Pátek Karla Křivana: Jak si brašnář střelil vlastní branku

Chtěl jsem psát o tom, jak jedno pražské brašnářství poslalo po sítích zoufalou výzvu, že krachuje, a ať ho lidé zachrání tím, že si hned, ale opravdu hned, než bude pozdě, u něj něco koupí. Že tím prý udržíme zlaté české ručičky ve Vršovicích a podobně. Vím, že jsou ve Vršovicích, protože jsem si před rokem řekl, že u nich koupím pásek. Byl dražší, ale je hezký a kvalitní.

Nakonec se ukázalo, že to s tím krachem a pláčem byl spíš marketingový "fígl" a brašnářství jen chtělo podpořit asi slábnoucí prodeje. Cynik ve mně byl přesto potěšen. Alespoň mám pro studenty případovou studii o rozdílu mezi kreativitou a vy... čůraností. A ukázku, kterak zničit za jeden den značku a bohužel i důvěru v pojmy jako "kvalitní", "pomozte nám", "zachraňte domácí výrobu" a podobně. Ale řekl jsem si, že to víc rozvádět nebudu, je třeba být pozitivní v době, kdy lidem na tom druhém vadí cokoliv, co neodpovídá jeho vlastní představě o těch druhých lidech.

Co je to ta olympiáda?

Minule jsem psal o náctiletých studentech, kteří s vlastním nápadem uspěli v mezinárodní soutěži. Ale dnešní příběh o talentových studentech má zase negativní nádech, protože náš olympijský výbor není spokojen s tím, že se slovo olympijský používá, nejen když nastupuje reprezentace kdejakého gaunerského státu, ale také když studentky a studenti soutěží v rozličných vědomostních disciplínách.

Lhát se nemá, buďte velkorysí a nebojte se.

I zde to vydá na případovou studii pro zimní semestr, kterak arogantní píár může rozhodit pověst značky, která by měla být ráda, že je symbolem nejen běhání a přeskakování, ale také inteligence a bystrosti. Což se vzájemně nevylučuje, jak už věděli dávní Řekové, kteří olympiády vymysleli, a my jsme si v nové době ten název od nich jen vypůjčili pro sportovní zápolení, jež původně mělo i určitý jasný myšlenkový základ, ale to by bylo příliš složité pro prodej toho produktu, jak se dnes říká, kdy musíte být jednodušší a srozumitelní, že.

Takže žádná matematika nebo fyzika, nedělejte nám v tom zmatek, řekli si funkcionáři. Leč mezi tím jim asi došlo, že přece jen útočit na chytré mladé lidi není dobrá image, hodili zpátečku a tak je z negativní zprávy plichta.

Brašnář, nebo Panoš?

Ale jak říkám, je třeba dobrých zpráv a naštěstí ke konci psaní tohoto textu přišla. A hodí se k mému minulému pátku, je také o úspěchu mladého člověka. Navíc bych z předešlého odstavce mohl na někoho působit, že podceňuji sportovní aktivity.

Šestnáctiletý fotbalista Jiří Panoš nastoupil za Viktorii Plzeň v základní sestavě zápasu evropského poháru a dal gól. Krásnej gól. Znalec fotbalu a pamětník mnoha velkých mačů Jindřich Šídlo k tomu na X suše poznamenal: Nedvěd. No, ten hoch je na začátku cesty, myslím Panoše, ne Šídla, ale je dobře, že trenér má odvahu mladíka do důležitého zápasu postavit, a je moc dobře, že vstřelená branka byla oběma odvážlivcům odměnou.

Poučení z těchto tří událostí je jednoduché a nijak objevné: Lhát se nemá, buďte velkorysí a nebojte se. Což se lehce řekne u druhých a hůř splní u vlastního konání. Ale komu se včera spokojeněji usínalo? Brašnářovi, nebo Panošovi?