V České republice počet dětí s obezitou v posledních letech raketově stoupá. Pití sladkých nápojů, neustálý přísun sladkostí a chipsů, nevhodné stravovací návyky a nedostatek pohybu – to vše vede k tomu, že děti mají mnohem vyšší hmotnost, než by na svůj věk měly mít. Rodiče si ve velké míře nechtějí přiznat, že je to problém nejen dítěte samotného, ale celé rodiny – respektive, že zásadní podíl viny na situaci nesou právě oni.
MUDr. Jan Boženský je absolventem LF UK v Hradci Králové. Od roku 2000 pracuje na pozici primáře dětského oddělení Nemocnice Ostrava-Vítkovice. Je členem České obezitologické společnosti ČLS JEP a od roku 2018 je předsedou Sekce pediatrické obezitologie této společnosti. Více než 20 let vede dětskou obezitologickou ambulanci v Ostravě, klinicky se specializuje v oborech dětské obezitologie a výživy, sonografie a intenzivní medicíny. Aktivně přednáší, publikuje a ve spolupráci s LF v Ostravě se podílí na výzkumných projektech, týkajících se dětské výživy a obezity.
Pane doktore, jaký je rozdíl mezi nadváhou a obezitou nejen u dětí?
Rozdíl je v množství tukové tkáně. Jakmile se u dětí dostáváme na určitou tělesnou hmotnost, hodnotíme, zda se jedná o nadváhu nebo obezitu. U dospělých používáme body mass index (BMI), kdy BMI nad 25 do 30 hodnotíme jako nadváhu a nad 30 BMI jako obezitu. U dětí používáme tzv. percentilové grafy, což je poměr nejenom hmotnosti a výšky, ale také zařazení výsledku do jejich věkové kategorie. Takže je to rozdíl, řekněme, matematický. To znamená zjednodušeně, že jde o výpočet poměru tělesné hmotnosti a výšky u dětí, zařazený do odpovídající věkové kategorie.
Ovlivňují kila navíc u dětí sami rodiče, kteří jim třeba jdou příkladem v tom, že nedodržují příliš zdravý životní styl?
Trochu zjednodušeně říkáme, že za obezitu dětí mohou rodiče. Změna životního stylu, tedy jídelní návyky a pohybové zvyklosti, vede k nárůstu tělesné hmotnosti u dětí, ale ne vždy je to spojeno s obezitou či nadváhou rodičů. Samozřejmě, pokud se budeme stravovat nevhodně, může být obézní jak dítě, tak i rodič. Když tedy hovoříme o tom, kdo může za obezitu dětí, většinou je to benevolence a změna životního stylu celé rodiny. To však neznamená, že musí být automaticky obézní i rodič.
V čem vnímáte největší problém? Jde hlavně o špatné stravovací návyky, nebo i nedostatek pohybu?
Je to kombinace obojího. Konzumace velkého množství energeticky bohatých potravin, kam řadíme různé polotovary, sladké nápoje a energetické nápoje, je dnes velkým problémem, zvláště u dětí. A samozřejmě také nedostatek pohybu. Děti tráví hodně času u telefonů, tabletů a na sociálních sítích, což vede k poruchám spánku. Abych to tedy shrnul, jedná se o tři základní faktory, které mají velký vliv na hmotnost dítěte – jídelní zvyklosti, dostatek pohybu a kvalitní spánek.
Reklama
Co se spánku týče, jedná se hlavně o starší děti, které ponocují a spí příliš krátce. Při nedostatku spánku se pak projevuje změna produkce stresových hormonů. Takové děti kromě toho, že jsou unavené, mají větší tendenci k ukládání tuků.
Jak by se podle vás měly stravovat děti do patnácti let? Je velmi těžké udržet je pouze na zdravých potravinách. Na druhou stranu nějaké ty základní návyky jsou asi důležité.
Velmi rád bych zdůraznil, že neexistuje jednoznačné dělení mezi zdravými a nezdravými potravinami. Takové jablíčko je zdravé, ale šest jablíček za den už zdravé není. To znamená, že bychom se měli vyhýbat potravinám, jako jsou polotovary, slazené a energetické nápoje, chipsy a fastfoodový styl stravování. Není to vždy jen o zdravých a nezdravých potravinách, ale o tom, jak je kombinujeme a kdy je konzumujeme.
