S Franzem Kafkou jsem se poprvé seznámil na místě tomu nejméně přizpůsobeném, a to v hodinách občanské nauky, snad nejslizčího předmětu naší tehdejší střední školy. Mluvím o začátku osmdesátých let, jejichž tesilově umakartová atmosféra nebyla příznivá lidem zvídavým a přemýšlivým.
Leč stalo se cosi podivného a my dostali profesora dosti zvláštního. Asi znaje přísloví, že pod svícnem je největší tma, nás v nejtupějším předmětu seznamoval s lidmi a skutečnostmi, o kterých jiní mlčeli. A tak nám poprvé vyprávěl Kafkovu povídku Proměna.
Kafka je pro mě velmi realistický a otevřený básník. Jen se pohybuje tam, kam se jiní bojí vstoupit.
Byl jsem nadšen, protože to byl svět, kterému jsem rozuměl. S tím včelínem zmatků a nejistot, který jsem nosil v hlavě, jsem usínal každý den s představou, že jsem někdo jiný a někde jinde. Proměna mě samotného byla v mé fantazii naprosto reálná součást běžného dne. Jen mi nedošlo, když jsem si tak vnitřně básnil, že ta proměna může být i nepříjemná.
Odvrácená strana mysli
Moje fantazie mě dosud odváděla do příjemnějších realit (tehdy jsme neznali slovo virtuální) a mě samotného proměňovala vždy v osoby skvělé, až úžasné. Kafkova varianta, jak ležím jako brouk na zádech a nemohu se otočit, přivedla tedy do mé dosud líbezné fantazie její odvrácenou stránku. A už v ní zůstala.
Marně jsem pak v domácí i jiných knihovnách po autorovi pátral. Naštěstí se pro jednou svět otočil za pár let k lepšímu a Kafka se vrátil do svého města, ze kterého samozřejmě nikdy nezmizel, ale vy víte, jak to myslím. A já zíral, kterak i spisovatelova tvář může prodávat trička a hrníčky, pokud z ní vytvoříte brand, že. To jsem již ale pracoval v reklamě, tudíž jsem to vnímal jako poučení a inspiraci.
Brána do imaginárních světů
Dvacáté století si do Kafky a jiných signalistů zla promítalo svoje problémy. Vnímavým lidem zůstal spisovatel, který vám při procházkách deštivými uličkami podzimní Prahy, které jindy připomínají zábavný park, dovolí uvolnit fantazii a vstoupit do míst, o kterých nevíte, že existují. A nemyslím tím nějaký konkrétní systém moci či skutečný prostor, ale váš vnitřní svět.
Nenabízí vám snové kontinenty s tajemnými bytostmi, kouzelníky a trpaslíky. Jen vaši představivost, touhy, strachy a třinácté komnaty. Kafka je pro mě velmi realistický a otevřený básník. Jen se pohybuje tam, kam se jiní bojí vstoupit. Patří k velkým mágům Prahy, kteří z ní udělali vstupní bránu do světů, jež nepochybně existují. A není důležité, že jen v naší imaginaci. Bez ní bychom byli jen brouci ležící na zádech bez možnosti s tím cokoliv dělat.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
