Bytová situace nejen v naší zemi, ale obecně v Evropě příliš mladým lidem nepřeje. Dosáhnout na vlastní bydlení je velmi obtížné, téměř nemožné a dovolit si ho mohou jen ti movití, z rodin, kde se majetek a nemovitosti dědí z generace na generaci. Anebo ti zajištění, kterým nedělá problém platit hypotéku.
Možná proto se stěhování z Prahy na venkov může zdát jako logické řešení pro snížení nákladů na bydlení. Jenže ona ani tato realita pak často není tak růžová, jak se zdálo.
„Bydleli jsme s manželem Markem a našimi dvěma dětmi v panelákovém bytě v Praze. Vysnila jsem si domeček se zahrádkou, kde si budu pěstovat vlastní plodiny, budu se tomu věnovat časem i naplno a k tomu si budu přivydělávat psaním. Marek souhlasil a před pěti lety jsme udělali velký přesun do vesnice asi 60 km od Prahy. Jenže všechno bylo jinak,“ svěřila se Flowee paní Soňa Wilmová (36 let), která na vesnici sice žije, ale všechno vypadá trochu jinak.
Venkov: Levnější a bezpečnější?
Vysoké náklady na bydlení v Praze nutí mnoho zejména mladších rodin hledat alternativy. Jednou z nich je stěhování na venkov, kde by měly být náklady nižší. A kromě toho mladí rodiče považují venov i za bezpečnější místo pro výchovu jejich dětí.
Teorie však mnohdy neodpovídá skutečnosti. Na venkově jsou omezené možnosti kultury, vzdělávání i dalšího vyžití, za prací se ale musí dojíždět, takže se náklady zase zvedají, a ani možnosti pracovního uplatnění nejsou takové jako ve městě. Ideální je tato varianta možná pro digitální nomády nebo lidi pracující výlučně z domova.
Reklama
„Současný trend, kdy ženy přivádí na svět své první dítě ve třiceti letech i později, vede mimo jiné i k tomu, že ženy začínají na rodičovské dovolené spíše uvažovat o vlastním domečku se zahradou. O deset let dříve by je to přitom ani nenapadlo. Často si také s partnerem vezmou hypotéku na domek na vesnici s představou, že to bude idyla, říká finanční poradce David Kučera.
Realita je drsnější a zemitější
Soňa si sice vysnila svůj ideální „zelený“ domov v domku s plaňkovým plotem, zeleným trávníkem, spokojenou rodinou a nejméně jedním psem a kočkou. „Samozřejmě to není tak, že bychom museli orat pole. Ale jako Pražáky nás tu moc nepřijali, k tomu jsme museli dům opravit a vlastně pořád ho musíme opravovat. Je to nekonečný příběh. Jasně, chtěla jsem ,dům s duší‘. Manžel tu nemá práci a dojíždí stejně denně do Prahy. Já jsem začala nakonec z nouze učit v lesní školce. Hlavní důvod byl ten, že tak ušetříme, protože aspoň za děti jsme nemuseli platit školkovné. Jenže děti jsou už obě ve škole a chtějí se bavit. Možnosti jsou omezené. Takže dvakrát týdně jezdíme za kroužky do Prahy, protože děti mají speciální zájmy. Neušetříme vůbec nic. Naopak. Idyla vlastního hospodářství se také rozplynula, není na to absolutně čas a mně se vlastně stýská po pohodlném bydlení v pražském bytě.“
Bydlení ve městě láká, ale je často nedostupné
Život ve městě má své nezpochybnitelné výhody. Blízkost k rozmanitým pracovním příležitostem, kvalitní školy, široká nabídka kulturních a sportovních aktivit a snadný přístup k lékařské péči. To vše činí městský život pro mnoho lidí atraktivním. Navíc je zde i anonymita, která nám dává pocit bezpečí. Jiného než na venkově, ale stejně důležitého. My ve městech navíc máme i pocit, že je zde vše, co potřebujeme, doslova na dosah ruky.
Praha však patří mezi nejdražší města v Evropě, pokud jde o náklady na bydlení, a ani další atraktivní velká města už nejsou o moc levnější. Pronájmy bytů i ceny nemovitostí rostou a mnoho rodin se ocitá v situaci, kdy si nemohou dovolit platit vysoké nájmy nebo hypotéky. Tlak na rodinné rozpočty je enormní a nutí lidi hledat levnější alternativy.
Náklady na dojíždění, omezený přístup ke službám a vyšší ceny některých základních potřeb mohou rychle vyrovnat úspory z nižších nájmů nebo cen nemovitostí. Navíc izolace a menší sociální kontakty mohou být pro někoho velkým problémem.
