Ať už se jedná o diskuze pod zprávami, komentáře na sociálních sítích nebo příspěvky na fórech, můžete si být téměř stoprocentně jisti, že se vždy najde někdo, kdo svým příspěvkem vyprovokuje to, že se debata stočí zcela jinam a lidé se začnou urážet. Právě jste narazili na internetového trolla. Internetový troll se neustále zapojuje, provokuje, hádá a zpochybňuje vše, co ostatní napíší. Jednoho takového trolla jsem si všimla během posledních několika týdnů pod příspěvky ženského magazínu na platformě Seznam.
Začalo to prostým: „Vypadni, ty nádhero!“ tedy naprosto zbytečným příspěvkem mimo mísu u článku, kde se psalo o ženských rozepínacích svetrech. Po jemném pátrání jsem zjistila, že aktivně obohacuje většinu diskusí na stejné platformě. Neustále zpochybňuje argumenty ostatních, vyvolává konflikty, aniž by se relevantně zapojil do diskuse. Jeho příspěvky jsou jednovětné, většinou se jedná o urážku anebo větu mířenou přesně tam, kde je dost jisté, že vyvolá reakci.
Tak jsem si řekla, že onomu dotyčnému napíšu. Nic jsem nečekala, ale ono to vyšlo. Chytila jsem trolla!
Napsala jsem mu nejdřív pod jeden komentář na facebooku, a pak jsem zkusila přímou zprávu. A on odpověděl. Rovnou jsem mu řekla narovinu, že bych se s ním chtěla pobavit, bez vyzrazení jeho skutečné identity, o tom, kdo jsou vlastně „lidé jako on“, tedy internetoví trollové, co je motivuje a jak vnímají své chování. Souhlasil.
Hrdinové zpoza monitoru
„Trolla baví samotný proces ničení, dehonestace, to, jak jsou ostatní lidé naštvaní. Zejména když se mu povede poštvat uživatele proti sobě, a on pak už do toho nemusí tolik zasahovat, protože ti lidé se koušou navzájem,“ říká psychoterapeut Tibor Bečka, působící v Asociaci bezpečná škola a na ČVUT i soukromé Newton College v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Když jsem Peta označila za sociopata, nebyla jsem vlastně daleko od pravdy. Jak totiž Tibor Bečka potvrzuje, internetový troll podle něj skutečně je i dle zahraničních výzkumů psychopat. „Troll skutečně naplňuje definici psychopata. V takzvané temné čtyřce – machiavelismu, sadismu, narcismu a psychopatii – skóruje mnohem více než ostatní uživatelé,“ říká.
Reklama
Internetoví trollové nejsou jen náhodní uživatelé, kteří mají občas potřebu vyvolat hádku. Podle psycholožky Erin Buckelsové, která se zabývá výzkumem tohoto chování, trollové často vykazují známky sadismu, psychopatie a narcismu. „Trollové mají tendenci užívat si toho, že mohou rozrušit druhé. Často vnímají online prostředí jako místo, kde nenesou žádné reálné následky vlastního chování, což jim umožňuje být mnohem agresivnější, než by byli v běžném životě,“ říká Buckelsová. Její studie z roku 2014 ukázala, že trollování je pro tyto jedince formou zábavy a získávání pozornosti.
Zpověď Peta, internetového trolla
Pete, kterého jsem oslovila, bychom si asi na ulici nevšimli. Jako troll nevypadá, a to ani jako ten severský, ani jako někdo, kdo bude trávit hodiny čtením diskusí a žhavením lidí na druhé straně drátu doběla.
