„No, my necháváme Bobíka doma,“ řekl mi kamarád na dotaz, jak se jeho devítiletému synovi líbí ve škole. „Jak jako doma?“ nechápala jsem. „Nechodí do školy. Učíme ho doma. Nemyslíme si, že je škola pro něj dobrá a mohla by mu něco dát,“ korunoval první větu Robert.
Postupně z něj vypadlo, že žijí na vesnici, a kousek od něj je rodina – nejspíš mormonů, se šesti dětmi a ty také do školy nechodí. Navíc jsou to, zdá se, jediní kamarádi jeho syna. Na mé dotazy typu socializace, režim, kolektiv, hry, kamarádi a kolektivní školní vzdělání jsem se už odpověď nedozvěděla.
Jak je to s „homeschoolingem“, tedy s tím, když se rozhodnete své dítě vzdělávat sami, doma? Každopádně je to výzva. Pro dítě i pro vás. Já, ač vzděláním učitelka, nikdy nepraktikující, bych se do toho nikdy nepustila. Ale každý jsme jiný. Někdy není na výběr, ale než se k tomu upíšete, uvědomte si, že i občasné šarvátky o přestávkách nás mnohému naučily. A že poznámkám učitele jsme se často společně večer zasmáli. Nepřijde vaše dítě o kouzlo „nudné a trapné“ školy?
Fenomén domácího vzdělávání
Nárůst domácího vzdělávání celosvětově velmi posílil zejména po pandemii, kdy jsme si všichni museli, chtě nechtě, vyzkoušet, že to jde. Muselo. Od té doby počet rodin, které se rozhodly pro domácí vzdělávání, strmě stoupl – z různých důvodů, od posílení rodinných vztahů až po nespokojenost s tradičními školskými systémy.
Související…
Reklama
Sociálně a emocionálně žáci vzdělávající se doma obvykle prospívají, přičemž výzkumy ukazují lepší výsledky v oblasti sebeúcty, rodinné soudržnosti a zapojení do společnosti ve srovnání s jejich vrstevníky, vzdělávajícími se tradičním způsobem. Dospělí, kteří se vzdělávali doma, často uvádějí, že se úspěšně začlenili do společnosti, a často se zapojují do komunitních a občanských aktivit.
Rozhodnutí pro domácí vzdělávání je velmi osobní a může významně ovlivnit životní styl rodiny, která často začleňuje vzdělávací aktivity do každodenního života. Tato volba životního stylu může být náročná, ale také obohacující a nabízí jedinečné příležitosti k růstu a učení mimo tradiční vzdělávací systém.
Nutnost nebo životní styl?
Homeschooling obrátí život vzhůru nohama celé rodině. Máte velkou škálu možností, najdete asi i několik výhod, ale také četné nevýhody. Dle mého názoru zejména pro dítě, pominu-li vlastní zešílení během prvního písmene, nedotaženého na linku.
Tento vzdělávací přístup vychází z přesvědčení, že rodiče mohou zajistit individuální a potenciálně efektivnější výukové prostředí. Jeho zastánci jsou často rodiny, které hledají individuální učební plán, rodiny, které mají obavy o bezpečnost ve škole, anebo má jejich dítě zdravotní problémy či omezení, případně rodiny, které často cestují (pak se jedná o tzv. worldschooling).
V roce 2018 se této formě vzdělávání věnovalo v ČR přes 2500 dětí, v roce 2022 už téměř 6000 dětí.
Pro mě osobně je představa, že se náš domov každý den promění v učebnu, snídani nahradí lekce zlomků a výprava na zahradu supluje výuku přírodních věd, nepředstavitelná. A to naprosto. Stejně jako tato alternativa vzdělávání. I když je přizpůsobena osobitému stylu učení každého dítěte, pro rodiče i děti je osvobozující i skličující zároveň.
Domácímu vzdělávání se věnuje Anne Crosmann, která na toto téma napsala čtyři bestsellery, a své čtyři děti doma sama učila. Anne už léta pozoruje, jak se mnoho rodičů v komunitě domácího vzdělávání potýká s počáteční fází učení, která může trvat pět až osm let (!!!). Toto období je často poznamenáno frustrací, vyčerpáním a neefektivitou – rodiny se snaží vytvořit funkční vzdělávací rámec, který se neustále zdokonaluje prostřednictvím zdlouhavého procesu pokusů a omylů.
