fbpx


Reborn panenky: Životní styl i skvělá terapie na stáří, říkají sběratelé Dalších 24 fotografií v galerii
Adélka, Barunka a Alžbětka paní Marie Hůrkové (zdroj: se svolením Marie Hůrkové)

Přestože mezi sběrateli převažují ženy, najdou se i muži, kteří reborn panenkám podlehli

Zveřejněno: 17. 10. 2024

V posledních letech roste zájem o jeden velmi originální koníček – reborn panenky a retro kočárky. Lidé, kteří tomuto koníčku propadli, si na své panenky šijí oblečky, převlékají je a vozí v krásných historických kočárcích. 

„Podstatou koníčku je hlavně radost, kterou můžeme sdílet s ostatními stejně naladěnými ženami. Je to nostalgie a vzpomínání na staré časy, výměna zkušeností, vzájemné poradenství s problémy, ale především společné kochání se našimi malými láskami, kočárky. Vždy si společně užijeme volný čas a na chvíli vypustíme běžné starosti z hlavy,“ popisuje Marie Hůrková.

Paní Marie nejprve sbírala klasické realistické panenky, ale hledala něco víc. „Chtěla jsem, aby panenka vypadala k nerozeznání od skutečného miminka. A narazila jsem na webové stránky Lenky Poláček Hučínové, která mi panenku zhotovila. Od té doby objednávám pouze u ní,“ pokračuje a dodává, že panenek vlastní už 12. Podle Marie jsou reborn panenky ideální terapie na stáří. Marie má sama dvě děti, které už jsou ale odrostlé, a jak sama říká, čím dál víc jí chybí miminko. „Reborn panenku mohu převlékat, pochovat, vozit v kočárku. Výhodou je, že nikdy neprotestuje, nebrečí a je to spokojené dítě,“ dodává s úsměvem.

Protože ji sbírání reborn panenek velice nadchlo, rozhodla se nechat si vyrobit panenky podle fotek svých dětí, když byly malé. Může se tak dívat na překrásná miminka, která vypadají jako živá, a vrátit se o desítky let v čase. S tou výhodou, že tahle miminka nepláčou a nic nepotřebují. „Panenky jsem pojmenovala Michalka a Kubíček podle mých dnes již dospělých dětí,“ říká s úsměvem.

„Zrození“ reborn miminka

Tento koníček zahrnuje nejen pořizování panenek, které si lze nechat vyrobit na zakázku podle svých představ, ale také retro kočárků a společné setkávání s ostatními nadšenci. Výrobou reborn panenek se už více než pět let zabývá Martina Žemličková s manželem Jardou, kteří žijí v malé vesničce u Pardubic. „Rádi vyrábíme z papíru, dřeva, používáme techniky decoupage, transfer, a já také ráda pletu a háčkuji, například háčkované hračky. Reborn panenky mají v oblibě jak sběratelky, tak děti, které si mohou hrát na pečující maminky,“ říká Martina a dodává, že jsou také skvělou formou terapie pro lidi trpící demencí. Jedno vyrobené miminko s manželem darovali do zařízení péče o seniory. 

Martina si reborn panenky zamilovala hned, jak je poprvé uviděla na internetu, a začala se zajímat o to, jak se vyrábí u nás v Česku i v zahraničí. „Brzy jsem zjistila, že o své metody tvoření se málokdo chce podělit. Největší rady mi poskytla úžasná rebornistka z Německa, která mi pomohla hlavně s metodou malování vinylových dílů. Díky ní jsem si mohla splnit sen a začít,“ popisuje své začátky Martina.

Tvorba panenky začíná pořízením sady – „kitu“, což jsou nožičky, ručičky, hlavička a trup – ty Martina objednává ze zahraničí. Prodávají se pod jmény, které panenka dostane od rebornistky – výtvarnice, autorky kitu. „Některé sběratelky toto jméno panenkám ponechají, jiné dávají přednost českým jménům. Do rodného listu, který ode mě každá zákaznice k zakoupené panence dostane, zapisuji jméno, pod kterým sadu koupím, a veškeré detaily o výrobě,“ vysvětluje Martina s tím, že každá reborn panenka má i svůj rodný list a některé také certifikát.  

„Nejnáročnější je malba a zakořeňování vlásků. Používám barvy, uzpůsobené pro tepelné zpracování. Každá panenka má kolem deseti nebo více vrstev barev, přičemž každá z nich musí být na povrchu kitu zafixována,“ popisuje Martina. „Jakmile mám namalované končetiny a hlavičku, aplikuji vrchní glazuru, která zabraňuje otěru barev, a opět to vypálím. Následuje vpichování vlásků pomocí tenké jehly,“ vysvětluje Martina. 

Někteří lidé nás považují za blázny, ťukají si na čelo, ale já jim vždy s úsměvem říkám, že je to úplně normální koníček jako každý jiný.