Pete je 35letý muž, který pracuje jako IT specialista a žije běžný život se svou rodinou. Když jsme se setkali, působil klidně a zdvořile, vůbec ne jako člověk, který by se bavil vyvoláváním konfliktů na internetu. „Lidé mají často představu, že trollové jsou osamělí, frustrovaní lidé, kteří se skrývají za počítačem, protože nemají jinou možnost,“ pronesl Pete. „Ale já jsem v reálném životě docela normální, mám rodinu, přátele a stabilní práci. Internet je pro mě jen prostor, kde se mohu bavit.“
Když se ho ptám, co ho na trollování baví, odpovídá bez váhání: „Je to vzrušení. Sledujete, jak lidi reagují na to, co napíšete. Víte, že stačí pár slov, a vytvoříte neskutečný chaos, který pak jede v diskusi ještě hodiny poté, co já už jsem dávno někde jinde a hraju si se svými dětmi.“
Anonymita vám dává svobodu říkat věci, které byste ve skutečném životě neřekli. Zároveň si lidé myslí, že jejich činy nemají žádné důsledky, což jim dodává odvahu provokovat a urážet
Pete přiznává, že ho baví manipulovat s emocemi lidí, vyprovokovat je a sledovat, jak se nechávají vtáhnout do diskuse, kterou on sám nebere vážně. „Není to o tom, že bych měl konkrétní názor, spíš o tom, že chci vidět reakce. Když se někdo rozčilí, mám pocit, že jsem vyhrál. Je to taková moje malá soukromá ruleta.“
Podle doktora Johna Sulera, odborníka na online chování, je takové chování běžné u lidí, kteří mají pocit, že jsou v online prostředí anonymní. Klíčem k trollení je deindividuace, tedy stav, kdy se člověk v online prostoru cítí bezpečný a ztrácí zábrany. „Když jste online, nejste vázáni svým skutečným jménem nebo obličejem. Anonymita vám dává svobodu říkat věci, které byste ve skutečném životě neřekli. Zároveň si lidé myslí, že jejich činy nemají žádné důsledky, což jim dodává odvahu provokovat a urážet,“ říká Suler.
Pete s tímto názorem souhlasí: „Na internetu je člověk svobodný. Když trollíte, můžete být kdokoliv. A lidi jsou strašně předvídatelní – napíšete něco kontroverzního a hned se chytí. Často ani nezáleží na tom, co přesně napíšu, důležité je, že to lidi vyvede z míry.“ Přestože Pete tvrdí, že svou online identitu odděluje od té reálné, je zřejmé, že trollování mu přináší určitou formu uspokojení.
Jak se troll stane trollem
Pete vzpomíná, že začal trollit už jako teenager, kdy objevil první online fóra. „Začalo to nevinně, tehdy jsem opravdu chtěl jen diskutovat. Ale brzy jsem zjistil, že když napíšu něco provokativního, lidi na to reagují mnohem rychleji a intenzivněji. Bylo to prostě vzrušující. Byl jsem teenager, nudil jsem se a bylo super sledovat, jak lidé reagují na něco, co bych nikdy neřekl tváří v tvář.“ To ho přivedlo k tomu, že si z diskusí udělal jakési „hřiště“, kde mohl testovat různé provokativní taktiky.
Je to jen internet. Pokud někdo bere online diskuse vážně, je to jeho problém, ne můj. Já se bavím a to je pro mě hlavní.
„Bylo mi asi patnáct, když jsem si uvědomil, jak snadné je lidi na internetu vytočit,“ směje se Pete. „V reálném světě musíte být opatrní, co řeknete, ale na internetu stačí napsat pár slov a lidé se nechají strhnout. Děsně mě to bavilo.“ Trollování pro něj postupně přerostlo z nevinné zábavy ve způsob, jak se odreagovat. „Je to jako ventil. Když mám špatný den, jdu na diskusi, provokuju lidi a hned je mi líp. Mám svou práci, mám rodinu, ale občas se cítím uvězněný v rutině. Internet mi dává možnost dostat z toho nějaký vzruch. Baví mě to a je to pro mě určitý druh úniku.“ Když se ho zeptám, jestli někdy přemýšlel nad tím, jak jeho chování ovlivňuje ostatní, odpovídá bez váhání: „Samozřejmě, že ano. Ale to je právě to – je to jen internet. Nevidím ty lidi, neznám je osobně, a tak si to neberu. To je jejich věc.“
Trollové a jejich vliv na diskuse
Podle odborníků může trollování výrazně narušit kvalitu diskusí. Jessica Vitaková, expertka na digitální komunikaci, tvrdí, že trollové vytvářejí toxické online prostředí. „Trollové odvádějí pozornost od podstatných témat a často rozdělují diskuse na dvě znepřátelené strany. To vede k tomu, že se lidé soustředí spíše na konflikty než na výměnu názorů, natožpak cenných zkušeností,“ vysvětluje odbornice.
