Je to jako vybrat si tým ve fotbale, jen místo dresu dostanete nálepku "kreativní" nebo "logický". To vaší osobnosti dodá takovou tu záhadnou hloubku, po které všichni touží. Ale pokud vás náhodou zajímá, jak mozek doopravdy funguje, tak se raději obraťte na výzkumy vědců. Je to sice méně sexy, ale o to víc přínosné.
Proč se držíme mýtu o pravé a levé hemisféře?
Od dob, kdy lidstvo se domnívalo, že Země je placatá, fascinuje člověka jeho vlastní mysl. Snaží se porozumět složitým procesům, které tvoří jeho emoce a chování, a tak si vymýšlí všelijaké teorie. Jednou z nejoblíbenějších je ta o dominanci mozkových hemisfér a jejich vlivu na naši osobnost. I dnes si mnoho z nás mysli, že jedna hemisféra je kreativní a druhá logická, jako by to byly nějaké systémy Windows a MacOS – jen ne v krabici před námi, ale v naší hlavě.
Po staletí nás také fascinuje dualismus. Dobro a zlo, světlo a tma, jin a jang... A tato dichotomie se vkradla i do neurovědy, kde se zakořenila představa, že naše myšlení řídí dvě odlišné hemisféry. Jenže tento zjednodušený pohled, který byl populární v minulém století, je dnes už trochu mimo mísu. Věda nám totiž ukazuje, že naše činnosti ne vždycky zapadají do téhle škatulky. Různé části mozku mají různé funkce a jsou propojené víc, než by se nám líbilo. Kreativita a logika nejsou dvě protichůdné síly, ale spíše dvě křídla, která nám pomáhají poznávat svět.
"Mysl je jako padák, funguje, jen když je otevřená." – Albert Einstein (To zní hlubokomyslně, ale ruku na srdce, kdo z nás má čas na otevřenou mysl, když je tolik zábavy se škatulkováním lidí.)
Možná se onoho mýtu držíme proto, že milujeme jednoduchá vysvětlení. I když víme, že mozek je složitější než vesmír, raději si vytvoříme nějaký model, abychom se v tom všem vyznali. A co víc, my lidé milujeme škatulkování. Myers-Briggs, horoskopy... to všechno nám pomáhá zařadit sebe i ostatní do nějaké pěkné kolonky. Je to jako sbírat známky, jen místo nich sbíráme osobnostní typy. A co je nejlepší? Většina z nás těmhle zjednodušeným popisům věří, i když jsou tak obecné, že by seděly na kohokoliv. To je síla Barnumova efektu v praxi. Jsme prostě takoví.
Jak to vlastně začalo?
Lidé se o mozek zajímají už pěkně dlouho. Franz Joseph Gall, jeden z prvních neuroanatomů, si myslel, že mozek je rozdělený na specializované oblasti. Jeho teorie frenologie je dneska považovaná za pseudovědu, ale tehdy to byla pecka. Jako jedna z prvních naznačovala, že konkrétní mentální funkce jsou spojené s konkrétními částmi mozku.
V 19. století přišel Paul Broca, který zkoumal pacienty s poruchami řeči. Zjistil, že když je poškozená určitá oblast levé hemisféry (dneska se jí říká Brocovo centrum), tak člověk často ztratí schopnost mluvit. A tak se začalo říkat, že levá hemisféra je pro jazyk a logiku, zatímco ta pravá je pro všechno ostatní – prostorové vnímání, emoce, intuici...
Ve 20. století Roger Sperry a Michael Gazzaniga studovali pacienty s „rozpojeným mozkem“. Těm byla chirurgicky přerušena spojení mezi hemisférami, aby se jim zmírnily epileptické záchvaty. Jejich výzkum potvrdil, že levá hemisféra je fakt dobrá na jazyk a logiku, zatímco pravá je zase šikovná na prostorové vnímání, rozpoznávání obličejů a emoce. A tak se zrodil mýtus o dvou hemisférách.
Realita je mnohem složitější
Tenhle mýtus, kde levá hemisféra je pan Logika a pravá paní Kreativita, je sice lákavý, ale realita je mnohem víc zamotaná. Kreativita a logika nejsou oddělené ostrovy, ale spíše dva břehy téhož moře. Neustále se vzájemně ovlivňují a doplňují. Když něco tvoříme, používáme jak logiku (aby to mělo hlavu a patu), tak kreativitu (aby to bylo originální).
Když například čteme knihu, levá hemisféra nám pomáhá dekódovat slova a porozumět jejich významu jako tlumočník, který převádí cizí jazyk do našeho mateřského, zatímco pravá hemisféra nám umožňuje představit si scény a postavy, které jsou v knize popsány, jako malíř, který vytváří živé obrazy na plátně naší mysli. Když posloucháme hudbu, levá hemisféra analyzuje rytmus a melodii jako muzikolog, který rozkládá skladbu na jednotlivé noty, zatímco pravá hemisféra nám umožňuje prožívat emoce, které hudba vyvolává, jako posluchač, který se nechá unášet proudem melodie.
"Lidský mozek je zázrak. Je schopen přijmout omezené množství informací a vytvořit z nich neomezené množství nápadů." – Robert Ornstein (a taky neomezené množství konspiračních teorií)
Tato komplexní souhra mozkových hemisfér nám umožňuje nejen analyzovat svět kolem nás, ale také vytvářet nové myšlenky, řešit problémy a prožívat emoce jako alchymista, který přeměňuje obyčejné kovy ve zlato poznání. Náš mozek je schopen neuvěřitelných výkonů od vytváření uměleckých děl, která nás přenášejí do jiných světů, až po řešení složitých matematických rovnic, které odhalují tajemství vesmíru. Je to spletitá síť miliard neuronů, které komunikují prostřednictvím elektrických a chemických signálů, abychom mohli myslet, cítit, tvořit a žít.
Je důležité si uvědomit, že každý mozek je jedinečný, stejně jako otisk prstu. Každý z nás má své silné a slabé stránky, své preference a talenty, které tvoří naši individuální melodii. Kreslíři tedy mohou využít matematickou preciznost, spisovatelé můžou být logicky strukturovaní a vědci často kombinují kreativitu s přísnou logikou.
Sečteno a podtrženo
Takže příště, až budete přemýšlet o svém mozku, neomezujte se na jednoduchosti. Teorie dvou hemisfér je jen model, který nám pomáhá porozumět sám sobě, ale neměli bychom opomíjet složitost lidského mozku. Místo toho bychom měli ocenit rozmanitost talentů a schopností lidí. Náš mozek není stroj s předem danými funkcemi, ale spíše dynamický nástroj, který se neustále učí a přizpůsobuje. Je mnohem víc než jen součet jeho částí.
Rozlišování na levou a pravou hemisféru je sice užitečné pro základní pochopení, ale ve skutečnosti je naše myšlení mnohem komplexnější. A právě tato rozmanitost je to, co dělá lidstvo tak fascinujícím.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek