, aby volili strany, pro které jsou tato témata prioritní?
Ano. Daří se nám to v hlavách lidí měnit a říkat jim, že pokud něco chtějí, tak se podle toho musí u voleb chovat. Zásadní změna, která může nastat, se stane jedině u volebních uren. My chápeme, že to není jediné téma, které rozhoduje o voličském chování, a spojování do koalic to lidem ještě více komplikuje. Například voliči TOPky hlasují v rámci Spolu i pro Lidovce a ODS. Snažíme se to lidem vysvětlovat a jejich chování se začíná měnit. Nyní už se to téma dostává do popředí, ale asi to ještě nestačí a musíme o tom mluvit více.
Mění z vašeho pohledu návrh, který byl přijat, něco k lepšímu? Jsou tam nějaké pozitivní změny?
To rozhodně, změna je docela zásadní. Ono to trochu zapadlo, protože jsme měli velká očekávání. V podstatě až na společné adopce budou všechna práva stejná, jako mají manželé, a to je myslím důležité si uvědomit. Ta změna však bude výrazná v oblasti práv, ale nebude výrazná z hlediska důstojnosti.
Z hlediska práv LGBT je ČR na chvostu Evropy.
Je tam společné jmění partnerů a celá řada právních nebo sociálních jistot. I v oblasti rodičovských práv se to posouvá dál, protože novela, která prošla, je nejednoznačná a lze ji vykládat různě. V podstatě umožnili přiosvojení dítěte, což ve svém důsledku bude znamenat, že umožnili i plné adopce. Věřím, že případná soudní rozhodnutí to sjednotí. To bude ale ještě trvat a je škoda, že to Sněmovna nepřijala hned. Bohužel to ukazuje, jak o nás politici a političky smýšlejí.
Jaká je situace LGBT lidí v ČR? Jsme opravdu liberální společností, jak se často prezentujeme?
Není to tak. Když se podíváme na oblast jejich práv, tak jsme na chvostu Evropy. V právním postavení LGBT v Evropě jsme až za Maďarskem. Není to jen o ochraně v oblasti rodinného života – třeba co se týče trestných činů z nenávisti, jsme na tom také špatně. Jsme jednou z posledních zemí, která umožňuje kastrace lidí, kteří procházejí tranzicí. Sebeprezentace Čechů s realitou vůbec nekoresponduje. Jednou z hypotéz, proč to tak je, je, že si u nás LGBT lidé nestěžují. Když vás někdo napadne kvůli tomu, kdo jste, tak na policii nezajdete, zatímco když vám někdo ukradne peněženku, tak ano. Podle průzkumů 90 % lidí, kteří jsou terčem útoků z nenávisti, je nenahlašuje. A přitom počty útoků z nenávisti rostou. Loni organizace In Iustitia uvedla, že po Romech jsme druhou skupinou s nejčetnějšími útoky z nenávisti, což oproti minulým letům vzrostlo. Je otázka, jestli je útoků více, nebo je lidé více nahlašují.
Když se pak podíváte na procento lidí, kteří se outují v práci (přiznají svoji sexuální orientaci, pozn. red.), tak se to nemění. Stále máme 50 % lidí, kteří se v práci neoutují.
Když to ale srovnáme se zeměmi v regionu, jako je Slovensko, Maďarsko nebo Polsko, tak tam je to o dost drsnější. Třeba v Praze není pro LGBT problém se držet za ruku, a tam spousta LGBT lidí odchází ze země. Teď je navíc na Slovensku nová konzervativní vláda. Nejsme na tom oproti nim lépe?
Ano, to je ale taková hrozná pozice. Když se podíváme na Slovensko, Maďarsko nebo Polsko, tak ta situace je lepší, ale my bychom se měli dívat na Západ. Stačí přejít hory do Německa a jste úplně někde jinde. Vždy se můžeme plácat po zádech, že někde třeba dostanete za jinou orientaci trest smrti. My bychom se ale měli dívat tam, kde je to lepší, a jak u nás vytvořit prostředí, kde by se lidé cítili rovně. To zatím nemáme. Musíme přemýšlet i o mladých lidech, kteří dostávají nejvíce hejtu na školách, a nemají se na koho obrátit. Nejvíce mi trhaly srdce reakce mladých lidí, kteří viděli onu nerovnost, kterou politici nyní zabetonovali.