Základem je snídaně a pravidelná frekvence stravování. Samozřejmě by ve stravě neměla chybět zelenina v hojné míře. To jsou tři základní věci, které by ve stravě neměly chybět. Jak jsem říkal, měli bychom se vyhýbat chipsům, různým sladkým i slaným pochutinám, uzeninám s vysokým obsahem energie a soli a dalším nevhodným potravinám. Neznamená to, že je musíme eliminovat stoprocentně, ale měli bychom myslet na to, že si takovou potravinu můžeme dát jednou za čas, ale neměla by být součástí našeho každodenního jídelníčku.
Kolik by mělo mít dítě pohybu denně – dejme tomu děti předškolního věku a školáci?
Doporučujeme 60 až 90 minut pohybu denně. To znamená, že děti by se měly hodinku až hodinku a půl spontánně pohybovat. Neznamená to, že musí cvičit nebo běhat, ale mělo by to být přibližně 90 minut denně, když to zjednodušíme. Existují přesné tabulky podle věku dítěte, ale myslím si, že není nutné to přesně stopovat. Děti by se měly spontánně pohybovat, přičemž můžeme sledovat jejich krokovou aktivitu.
Pokud tento nepříznivý trend bude pokračovat, očekáváme, že během několika desítek let budeme mít mnoho stovek dětí s cukrovkou, která je typická pro dospělé – tedy diabetes druhého typu.
Jednoduché doporučení je, že dítě by mělo denně spontánně absolvovat 7 až 10 tisíc kroků, a k tomu případně další sportovní aktivity. U malých dětí mohou pohybovou aktivitu více ovlivnit rodiče – pravidelné procházky a běhání po hřišti by měly být každodenní rutinou.
Je podle vás důležité dávat děti na nějaké pohybové kroužky?
Je to určitě vhodné. Pokud jsou rodiče pohybově aktivní, není nezbytné, aby dítě třikrát týdně mělo nějaký pohybový kroužek. Na druhou stranu kroužky nejsou pouze o pohybu, ale také o tom, že se děti naučí něčemu novému. Pohybové kroužky poskytují možnost edukace – děti se naučí, jak se správně pohybovat, budou v kolektivu a to je pro jejich zdravý vývoj velmi důležité.
Jedním z problémů, které přinesl pobyt na sociálních sítích během pandemie covidu, je, že děti se přestaly osobně stýkat a nyní často preferují neosobní komunikaci. Pohybový kroužek není jen otázkou pohybu, ale také formou socializace, tedy navazování kontaktů a budování sociálních dovedností.
Pokud si rodič uvědomí, že má dítě nadváhu nebo obezitu – jak by měl postupovat dál?
V první řadě by se rodiče měli zamyslet nad tím, kde se stala chyba. Dnes je na webu dostatek dobrých informací a existují mnohé organizace, například STOB, které mohou rodičům pomoci najít způsob, jak zamezit dalšímu nárůstu tělesné hmotnosti. Je důležité dělat pro to cokoliv a nemyslet si, že problém sám odezní. Zásadním problémem je, že velká část rodičů si myslí, že děti z nadváhy a obezity vyrostou, což není pravda.
Je třeba myslet na to včas a ideálně zachytit nárůst tělesné hmotnosti už v období nadváhy. Když má dítě pár kilo navíc, nečekat, až bude mít navíc třeba padesát kilo.
Je pravda, že obezita je nemoc, kterou je potřeba léčit?
Obezita je závažná nemoc, kterou je jednoznačně potřeba léčit. Následky, ať už v dětském věku nebo v dospělosti, mohou být vážné. Menší děti, které mají nadváhu nebo jsou obézní, jsou častěji vystaveny šikaně, která se může projevit už ve školce a později i ve škole. Na jejich psychiku to má závažný vliv. Tyto děti jsou kontinuálně ve stresu, u některých se mohou objevit poruchy učení, často jsou vyčleněny z kolektivu a žijí ve svém světě, což problém obezity často prohlubuje.
Objevují se první problémy s pohybovým aparátem. Když dítě má 50, 60 nebo 70 kg navíc, extrémně zatěžuje svůj pohybový aparát. Časté jsou poruchy držení těla a další ortopedické komplikace.
