Leháro na kurzu přežití nečekejte. Zima vám do pohody hodí slušné vidle, říká instruktor

Přiznejme si, že jsme poněkud zhýčkaní. Jedním kliknutím nebo zmáčknutím ovladače zapneme topení, nastavíme troubu nebo pračku. Než se z výletu vrátíme domů, máme vyhřátý byt, upečené maso a vyprané prádlo. Stačí ale malá nehoda a my si téměř nevíme rady. Kurzy přežití nás připraví na nepohodlí.

Michal Halík je duší dobrodruh, srdcař a nadšenec. O tom se mohou přesvědčit účastníci jeho kurzů přežití. Rád leze po skalách, střílí, lyžuje, miluje skialpy, kolo, turistiku nebo kajakaření na divoké vodě. Už patnáctým rokem se věnuje kurzům přežití. „Když se nad tím zamýšlím, inklinoval jsem k tomu odjakživa, jako malý jsem mečoval kopřivy, pozoroval brouky, rozdělával ohně, překusoval žížaly a lezl po stromech… možná jste to dělali taky, ale mně to vydrželo až dodnes a světe, drž se, podle doktora jsem psychicky a fyzicky fit. Pokud ale máte podobný životopis, tak nezoufejte, pořád hledáme nové instruktory,“ směje se Michal Halík.

Stává se, že někdo kurz přežití „nepřežije“?

Zatím vždy všichni přežili, ale stává se poměrně často, že kurz někdo nedokončí, což je naprosto v pořádku. Potkávají se tam lidi z odlišného prostředí, mají různé dovednosti, ale také očekávání. Někdy lidé přecení vlastní schopnosti, podcení přípravu, nebo se do kurzu dostanou jen nějakou nešťastnou náhodou. To pak může samozřejmě dopadnout i hodně špatně, ale naše kurzy se snažíme mít co nejbezpečnější a stavíme je tak, aby je dokázal zvládnout skoro každý, kdo se dokáže více či méně kousnout.

Co lidi táhne do nepohodlí?

Poznat sám sebe, vyzkoušet svoje vybavení, možná taky hledají svoji cestu, jak poznat podobně naladěné lidi, naučit se nové dovednosti anebo jen vypnout, vypadnou z běžných starostí a tíhy života, anebo chtějí jen prostě otestovat svojí přítelkyni :D

Občas někdo ´nepřežije,´ příliš vážně se ale nebereme.

Tohle a další věci můžou být určitě motorem, co lidi pohání se kurzu zúčastnit. Vždy se ptám, za jakým účelem se na kurz přihlásili, ale většinou nedostanu konkrétní odpověď.

K čemu nám je v dnešní době kurz přežití?

Každopádně to je něco, co normálně sám nezažijete. Kurzy mají samozřejmě velký přesah – můžete to aplikovat na spoustu věcí. Přizpůsobit se, bojovat, přežít. Změnit, co můžete změnit, připravit se, na co se můžete připravit, a ostatní věci brát tak, jak jsou, a nehroutit se z toho, přijmout, že nemůžete mít všechno pod kontrolou, a někdy prostě spadne h... do větráku a pak to lítá, ale nikdy v tom větráku není věčně :D.

Co všechno se lidé naučí?

Je toho fakt hodně a záleží, o jakém kurzu se bavíme. Když vezmu základní „kurz přežití v přírodě“, tak se naučí dobře se vybavit do přírody, připravit a rozdělat oheň, přenocovat, to znamená najít vhodné místo, vytvořit přístřešek, dobře izolovat. Naučíte se orientovat v prostoru, získat vodu, poznat, zda je čistá, případně ji filtrovat. Důležitá je první pomoc, transport zraněného… Překonáváme překážky, a to jak horizontální, tak vertikální, vyrábíme luky nebo kopí, lovíme, ale také si z dostupných potravin připravujeme jídlo.

Opravdu lovíte zvěř?

Lov je v ČR nelegální, to raději na úvod, aby si někdo nemyslel, že pobíháme po lese jako domorodci a lovíme všechno, co nám zkříží cestu :D. Lov probíhá formou simulace střelbou z luku na terč. Co už ale není simulace, je příprava savce, kde potřebujeme, aby účastníci byli alespoň tak tvrdí jako naše babičky.

Realita ´přípravy savce´ je pro mnohé stejně náročná jako nevábně čpící nohy spolunocležníků.

Samozřejmě vnímáme všechny alternativní směry, proto pokud příprava savce dělá někomu problémy, ať už z náboženského hlediska nebo z jeho přesvědčení, naprosto to respektujeme a umístíme ho do týmu „kopřiváci“, kteří se postarají o tu zelenou složku ve stravě, a pak z toho děláme luxusní „špenát“. Vezměte si, jak jsme efektivní, z jednoho králíka dokážeme nakrmit deset až patnáct osob, které se z toho olizují až za ušima. I Pohlreich by nám dal hvězdu :D

Může tam člověk i se zdravotními problémy?