Nepomáhají vaší agendě některé celebrity nebo influenceři z řad LGBT? V ČR je otevřených gayů či leseb v této skupině lidí už celkem hodně...
Určitě pomáhá, že tu máme čím dál větší počet lidí, kteří se nebojí říci, kdo jsou. Například šéf České televize teď přišel na akci s přítelem. Nejen influenceři, ale lidé v pozici moci, to je hrozně důležité. I to, že máme otevřené gaye nebo lesby v politice či byznysu. Tím vidíte, že ti lidé jsou všude, neohrožují nikoho, tak proč by k nim měl stát přistupovat jinak?
Ale zpátky k situaci na Slovensku nebo v Maďarsku. Pokud by u nás příští volby vyhrálo hnutí SPD a začalo nenávistnou kampaň proti LGBT, nejsem si jistý, jak dlouho by trvalo, než by se nálady ve společnosti zhoršily. Asi by to nebylo tak rychlé jako na Slovensku, ale podívejme se do Polska. Stačila jedna vláda, která si z těchto lidí udělala obětní beránky, a už to jelo.
Se svou agendou do toho vstupují také ultrakonzervativní organizace. Mohl byste k nim říci trochu kontextu? U nás je to Aliance pro rodinu a Hnutí pro život. Proč to dělají?
Pro mne je to komplikovaná otázka. Aliance pro rodinu je u nás největší odpůrce změn oblasti rodinného života – byli například největším odpůrcem manželství pro všechny i návrhu zákona, který Sněmovnou prošel. Je to pro ně červený hadr, protože se to týká dětí. Hnutí pro život je zas proti potratům, ale jsou propojení. Já to beru tak, že na jednu stranu jsou to reprezentanti určité části společnosti, která takové změny nechce, stejně jako my reprezentujeme lidi, kteří tu změnu chtějí. Na rozdíl od nich se ale my snažíme přinášet podložená fakta a snažíme se přinášet do diskuse empirický pohled. Oni přinášejí emoce a strach, v řadě případů překroucenými informacemi, což považuji za největší problém.
On je to trochu i globální fenomén, že jsou to propojené organizace s propojeným financováním.
Ano, a na to by se novináři měli ptát. Když se totiž podíváte na jejich výroční zprávu, tak tam toho moc nenajdete. Nyní se soudí s poslankyní Olgou Richterovou, která o nich něco řekla, a to považuji za zastrašování. Postavme vedle sebe několikahodinovou kauzu, kterou měli poslanci s našimi plakáty, a to, že Aliance pro rodinu poslance zastrašuje, to mi z jejich strany přijde jako hrozná strategie.
Dřív jste byl šéfem Prague Pride. Jak důležité jsou akce tohoto druhu pro LGBT lidi?
Myslím, že veledůležité. Vím, že je to často trnem v oku lidem, kteří tvrdí, že Prague Pride nepomáhá – já si myslím, že je to naopak. Každý z nás má právo jednou za čas oslavovat to, kým je. My to děláme v rámci Prague Pride. Vidíte to na těch lidech – minule jich bylo 60 tisíc a jsou to mladí lidé, lidé z regionů, kteří mají šanci jednou za rok svého partnera vzít za ruku, aniž by jim někdo vynadal nebo něco horšího. Pride má ale i politickou symboliku. Od doby, kdy to začala být masová akce, se něco posunulo – dříve se totiž o LGBT lidech skoro nemluvilo. Teď jsme jednou ročně ve všech médiích a to je pro nás jako LGBT lidi důležité. Je to okamžik, kdy si většinová veřejnost uvědomí, že situace v ČR stále není tak dobrá.
Co by podle vás nyní zlepšení situace LGBT lidí v ČR nejvíc pomohlo?
Jsem přesvědčen, že první krok, který mají udělat legislativci, je přijmout manželství pro všechny páry. Druhý je přijmout takovou ochranu LGBT lidí před násilím, jako mají jiné menšiny. Třetí věc je změnit zákon tak, aby u nás translidé nebyli kastrovaní. To jsou tři jednoduché věci, o kterých se mluví od tragédie v Bratislavě. Lze je udělat hned, ale zatím se nezměnilo nic.
foto: Profimedia, se svolením Czeslawa Waleka, zdroj: Autorský článek
