Protidrogový národní koordinátor Jindřich Vobořil končí. Trestat závislé je porušování lidských práv, říká

Jindřich Vobořil byl a je klíčovou osobou české protidrogové politiky a celosvětovým odborníkům učaroval natolik, že začali považovat Českou republiku za vzor. Je zastáncem tzv. „harm reduction“ přístupu k drogám, který vyznávají odborníci po celém světě. Za svou desetiletou kariéru pomohl vytvořit řadu inovativních zákonů, naposledy ten o psychomodulačních látkách. Ne všichni ale byli z Vobořila nadšení.

Na tiskové konferenci, která byla uspořádána čistě kvůli jeho konci ve funkci, mluvil Jindřich Vobořil o drogově závislých bez pohrdání a empaticky. Věří, že si pomoc zaslouží, a to nejen kvůli sobě, ale i proto, že jejich relativní fyzické i psychické zdraví bude mít pozitivní důsledky pro celou společnost. Velká část drogově závislých může podle něj skoro normálně fungovat jak v práci, tak v rodinných vztazích.

Lidé, kteří propadají kvůli „feťákům“ morální panice, to asi nikdy nepřipustí, ale odborníci na adiktologii a sociální vědci už dávno vědí, že válka proti drogám nefunguje. V roce 2023 uvedl komisař OSN pro lidská práva, že „desetiletí represivních strategií nedokázala zabránit rostoucímu počtu a množství vyráběných a konzumovaných látek“, podle Jindřicha Vobořila je trestání uživatelů drog odnětím svobody přímo proti lidským právům. Globální komise drogové politiky to shrnula: „Celosvětová válka proti drogám selhala, což má zničující důsledky pro jednotlivce i společnosti na celém světě.“ Drsný přístup vůči závislým a malým dealerům zkrátka ničemu nepomůže.

Závislostí se těžko vzdáváme

Závislosti v populaci nevymizí nikdy, byť by byly tresty za ně sebestriktnější – maximálně se přesunou k jiné látce. I kdyby nebyly dostupné drogy, lidé si najdou jiný způsob, jak si škodit. Patří sem hazardní hry, rizikové chování spojené s hypersexualitou, závislost na pornografii a samozřejmě závislosti na displejích, což je asi jedno z nejděsivějších rizik pro mladou generaci.

Vobořil na tiskové konferenci zmínil, že začaly vycházet Výroční zprávy o digitálních závislostech. Zjistilo se, že mladí lidé tráví v průměru 4 a půl hodiny denně na mobilu. „Nespí, nejedí, přibývají na váze, nejsou schopní se učit. Zjistili jsme, že závislým probíhají změny v mozku.“

Lidé začali věřit rituálům s halucinogeny. Měli bychom nabídnout legální možnost to zkoušet.

Co se tedy dá dělat? Kromě prevence je důležité zaprvé pečovat o uživatele, aby se jejich život nerozpadl jako domeček z karet, a zadruhé regulovat psychomodulační látky podle zdravého rozumu, ne podle tradice. Mezi drogy se totiž počítá i alkohol, a zrovna mezi ty nejškodlivější. Na svědomí má totiž násobně více úmrtí než heroin, pervitin a marihuana dohromady. Alkohol u nás pije denně 7 až 10 % lidí, nadměrné dávky 12 až 13 %. Alkohol je hlavní nebo jedinou příčinou dvou až tří tisíc úmrtí ročně.

Ale ani Vobořilův přístup k alkoholu neunikl negativní pozornosti – zavedení veřejných politik jako danění alkoholu podle obsahu alkoholu, zdanění tichého vína, zavedení zdravotních varování na alkoholu stejných jako na cigaretách atd., to je pro většinu Čechů nepředstavitelné. Velká pnutí jsou dokonce v tabákovém průmyslu: „Tlačí se na zákaz nikotinových náhrad. Je dokázáno, že alternativy jsou mnohem lepší. U tabáku umře 15 až 20 tisíc ročně, i v aktivním věku,“ dodává.

Jindřich Kuří oko Vobořil

Když někdo jako Jindřich Vobořil přijde s racionálním plánem, podloženým mnoha výzkumy a dobrou praxí v cizích zemích, naráží na spoustu odporu, a to jak od konzumentů, tak od výrobců alkoholu, lobbistů farmaceutických firem nebo i ilegálních dealerů. Na otázku, komu ležel v žaludku nejvíce, odpovídá neurčitě: „Takových skupin bylo opravdu mnoho, v tom hrály roli obchodní zájmy. Pak jsou ale také bohužel lidé, kterým se pomoc závislým příčí obecně.“ Vobořilovi se skončením ve funkci možná trochu uleví, protože tlak, kterému čelil, byl obrovský. Regulace by podle něj ovlivnila tržní uspořádání a zdanění, které by mělo ideálně jít na prevenci, však ukousne soukromému sektoru příjem.

Středověk neskončil...

Na otázku, co Vobořila mrzí, že zůstalo nedokončeno, zmiňuje konopný zákon a s ním novelu trestního zákoníku. „Považuji to za strašně lidsky důležité. Máme jedny z nejvyšších trestů pro pěstitele konopí, kteří končí s rozsudky jako za organizovaný zločin – 5 až 10 let. Ve srovnání s tresty za znásilnění a zneužívání dětí je to absurdní.“

Vobořil zmiňuje kauzu Dušana Dvořáka nebo kauzu manželů, kteří prováděli rituály s ayahuaskou. „Byli to dva hipíci, kteří věřili v nějaké dobro, a dostali 8 let. To byl trest jako ze středověku. Ale nakonec se stal zázrak a Zeman jim udělil milost,“ mírně ironicky chválí bývalého prezidenta. I u halucinogenů věří, že by s nimi měl fungovat regulovaný trh. „Lidé začali věřit rituálům s halucinogeny. Měli bychom nabídnout legální možnost to zkoušet,“ dodává.

A co dál?

I když na pozici národního protidrogového koordinátora končí, zůstává Jindřich Vobořil vládě částečně k dispozici jako expertní poradce. Jaké jsou jeho plány do budoucna? Bude dál ovlivňovat protidrogovou politiku, ale jinak: „Budu se pohybovat v neziskovém sektoru, mým cílem je hlavně snížení expozice mladých lidí.“ Zaměří se na předsedování think-tanku Racionální politiky závislostí, který bude dokonce působit při Evropském parlamentu. Pomocí něj chce Vobořil šířit osvětu, informovat média o nových poznatcích a číslech. „Chceme sbírat tvrdá data a tvořit větší i menší výzkumy. Také budeme podávat návrhy, jak by měla vypadat legislativa.“

Vobořil je mimo jiné předsedou a vrchním ředitelem neziskové organizace Podané ruce, kde působí i jako terapeut. Sám o sobě říká, že žádné závislosti nemá – až na to, že je workoholik.