Celkově zabere výroba reborn miminka přibližně dva týdny. „Všechny panenky mají pohyblivé ručičky a nožičky, takže můžou ležet, sedět nebo otočit hlavičkou,“ upřesňuje Martina. Ceny reborn panenek jsou různé, seženete panenky za jednotky, ale i desítky tisíc korun. „Vždy záleží na tom, kdo panenku tvořil, jaké má zkušenosti a zda je s certifikátem nebo bez,“ objasňuje paní Martina, která vyrobila panenky také pro filmové účely.

K miminku patří kočárek

S reborn panenkami jsou také neodmyslitelně spojeny krásné retro kočárky. Lze je zakoupit prostřednictvím prodejních portálů, nebo je nabízí přímo sběratelky, které si chtějí pořídit nový kousek. Podle Evy Pospíšilové Lapáčkové je u mnoha z nich již patrný zub času, nebo i špatné zacházení. „Přesto jsou ženy, které dokáží i z takzvaného šrotu vytvořit překrásný skvost,“ dodává. „Bohužel z mého pohledu je hodně žen, které doslova opovrhují tradiční českou Libertou a na srazech vám to dají najevo. Já sama mám tuhle českou značku ráda, ale nevadí mi ani ty zahraniční,“ upřesňuje. Dodává, že přes internet si dnes můžete pořídit cokoliv, co vás jen napadne – například honosný Silver Cross, což je luxusní anglický kočárek. Dalšími oblíbenými zahraničními značkami rebornistek jsou Frankonie, Zekiwa, Gaislen, Stegner, Herlas, Inglesina, Peggy, Knokin, Knor, Unilando, Pericles, Hoco, Souplex, Schmuck, MG a jiné.

Pravidelné srazy retro kočárků jsou pro komunitu kolem reborn miminek nedílnou součástí života. Jejich pořádání má už 14 let na starost paní Zdeňka Malá. Líbilo se jí, jak moc se panenky podobají opravdovým dětem. Eva Pospíšilová Lapáčková se jich spolu s ostatními nadšenci účastní velmi ráda. „Někteří lidé nás považují za blázny, ťukají si na čelo, ale já jim vždy s úsměvem říkám, že je to úplně normální koníček jako každý jiný. Mnoho lidí nás ale naopak zastavuje, protože se chtějí podívat a zavzpomínat na dobu svého dětství nebo rodičovství,“ říká. Podle ní je úplně jedno, do jakého kočárku reborn miminko uložíte. Upozorňuje však, že na sraz retro kočárků ty moderní rozhodně nepatří.

Související…

Reborn panenky nahrazují děti. Tobiášek a Olivia s námi jezdí i na dovolenou, říká Kateřina
Adéla Fojtíková

Zdeňka sama vlastní kočárek z roku 1960 – francouzský LIS, který pořídila za 7 tisíc korun, dále má německou Zekiwu a anglický Marmet, které byly o něco dražší. Poukazuje na to, že lze pořídit kočárek pod deset tisíc korun, ale také klidně za 60 tisíc. Sraz retro kočárků pořádá každoročně v Pardubicích vždy druhý víkend v září. „Děláme to trochu jinak než ostatní. S přípravou začínáme v podstatě hned po ukončení předchozího srazu. Sejdeme se v restauraci, všichni projdou prezentací, kde dostanou dárečky a něco sladkého na zub. Součástí je také malá tombola a pak vyhlašujeme nejstaršího a nejmladšího účastníka srazu a nejstarší kočárek,“ vysvětluje.

Takových setkání se v průběhu roku koná více, ale jsou menší. „Scházíme se také například kolem Vánoc, kdy si předáme dárečky a jdeme se projít na náměstí a ke stromečku. Vídáme se i na jaře, ale to nás bývá jen pár,“ doplňuje Zdeňka a dodává, že je potřeba se připravit na mnohdy nepříliš vstřícné reakce okolí. „Já osobně jsem se i ve své rodině setkala jak s pozitivní, tak i negativní reakcí. Dcerka mi říká, že nechce, aby se mi lidé smáli. Manžel mlčí, protože ví, že si stejně budu dělat, co chci,“ popisuje.

Pomáhá a léčí

Reborn panenky nejsou na hraní pro děti, jedná se o umělecké dílo, které doplňuje retro kočárek, peřinky, oblečky a další vybavení. Lásku k reborn panenkám lze považovat za životní styl, koníček, který tyto lidi provází každým dnem. O panenky se vzorně starají, na svá reborn miminka jsou náležitě hrdí, kupují jim oblečky a různé doplňky. 

Reborn panenka je mimo sběratelské vášně skvělou terapeutickou pomůckou nejen pro seniory, ale také pro ženy, které nemohou mít vlastní děti, jejichž děti už odrostly, nebo pro ty, které o miminko přišly. Panenka, která vypadá jako skutečné miminko, jim může pomoci překlenout období do dalšího těhotenství.

foto: se svolením Marie Hůrkové, se svolením Martiny Žemličkové, se svolením Evy Pospíšilové Lapáčkové, se svolením Zdeňky Malé, zdroj: Autorský článek

Galerie

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...