Když se Petra zeptám, jestli někdy přemýšlel nad tím, jak jeho chování ovlivňuje ostatní, znovu pokrčí rameny. „Je to jen internet. Pokud někdo bere online diskuse vážně, je to jeho problém, ne můj. Já se bavím a to je pro mě hlavní. Někdy se tomu věnuju v práci, a prostě když mě někdo naštve v korporátu, kde dělám, stačí jen vejít do nějaké diskuse zatrolit si a zase odejít. Strašně mi to pomáhá a myslím, že je to lepší, než kdybych se s někým pohádal. Stejně to mám i doma. Naštvou mě děti nebo manželka, jen prostě plivu síru někam do diskuse a odejdu. Vlastně jen málokdy u toho chvíli sedím. Když vidím, že se to chytlo, jdu a nechám už na lidech, ať se vzájemně požerou.“ Přestože si je Pete vědom toho, že jeho chování může způsobit frustraci, necítí za to odpovědnost. A necítí ji ani sám za sebe. „Lidé by neměli brát internet tak vážně,“ říká.
Může se troll změnit?
Jednou z otázek, kterou si odborníci na online chování kladou, je, zda lze trolla nějak „převychovat“. Doktor Aaron Balick, psychoterapeut a autor knihy o digitální psychologii, tvrdí, že trollování často vychází z osobních frustrací a pocitu bezmoci. "Trollové často hledají pozornost a uznání, kterého se jim nedostává v reálném životě. Pokud by našli způsob, jak uspokojit své potřeby mimo online prostředí, mohli by přestat trollit," říká Balick. Zároveň ale dodává, že změna chování vyžaduje ochotu na sobě pracovat, což mnozí trollové nemají.
Je to jako rybaření. Pokud nic nechytíte, jdete prostě jinam.
Přitom je to právě on, kdo si uvědomuje neuvěřitelnou sílu sociálních sítí. Jeho 11 měsíců starý příspěvek říká: „Lidé, kteří mě dobře znají, se možná zajímali o to, proč se na mých sociálních sítích neobjevují žádné komentáře k nedávným událostem na Blízkém východě. Rozhodně to není proto, že by mě to nezajímalo. Jde o to, že jsem zjistil, jak špatně sociální média přenášejí nuance, složitost a péči, které jsou nezbytné k tomu, aby se v nich nesly myšlenky a pocity o nevýslovné hrůze a bolesti, která se právě teď děje.
Faktem je, že o tom přemýšlím neustále. Mám naprosto zlomené srdce a jsem zoufalý. A to nejen nad hrůzami na místě, ale i nad tím, jak jsem svědkem toho, jak se přenášejí na sociálních sítích. Životy, obrazy, slova, skutečná i smyšlená, jsou využívány jako zbraně k dalšímu rozdělování. Hlučný roj tweetů by neměl stavět do popředí realitu toho, co se děje na místě, ale obávám se, že přispívá k ještě většímu rozkolu.(…) A s ním i jedna prosba pro všechny. Dobře si promyslete, čeho chcete příspěvkem na sociálních sítích dosáhnout. Protože pokud platforma není uzpůsobena k tomu, aby to splnila, možná byste se měli zamyslet znovu. Je pravděpodobné, že způsobí více škody než užitku.“
Zpětná vazba? Chybí! Aneb Co dělat s trolly?
