Praha si zakládá na tom, že je turistickou senzací. Hlavní město přivítalo loni téměř 7,5 milionu návštěvníků, přitom drtivá většina z nich byla ze zahraničí. Když se jich zeptáte, co se jim nejvíce líbilo v Praze, odpovědi jsou stále stejné – Pražský hrad, orloj, Karlův most… věci obří historické hodnoty, na které je Praha právem hrdá.
Za posledních 30 let se v Praze kromě kancelářských budov postavil pouze Tančící dům. Místo moderní metropole k nám turisté jezdí obdivovat skanzen.
Z nových věcí se ale například v seznamu světoznámého Tripadvisoru objevuje naprosté minimum: socha Franze Kafky, galerie kovových figurín nebo muzeum sexuálních pomůcek. Ani jedna nová stavba, kterou bychom se mohli pochlubit, pokud tedy nepočítáme mrakodrapy na Pankráci. Jeden z členů facebookové skupiny Come to Prague, Czechia napsal úžasný post: Poprvé v Praze, ale určitě ne naposled, a jako to, co se mu nejvíc líbilo, označil fotografii žižkovského vysílače, nasvícenou v národních barvách.
Ta byla ale dokončena v roce 1988, od té doby se po obrovských protestech tradicionalistů postavil jen Tančící dům – a potom už nic, zero, nuda, pokud nepočítáme kancelářské komplexy nebo developerské projekty. Na mapu světa nás mohla posadit knihovna podle světoznámého architekta Jana Kaplického, jak to dopadlo, víme všichni. S výstavbou nové filharmonie to vypadá pomalu podobně jako s výstavbou nového pražského okruhu: hledají se důvody, proč to neudělat, proč zachovat status quo. Nový železniční most nám za chvíli spadne do Vltavy, protože prostě nový nechceme a nechceme a je nám to jedno.
Představa města, které se nemění, je vlastně skvělá. Pokud bychom to dovedli do důsledků, zmizel by generační konflikt, protože už by nikdo nemohl říct „za našich mladých let to bylo lepší“ – nebylo, bylo to pořád stejný. Má to ale i negativní důsledky – jednou ze základních premis při výchově dětí je, „naučte se myslet otevřeně, bourejte bariéry, nenechte se omezovat“, jenže pak vidí skutečný stav věci a chuť měnit svět se projeví prostě jinak, než jsme čekali.
A my bychom se měli hlavně rozhodnout, jestli chceme být skanzenem Evropy, nebo jestli chceme moderní, funkční metropoli. Obojí mít nemůžeme. A hlavně bychom měli hledat způsoby, jak něco jde, a ne naopak.
Mějte hezký a kreativní týden!
Zdeněk Strnad
Reklama
foto: Profimedia, Facebook, zdroj: Autorský článek