Proces navíc obvykle zahrnuje a vyžaduje účast na mnoha seminářích a workshopech, četbu řady knih, konzultace různých blogů a článků a hledání rad u zkušených domácích učitelů. A také tvorbu programu „doma“ i venku během dne pro vaše dítě.
Jak jsme na tom u nás?
Popularita domácího vzdělávání, známého u nás od dob Marie Terezie, v posledních letech i v české kotlině poměrně výrazně roste. Zatímco komunistická éra prosazovala striktní docházku do škol, od roku 2005 se objem rodin vzdělávajících své potomky mimo školní lavice neustále zvyšuje, k čemuž přispěla i pandemie. V roce 2018 se této formě vzdělávání věnovalo přes 2500 dětí, jejichž rodiče vyzdvihovali individualizovaný přístup a možnost lepšího rozvoje talentu svých dětí. V roce 2022 to už bylo téměř 6000 dětí.
V tuto chvíli už tedy u nás máme zhruba 6000 „homeškoláčků“, čísla za rok 2023 ještě nebyla zveřejněna.
Rodiče, kteří se pro homeschooling rozhodnou, jsou povinni informovat o tom „svou“ školu a zajistit, aby vzdělávání splňovalo kritéria, stanovená školským zákonem. Úspěšnost domácího vzdělávání je pravidelně ověřována prostřednictvím pololetních přezkoušení formou testů, ústní zkoušky či prezentací portfolia dítěte. Což znamená, že do školy musí dítě jen dvakrát ročně – a někdy ani to ne.
Co domácí vzdělávání znamená pro dítě a rodiče
Mnozí kritici homeschoolingu poukazují na možné riziko sociální izolace dětí a nezískání dovedností týmové práce. Přesto mnozí rodiče a odborníci vyzdvihují samostatnost a odolnost vůči negativním skupinovým tlakům, které domácí vzdělávání podporuje.
Pro dítě může domácí vzdělávání znamenat učební plán, přizpůsobený jeho vlastnímu tempu a zájmům, který jim umožní hlouběji proniknout do témat, která je zajímají. Nabízí flexibilitu, díky níž lze prozkoumat učení nad rámec učebnic a zahrnout do něj každodenní praktické zkušenosti. Znamená to však také, že mohou přijít o tradiční školní zvyklosti, především o sociální vazby, o rušné jídelny, přestávkové rozhovory na chodbách a kamarádství při týmových sportech.
Pro rodiče je domácí vzdělávání o něco méně hrou na učitele. Ideálně se stávají hlavními žáky spolu se svými dětmi. Protože, upřímně, sami nevíme všechno a spoustu věcí se musíme naučit, než budeme vystupovat před dítětem jako ten, kdo mu má vše vysvětlit. Homeschooling vyžaduje v první řadě obrovskou časovou investici, ale také investici do prostředků a trpělivosti.
„Blanka měla těžkou reakci na rutinní vakcínu. Báli jsme se, co jiného by ještě přišlo, a tak jsme se rozhodli vzít její vzdělávání do vlastních rukou. Jedině tak umíme zajistit, aby prostředí pro Blaniččino učení bylo stejně kontrolované a bezpečné jako její strava a zdravotní postupy.“
„Pro mě je učení mého vlastního dítěte v první řadě proměna z rodiče v učitele, mentora a trenéra. Musím se všechno snažit skloubit. Nejhorší je dceru motivovat,“ říká pro Flowee Lenka, která se vydala s dcerou na dlouhou cestu po Evropě, takže vzdělávání je na ní. „Snažím se, seč můžu, udržet loď v rovnováze, sladit vzdělávací povinnosti se svobodou, kterou domácí vzdělávání umožňuje, a v našem případě i s cestováním. Chceme něco vidět, i když nespěcháme. Máme celý rok. Takže jsem máma, učitelka, trenérka, kámoška, řidička, kuchařka, školnice… Je to těžký. Ale nejtěžší je dceru přimět k tomu vůbec sednout!“
Tři příběhy rodin, které se učí doma
Existují rodiny, které si z domácího vzdělávání udělaly celosvětové dobrodružství (již zmíněný worldschooling). Rodiče nebyli spokojeni se strnulostí tradičního vzdělávání a toužili své děti seznámit s kulturami celého světa, a tak prodali svůj dům, sbalili si učební pomůcky a proměnili svůj život v mobilní učebnu. Vzdělávání jejich dětí je tak jakousi mozaikou zážitků od muzeí v Paříži po chrámy v Thajsku a dokazuje, že učení nepotřebuje čtyři stěny.
