Parazitárních infekcí přibývá zejména v Maďarsku, v Rumunsku, ale i v sousedním Slovensku. Léčba je velmi náročná a nemocný pes navíc šíří nákazu dál. Jak před touto nemocí psího mazlíčka chránit a na co si dát pozor? Na to jsme se zeptali veterinářky Andrey Štusákové.
Vycestovat s pejskem není bez rizik. V poslední době se šíří vážné onemocnění zvané srdeční dirofilarióza. Co přesně si pod tím lze představit?
Jedná se o parazitární onemocnění, přenášené komáry, které postihuje především psovité šelmy. Přenašečem nepříjemného parazita jsou komáři. Ve chvíli, kdy komár saje krev ze psa, infikuje jej zárodky, které se v průběhu několika měsíců vyvinou uvnitř těla zvířete v dospělé červy. Ti mohou dosahovat délky až 30 cm. Dospělci parazitů následně produkují nové larvy, jež se prostřednictvím komára dostávají do organismu dalších zvířat. Dospělí červi žijí v plicních cévách. Z plicních cév se u pokročilých forem onemocnění mohou dostat až do srdce, což zvíře vážně ohrožuje na životě.
Jaké existují typy této nemoci a jak se mezi sebou liší?
Dirofilaria immitis je původcem tzv. srdeční dirofilariózy. Podobným parazitem může být Dirofilaria repens, která je původcem tzv. podkožní dirofilariózy. Ta je obvykle spojena s minimálními klinickými příznaky – svědivostí, otoky kůže, tvorbou podkožních útvarů a záněty spojivek.
Týká se toto onemocnění pouze psů, nebo i jiných zvířat?
Nejvíce ohrožené jsou psovité šelmy – nejen psi, ale také divoká zvířata jako vlci, šakali a lišky. Parazit uvnitř těla těchto zvířat dokončuje svůj vývojový cyklus, což znamená, že se rozmnoží a prostřednictvím komárů se šíří a infikuje další zvířata.
Související…
Reklama
Komár může podobným způsobem nakazit i kočkovitou šelmu. U koček však nedochází ke kompletnímu dokončení vývojového cyklu. V těle nevznikají nové larvy a nemoc se nešíří dál. I pro kočky však onemocnění může být potenciálně život ohrožující.
Pro člověka to není nijak nebezpečné?
Zahraniční literatura popisuje jen velmi ojedinělé případy, kdy se člověk stal náhodným hostitelem tohoto parazita. Larvy však v těle člověka nedospívají. Rozhodně se lidé nemusí bát, že by se nakazili od svého psa.
Pokud by se člověk nakazil, co je potřeba udělat – jaká je možná léčba?
Tyto případy budou opravdu vzácné. O způsobech léčby je vhodné se poradit se svým ošetřujícím lékařem.
Jaké jsou první příznaky tohoto onemocnění u zvířat, kterých by si páníčci měli všímat?
Prvních několik měsíců nákazu prakticky nelze odhalit. Vývoj larvy v dospělého červa trvá přibližně šest měsíců. Do té doby nemá pes žádné obtíže. Jakmile paraziti dorostou v dospělé červy a začnou se množit, mohou se objevit velmi nespecifické příznaky, jako je kašel, zadýchávání, únava a intolerance zátěže.
Cestování se psy do zahraničí je čím dál rutinnější záležitostí. Do budoucna tedy lze předpokládat, že nemoc se může rozšířit i u nás.
U těžkých forem pak příznaky srdečního či multiorgánového selhání. Přítomnost parazitů dokáže potvrdit krevní test, který detekuje antigen dospělých červů. Tyto testy by měly být běžně dostupné ve většině veterinárních ordinací.
Týká se to především psů, kteří se vrátili ze zahraničí, nebo to lze chytit i u nás?
Zatím nemáme žádné relevantní studie o tom, že by Dirofilaria immitis dokončovala svůj vývojový cyklus na našem území. Všechny záchyty onemocnění, o kterých víme, pochází ze zahraničí. Nicméně například na Slovensku je hned několik lokalit, kde je vysoké riziko nákazy. Vzhledem k současným teplotním změnám a faktu, že cestování se psy do zahraničí je čím dál rutinnější záležitostí, lze do budoucna předpokládat, že nemoc se může rozšířit i u nás.
Jaké jsou možnosti léčby, pokud se u psa toto onemocnění rozvine?
Existuje více způsobů léčby. V případě, že se dospělí jedinci nacházejí v plicních cévách, volí se nejčastěji oficiální protokol dle AHS (American Heartworm Society). Léčba pomocí tohoto protokolu trvá minimálně 365 dní. Hlavní část spočívá ve třech aplikacích látky, která zabíjí dospělé červy. Látka se aplikuje hluboko do bederního svalu, často při plném uspání psa. Po celou dobu léčby je potřeba zachovat striktní klidový režim pacienta kvůli riziku tvorby krevních sraženin v plicních cévách.
Největší riziko nákazy připadá na jihoevropské země. Nemoc se však vyskytuje i u našich blízkých sousedů – na Slovensku, v Maďarsku, v Rumunsku aj.
Léčba má svá potenciální rizika a je finančně velmi nákladná. Proto se u některých pacientů přistupuje k různým alternativním protokolům. V případě, že se dospělí červi nacházejí v srdci, je jedinou možností tyto mechanicky odstranit. To se dělá pomocí tzv. jugulární venotomie, kdy se katetr zavádí skrz jugulární žílu do srdce a parazité se pak manuálně vytahují.
A lze říci, jak to může vycházet přibližně finančně?
Léčba podle oficiálního protokolu u psa o hmotnosti kolem 50 kg vychází na cca 60–80 tisíc korun. Bohužel je to velmi nákladné.
Jak můžeme své mazlíčky před tímto onemocněním chránit? Jaké jsou možnosti?
Při cestování do rizikových oblastí doporučujeme podat psovi preventivně antiparazitika a zároveň jej vybavit účinným repelentem. Antiparazitika podáváme před odjezdem a následně každý měsíc tak, aby ještě měsíc po návratu z rizikové oblasti byl pes chráněn. Zároveň je pak vhodné absolvovat alespoň jednou ročně krevní test, který umí nemoc zachytit ještě dříve, než se objeví klinické příznaky onemocnění.
Ve kterých státech se onemocnění vyskytuje nejčastěji?
Co se týče Evropy, tak největší riziko nákazy stále připadá na jihoevropské země. Nemoc se však vyskytuje i u našich blízkých sousedů – na Slovensku, v Maďarsku, v Rumunsku aj. Celosvětově je pak onemocnění rozšířeno zejména na území Ameriky, v zemích Jižní Afriky a Austrálie.
A kde naopak téměř vůbec?
Parazit potřebuje ke svému vývoji dlouhodobou stabilní teplotu nad 25 °C, takže se mu nedaří v chladnějších severních oblastech.
Může se stát, že pes tuto nákazu nepřežije?
Ano. Fatální může být pro psa samotné onemocnění stejně jako jeho léčba. Ideální proto je chránit psa před tímto parazitem preventivně.
foto: se svolením Andrey Štusákové, zdroj: Autorský článek
