Pátek Karla Křivana: Proč na sociálních sítích přátele nenajdete

Moji nejlepší přátelé fandí jinému fotbalovému týmu než já. Moji nejlepší přátelé nemají stejnou víru jako já. Moji nejlepší přátelé mají jinou sexuální orientaci než já. Moji nejlepší přátelé poslouchají jinou muziku než já. Moji nejlepší přátelé mají jiný příjem než já. A tak bych mohl pokračovat.

Neplatí to na sto procent a nechci se dotknout těch z přátel, kteří také fandí Slavii nebo neznám stav jejich účtu, protože je mi to úplně jedno. Většinou je to různě nakombinované. Chci říct, že spoustu věcí, které zejména v diskusích na sociálních sítích mnozí vnímají jako důležité a zásadní, nepovažuji za podstatné. Snad s výjimkou té Slávie. Ale nakonec, nikdo nejsme dokonalí, že.

K čemu vlastně jsou?

Sociální sítě měly nabídnout přístup k pestrosti světa, zjednodušit komunikaci s lidmi, se kterými se nemůžete vidět tak často, jak byste si přáli, a umožnit vám rychle a bez prostředníků se orientovat ve spleti informací, které vám dosud dominantní velká media předžvýkávala.

Pro toho, kdo chce přemýšlet a hledat, jsou sociální sítě rájem. Kdo chce urážet a bořit, má nonstop přehršle příležitostí.

Ne že by nic z toho neplatilo. Díky nim mohu sledovat zajímavé lidi a seznamovat se s jejich zálibami či vědomostmi. Znova jsem navázal kontakt s mnohými, kteří zmizeli z mého každodenního života, a poznal jsem pár nových zajímavých osob. Navíc s nimi mohu sdílet svoje zážitky a sledovat reakce na vlastní postřehy či myšlenky.

A informací mám díky sítím víc, než potřebuju a dokážu vstřebat. Jenže zatímco technologie se mění a rozvíjí, lidé zůstávají více méně stejní. Pro toho, kdo chce přemýšlet a hledat, jsou sociální sítě rájem. Kdo chce urážet a bořit, má nonstop přehršle příležitostí. Je to stejné jako v dětství na pískovišti. Někdo bábovičky vyrábí, jiný je rozkopává. S obavami sledujeme, kterých je víc. Zvlášť v demokraciích je to důležité.

Je to "jen" byznys

A protože jsou sociální sítě provozovány za účelem zisku, vytváří takové podmínky, které vyhojují více jim než návštěvníkům. Nový digitální prostor není vesmír stvořený z nám neznámých tajemných důvodů, ale byznys. Na tom není nic špatného. Jen si to často neuvědomujeme. Není to opravdový svět, ale místo, kde máme trávit co nejvíc času, abychom zhlédli co největší množství reklam. Opět nic nového pod sluncem. Jen bychom tyto sítě neměli vydávat za jakési novodobé agory. Jsou to spíš hospody, pavlače, kavárny či čekárny u veterinářů.

Proč jsem začal u svých přátel, se kterými nemám mnohé společné, ale bez nichž by život byl plochý jako země v představách některých kutilů konspirací? Protože na sociálních sítích až příliš snadno a často dáváme průchod lidské potřebě se houfovat. A v těch houfech se značkovat, abychom se odlišili od těch druhých.

Na sociálních sítích není čas promýšlet napsané, pátrat po zdrojích a porovnávat. Reagujeme na reakce, jedním okem sledujeme další obrázek, druhým rostoucí počet kladných reakcí pod svými posty. Není zde místo pro ty, kteří s vámi sice souzní v jedné věci, ale mají odlišnou zkušenost s vaším dalším postojem.

Jsme prostě jednodušší

Zjednodušili jsme si komunikaci a tím zjednodušujeme sami sebe. Přítel, který s vámi nesouhlasí, má větší hodnotu než sledující, který vám denně pošle deset lajků. To ale poznáte jen ve skutečném světě. Váš charakter se nevytváří souhlasem, souzněním, nýbrž naopak bolestivým soupeřením s překážkami a obtížemi.

Co vám neklade odpor, je poddajné, tedy k ničemu. Uvěřili jsme, že životem můžeme proplout snadněji, když z něj odstraníme komplikace. To jsme ale jen neprohlédli další z převleků ďábla či těch, kteří nás chtějí ovládat.