Druhým příkladem jsou pak rodiny, kde má dítě těžkou potravinovou alergii, nějakou fobii anebo jiný zdravotní problém. „Blanka měla těžkou reakci na rutinní vakcínu. Báli jsme se, co jiného by ještě přišlo, a tak jsme se rozhodli vzít její vzdělávání do vlastních rukou. Jedině tak umíme zajistit, aby prostředí pro Blaniččino učení bylo stejně kontrolované a bezpečné jako její strava a zdravotní postupy,“ říká Blanka Perkousová, která už tři roky učí svou 11letou dceru doma.
A třetím příkladem jsou pak rodiny, které se doma učí z touhy vnést jakousi filozofii a kritické myšlení do vzdělávání svých dětí. Jsou nejčastěji zklamáni tím, co vnímali jako přílišné zaměření na testy ve veřejném školství. Věnují pak se svými dětmi čas diskusím o všem možném, od Platóna až po správnou výživu, protože věří, že dítě vzdělané v myšlení bude lépe zvládat životní výzvy.
Rozhodně životní styl
A teď se vraťme o pár odstavců výše. Domácí vzdělávání není jen volba nebo spíše zavrhnutí „školní“ docházky, je to plnohodnotná změna životního stylu. „Domácí učení ovlivňuje denní rozvrh, rodinnou dynamiku, a dokonce i společenský život.
I já jsem se šestiletým synem tuto variantu diskutovala – a to půjde do školy až v září. Říkal, že to klidně zkusí, ale že nejdřív chce poznat kamarády ve škole.
Často to znamená, že rodiče jsou ve službě 24 hodin denně, což může být sice obohacující, ale i nesmírně vyčerpávající,“ říká pro Flowee Marta Medková, dětská výchovná poradkyně. „Nemyslím si, že by nebylo rodiče, který by nelitoval, že se k domácímu vzdělávání upsal. Dítě navíc přichází o mnohé radosti školní docházky. Domácí vzdělávání chápu v případě jazykové bariéry dítěte, nemoci. Někdy se tak řeší i docházka u rodičů, kteří nechtějí nechat své děti očkovat, bohužel. Dle mého názoru je to ale jednoznačně životní styl.“
Je to na vás a vašem dítěti
I když domácí vzdělávání umožňuje vzdělávací zkušenosti přímo na míru vašemu dítku, vyvolává otázky ohledně sociálního rozvoje dětí, které mohou postrádat společné aspekty tradiční školní výuky.
I já jsem s šestiletým synem tuto variantu diskutovala – a to půjde do školy až v září. Říkal, že to klidně zkusí, ale že nejdřív chce poznat kamarády ve škole. Zašla jsem si i za paní ředitelkou školy, kam půjde, abych ji seznámila s tím, že hodně a často cestujeme, i na delší čas. Myslela jsem si, že reakce bude vyhýbavá, ale spletla jsem se. Paní ředitelka mě ujistila, že pro ně to není problém, že mají takových dětí stále více. Ale zároveň mi řekla, že si musím být vědoma toho, že náročné to bude zejména pro mě. A to jsem učitelka (pozor, na to, abyste mohli své dítě doma učit, musíte mít alespoň maturitu u prvního stupně, u druhého už vysokou školu – stačí bakalář), i když neučící, mimo jiné i proto, že má trpělivost rozhodně není bezmezná, a v případě mého syna ještě méně…
Takže ano, pokud vás a vaše dítě homeschooling oslovuje, obrňte se trpělivostí, sami si vytvořte učební plán v souladu se školními osnovami, doučte se, co je potřeba, a zkuste to. A zarezervujte si termín v pedagogicko-psychologické poradně, protože tam se čeká i půl roku. Povíme si za rok!
Naše školství je tomu otevřeno.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