Může, ale samozřejmě tyhle věci musíme řešit před konáním kurzu, abychom dokázali posoudit, jak moc velký to bude mít vliv na celkový průběh. Je to hodně individuální. Některé věci dokážeme upravit, aniž by to mělo negativní vliv na průběh kurzu, ale takový účastník se prostě bude třeba muset smířit s tím, že všechny aktivity holt dělat nebude.

Zmínil jste vodu. Jak ji v přírodě poznat nebo vyčistit?

V horách je sníh, led, déšť, horské prameny, tam to riziko asi bude minimální. Jinak kromě pachu, chuti a vizuální kontroly včetně vyhodnocení prostředí, kde se zdroj nachází, toho moc neuděláte.

Hodně věcí musíte hodit za hlavu, ne každý to umí. V Rakousku spíte tak, že máte na jedné straně u hlavy nohy jednoho účastníka a na druhé straně druhého, syndrom neklidných nohou tam fakt zažít nechcete :D.

Můžete zkusit UV záření, písek, popel, stříbro, pokud máte, ale nikdo neví, jak moc byla voda znečištěná, a vy můžete jen doufat, že si s tím vaše střevní mikroflóra poradí. Pokud umíte rozdělat oheň, můžete vodu převařit, to by bylo asi nejjistější řešení, pokud nemáte žádnou chemii nebo filtr. Jsou tu samozřejmě další možnosti, ale nemůžu zase všechno prozradit, to by mi pak nikdo nepřišel na kurz :-)

Ještě větší výzva jsou asi kurzy v zimě...

Zima vám do celkové pohody samozřejmě hodí slušné vidle, to je jasné. Pro ženy jde hlavně o přenocování, kdy klesá fyzická a mentální aktivita organizmu, a tělo ztrácí většinu možností, jak vyrábět teplo. Kvalita spánku má zásadní vliv na vaši psychiku a fyzickou zdatnost. Kdo není trénovaný, moc se nevyspí a neodpočine. Ale zase to máme na základním kurzu jenom jednu noc a to se zvládnout dá i u naprostého začátečníka.

Na luxus soukromí a pohodlí rovnou zapomeňte.

Hodně věcí musíte hodit za hlavu, ne každý to umí. V Rakousku spíte tak, že máte na jedné straně u hlavy nohy jednoho účastníka a na druhé straně druhého, syndrom neklidných nohou tam fakt zažít nechcete :D. Pod plachtou 4x4 m spí cca devět osob. Je to trošku jak v ponorce. Každý úkon vám zabere víc času a mnohem víc energie než doma.

Kdo je typický účastník?

Nemáme typického účastníka. Řekl bych, že tam je společný jmenovatel, chuť se něco nového naučit, trávit čas v přírodě a vyzkoušet si nějaký ten diskomfort.

Jak jsme na tom jako národ? Přežili bychom?

Já bych řekl, že výborně, obecně máme dobrou improvizaci, fyzickou zdatnost a houževnatost, ale máme taky problém s reálným odhadem svých možností a s plánováním na tom nejsme moc dobře. Ale mluvím obecně, nechci se někoho dotknout, kdo zrovna všech 5 P má.

Vedete i kurzy pro děti. Tam asi mobily nesmějí, že?

Vedeme i kurzy pro děti, ty ale jsou hodně o nastavení, trendech a přístupu. U dětí je velká diverzita. Obecně kurzy nemáme statické a hodně věcí jsme změnili, někde ještě experimentujeme, co ještě ano, a co už je moc.

Můžete buď celý život zapomínat na peklo masové turistiky, nebo celý život vzpomínat, jak jste se v bouřce drželi za ruce.

U dětí je to ještě náročnější, ale jakékoli vzdělávání u nich vidím jako velmi důležité – zkoušet, osahávat si věci, ale také komunikace s ostatními, a proto se k tomu snažíme přistupovat hodně zodpovědně.

Dokonce děláte i rozlučky se svobodou? Tak to asi není alkoholový dýchánek :-)

Ano, to je pravda. Samozřejmě jde hlavně o nějaké doprovodné sportovní aktivity, ale umíme i super „hambáče“, luxusní kafe a pivo točíme nejlepší, i když ten vrchní bývá fakt divnej :D. Myslím, že dokážeme hodně, protože se nebereme smrtelně vážně...

Dovedete si představit dovolenou v hotelu?

Určitě, ale jsem hodně náročný, minimálně pět hvězd a vyžaduji bublinky, masáže a večer šáníčko do pelíšku :D. Pro mě je spíš důležitější, s kým tam jsem, než kde jsem. Můžete být s někým na Maledivách a může to být peklo, nebo se v bouřce držet za ruce a vzpomínat na to celý život.