Jaké další zdravotní obtíže s sebou obezita u dětí nese zejména do budoucna?
Dnes často vídáme relativně malé děti, které mají vyjádřený takzvaný metabolický syndrom. Tento syndrom je soubor závažných příznaků, při kterém se zjednodušeně mění charakter průběhu jednotlivých metabolických procesů v těle. Objevuje se riziko vzniku cukrovky druhého typu. Pokud tento nepříznivý trend bude pokračovat, očekáváme, že během několika desítek let budeme mít mnoho stovek dětí s cukrovkou, která je typická pro dospělé – tedy diabetes druhého typu.
A to nemluvím o problémech do budoucna. Pokud budou děti obézní i během dospívání a v dospělosti, hrozí riziko vzniku dalších závažných onemocnění – hypertenze, kardiovaskulární onemocnění a také některé typy onkologických onemocnění.
Měly by obézní děti navštěvovat také psychologa?
Určitě ano, pokud se rodičům podaří nějakého sehnat. My bychom si velmi přáli, aby všechny děti s obezitou měly možnost být v péči psychologa. Víme, že obezita není vždy jen o přejídání a nedostatku pohybu, ale že se mohou objevit i další psychické potíže, ať už předtím než dítě obézní, nebo poté.
Nemusíme dětem dávat jen saláty nebo samotná rajčata, okurky a papriky. Dostačující jsou také zeleninové polévky, které mají děti často rády, případně zeleninové omáčky.
Dostupnost psychologické péče je v současné době velmi problematická, takže je to spíše naše velké přání.
Kolik jídel denně by mělo dítě dostat?
Ideální počet porcí za den je pět – tedy snídaně, svačina, oběd, svačina a večeře. Snídaně může být sladká. Vhodné jsou potraviny s obsahem určitého množství sacharidů. Naopak večeře by už neměla obsahovat sacharidy v takové míře jako snídaně. Dále je potřeba myslet na to, že když hovoříme o zelenině, jedná se především o určitý objem. Dospělý člověk by měl denně zkonzumovat alespoň 400 gramů zeleniny. Podle toho se dá přepočítat množství na dětský věk. Bohužel v České republice máme podle dat více než polovinu populace, která nejí ani jednu porci zeleniny denně.
Jenže většina rodičů často „bojuje“ s tím, že děti zeleninu odmítají. Co s tím?
Nemusíme dětem dávat jen saláty nebo samotná rajčata, okurky a papriky. Dostačující jsou také zeleninové polévky, které mají děti často rády, případně zeleninové omáčky. Ale jak často říkám, pokud budou rodiče pravidelně konzumovat zeleninu i v čerstvé formě a nabízet ji dětem odmalička, většinou si na to zvyknou a budou ji považovat za běžnou součást stravy. Oblíbená je například sladká paprika, mrkev nebo okurka.
Jak je to se sladkostmi? Je lepší je úplně zakázat, nebo nastavit nějaké hranice?
Je to spíše otázka rozložení jednotlivých porcí a frekvence podávání sladkostí. Například během dopoledne nemám nic proti tomu, aby si dítě vzalo nějakou sladkost. Ale odpoledne a večer by sladkosti v jídelníčku neměly být pravidelné. Určitě bychom měli zcela omezit příjem sladkostí ve večerních hodinách. Je také potřeba rozlišovat, o jaké sladkosti se jedná. Když dítěti nabídneme kousek kvalitní čokolády s vysokým obsahem kakaa, je to určitě lepší než klasická čokoláda nebo lentilky. Bohužel kvalita se často odráží i v ceně výrobku. Čokoládová tyčinka, která stojí například 10 korun, bude pravděpodobně obsahovat ingredience, které nejsou zdravé. A to je dneska velký problém, protože se u nás objevuje velké množství relativně nezdravých, ale levných potravin.
To ale neznamená, že se nedá ušetřit jinak. Například, když děti pravidelně pijí slazené minerálky a vypijí denně jednu láhev, náklady na rok se mohou vyšplhat minimálně na pět až šest tisíc korun. Pokud ale budou pít jen čistou a zdravou vodu, rodina ušetří více než pět tisíc korun, které mohou investovat do kvalitnějších a dražších potravin.
foto: Shutterstock, se svolením Jana Boženského, zdroj: Autorský článek