Petovi jsem onen příspěvek výše ukázala. A zeptala jsem se ho, jestli s ním nějak pohnul nebo zacloumal. Ptám se ho, jestli by někdy přestal trollit, kdyby měl jiný způsob, jak se bavit. "Nevím," odpovídá zamyšleně. "Je to pro mě zábava a nevnímám to jako problém. Možná kdybych měl víc času na jiné věci, přestal bych, ale zatím mi to vyhovuje."
Odborníci se shodují, že nejlepší způsob, jak se vypořádat s internetovým trollem, je ignorovat ho. "Trollové potřebují reakci, aby pokračovali. Pokud jim neodpovíte, ztratí zájem," říká Aaron Balick. Některé platformy také zavádějí přísnější moderování diskusí, aby trollům zamezily v šíření toxického chování. Pete mi sám pak přiznává, že pokud jeho příspěvky nevyvolají žádnou reakci, brzy opravdu i on ztrácí zájem a přechází na jiné diskuse. Přirovnává to k rybaření. „Je to jako rybaření. Pokud nic nechytíte, jdete prostě jinam."
Nejsem tu proto, abych lidi poučoval nebo jim říkal, co si mají myslet. Jsem tu proto, abych se bavil. Pokud se nechají vyprovokovat, je to jejich problém.
A já se zamýšlím. Je tristní, kolik internetových trollů se dnes a denně objevuje ve virtuálním prostoru. Mají svou anonymitu, vypouštějí své radikální, urážlivé nebo provokativní komentáře, své „výšplechty“ rozhodně nepodkládají žádnými faktickými informacemi, nebo tyto popírají. A přesto jeden takový výkřik vyvolá tolik reakcí, zloby, paseky a zla. Rada je snadná: Ignorovat je. Jenže proti Petovi stojí často celý regiment dalších frustrovaných lidí, nebo lidí, kteří jen prostě hledají bydlení, nebo se vypisují ze svých pocitů a strastí. A tyto útoky ignorovat prostě neumí. Je to začarovaný kruh. Přitom naprostá ignorace takových hloupých výkřiků by byla účinná a troll by šel o dům dál. Aspoň Pete by pak přestal. Ale kolik takových Petů je?
Je to jejich problém
Někteří odborníci varují, že trollové mohou mít výrazně negativní dopad na kvalitu online diskusí. Studie Pew Research Center z roku 2021 ukázala, že téměř 41 % uživatelů internetu se setkalo s online obtěžováním, a to včetně trollování.
Když se Petra zeptám, jestli někdy uvažoval o tom, že jeho chování může lidi odradit od diskusí, pokrčí rameny: „Nejsem tu proto, abych lidi poučoval nebo jim říkal, co si mají myslet. Jsem tu proto, abych se bavil. Pokud se nechají vyprovokovat, je to jejich problém.“
Jaká je budoucnost trollů?
Internetoví trollové jsou neoddělitelnou součástí online prostoru. Internetové diskuse budou zcela jistě i nadále místem, kde se střetávají různé názory, a trollové tedy zřejmě nezmizí. Jsou to lidé, kteří se baví vyvoláváním konfliktů a provokací, aniž by nesli reálnou odpovědnost za své činy. Možná je internetové trollování pro někoho jen formou úniku nebo zábavy, ale pro ostatní může znamenat ztrátu prostoru pro smysluplnou diskusi, i toxické prostředí, kde se ztrácí smysluplná výměna názorů.
Jak říká Petre trollování je pro něj zábava a způsob, jak se odreagovat. Pro ostatní to ale může být velká frustrace. Bez ohledu na to, jakým způsobem trollové fungují, my ostatní bychom si měli uvědomit, že jejich existence v internetových diskusích nás učí, že ne každá konfrontace je nutná, a že občas je lepší jen mlčet a nereagovat.
foto: Freepik, zdroj: Autorský článek