Tyto alternativy naopak vyšly paní Radce Malákové (37 let). Také odešla z Prahy, a to dokonce jako matka samoživitelka. Pracuje převážně z domova, takže venkov je pro ni skutečně lepší alternativou. Má jen jedno dítě, to spokojeně chodí do školy v jihočeské vesnici a Radka pracuje doma. Vydělá stejně jako v Praze a náklady na bydlení jsou nižší, takže ušetří. „Já si opravdu nestěžuji. Z Prahy jsem sice nechtěla, ale náklady pro mě byly neúnosné. Je mi jedno, odkud pracuji. Takže za cenu dvoupokojového bytu v Praze jsem si pronajala pěkný domeček se zahrádkou v krásném prostředí, kde mám já i moje dcera vše, co potřebujeme. Jsme tu naprosto spokojené. Kdybych nebyla sama, myslím, kdybych měla partnera, asi bych ale chtěla zpátky do města. Uvidíme, jak se všechno vyvine,“ říká Radka pro Flowee. „Realita je taková, že náklady na bydlení byly v Praze tak vysoké, že jsme byly s dcerou na hranici životního minima. I když mám lepší práci, nájem a další výdaje mě tlačily do kouta. A ona i péče o dítě v Praze je náročnější, protože městský život má své neustálé vlastní náklady, které se rychle sčítají.“
Venkov už dávno není o běhání naboso po rozkvetlé louce
Očekávání, která mají lidé od života na venkově, jsou často romantizována. Mnoho lidí si představuje nižší náklady na bydlení, větší klid, čistší prostředí a bezpečnější prostor pro děti. Myšlenka na zahradu, prostor a blízkost k přírodě láká ty, kteří jsou unaveni městským shonem. Pokud se jim povede skutečně odjet, jistěže jsou tací, kteří jsou spokojeni. Ale jsou to většinou opět zajištění lidé, kteří by asi v pohodě zvládli život i ve městě. U těch, kteří nemají našetřeno nebo nevydělávají dost, je pak realita často deziluzí.
Realita života na venkově může být překvapivá, protože náklady na dojíždění, omezený přístup ke službám a vyšší ceny některých základních potřeb mohou rychle vyrovnat úspory z nižších nájmů nebo cen nemovitostí. Navíc izolace a menší sociální kontakty mohou být pro někoho velkým problémem.
Kompromis?
Jistě vás napadá kompromis. Bydlení mimo Prahu, ale v dosažitelné vzdálenosti. Možná to zní jednoduše, jenže i lokality, které jsou snadno dostupné k dojíždění, jsou už pomalu také cenově srovnatelné s Prahou.
Obytná zástavba na periferii Plzně.
Paní Hanka Kománková (45) žila s manželem a dětmi také v Praze, ale vysoké náklady na bydlení je přinutily přemýšlet o stěhování. Rozhodli se pro malou obec, vzdálenou hodinu od hlavního města. Měli to štěstí, že si mohli dovolit ještě výhodnou hypotéku. „Myslela jsem, že ušetříme na nájmu, a budeme mít více prostoru pro děti,“ říká Hana. „Ale brzo jsme zjistili, že náklady na dojíždění do Prahy a vyšší ceny potravin a služeb v místním obchodě náš rozpočet opět zatěžují. Navíc všechno nestojí jen peníze, ale i strašně moc času. Zvládáme to, máme vlastní bydlení, ale platíme hypotéku a ještě dlouho budeme. Myslím, že v dnešní době si člověk nevybere.“ I paní Hana si uvědomila, že její děti musí dojíždět do školy a ona do práce, což přináší další výdaje a hlavně časovou náročnost.
Co říká výzkum
Výzkum z roku 2022 říká, že kdyby si Češi mohli vybrat, s velikým předstihem u nich vítězí bydlení v domě oproti bytu. Dále skoro polovina, 46 % lidí, preferuje bydlení na vesnici, 42 % je spokojenější ve městě. Data vyplynula z reprezentativního průzkumu NMS Market Research pro Raiffeisen stavební spořitelnu.
Stejný výzkum rovněž došel k závěru, že Češi se obecně neradi stěhují a většina lidí má tendence zůstat na stejném místě, kde bydlí. Pokud by přece jen muselo dojít ke stěhování, lidé dávají přednost jihu republiky před severem. „Obecně se v Česku těší zhruba stejné oblibě vesnice i město, kdy lidé chtějí využít výhod města a vesnice zároveň — pokud chtějí žít ve městě, tak na okraji, a pokud chtějí žít v menší obci, tak blízko za městem. Zbytek obyvatel by si život představoval na předměstí nebo v příměstské oblasti. Bydlení mimo město také častěji preferují lidé se základním vzděláním a ženy. Nejoblíbenější variantou života na vesnici je však pořád relativní blízkost většího města, to je klíčové pro 30 % Čechů,“ říká Tereza Kaiseršotová, mluvčí Raiffeisenbank.
Dvakrát měř
Až tedy budete s rodinou zvažovat, kde zakotvíte, myslete opravdu na všechno a na rozhodnutí si dejte čas. Ono sousedova tráva se zdá vždycky zelenější, ale realita je pak překvapivá. Často si neuvědomíme, že náklady na dojíždění, omezené možnosti zaměstnání a vyšší ceny některých služeb a zboží mohou vykompenzovat úspory na nájemném. Každý krok by měl být pečlivě promyšlený a ideální řešení nemusí vždy znamenat změnu místa bydliště. Důležité je zvážit všechny aspekty a především hledat rovnováhu mezi náklady a kvalitou života.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
